O cílech ČSSD

17.2.2024 16:00

V programové části sjezdu sociálních demokratů (ČSSD) nově zvolený předseda Jiří Paroubek hovořil k programovým dokumentům. Z jeho vystoupení vybíráme v první řadě část, kdy se věnoval programovým prioritám pro volby do Evropského parlamentu. V další části pak Paroubek hovořil o dalších politických prioritách.

Část věnovaná volbám do Evropského parlamentu

Prvním bodem je dosažení míru, a to zejména míru na Ukrajině, kdy říkáme, že s Ruskem se musí jednat. Rusko nezkrušilo dvanáct či třináct kol sankcí, které měly zasáhnout jeho ekonomiku. Státní rozpočet si v Rusku nevede špatně, ani obchodní a platební bilance a jeho inflace je nízká. Sankcemi se nepodařilo srazit na kolena ruskou ekonomiku, zato se podařilo zasáhnout ekonomiky zemí zejména střední Evropy vysokou inflací. Ta vznikla v důsledku velkého nárůstu cen prakticky všech komodit, ale zejména komodit energetických, zemědělských a také průmyslových kovů.

My chceme zásadně vystupovat jako strana míru a proto doporučujeme namísto bojů diplomatická jednání vedoucí k urovnání tohoto konfliktu a také konfliktu v Gaze.

Konflikt na Ukrajině souvisí velmi úzce s druhým bodem našeho programu, který jsme nazvali Za zlepšení životní úrovně národa. Vytknu z tohoto materiálu jeden bod, který považuji za mimořádně důležitý. Vláda za poslední rok a tři čtvrtě neudělala nic, co by vedlo k realizaci záměru, o němž hovořil premiér Fiala krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu.

Jde o zestátnění soukromých akcionářů ČEZu. Premiér Fiala o této možnosti hovořil pár týdnů po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Zestátnění polostátní společnosti ČEZ za náhradu by znamenalo podstatné zlevnění elektrické energie, což by srazilo inflaci a pomohlo by jak domácnostem, tak českému průmyslu. A zejména firmám, které jsou skutečně v českých rukách. ČEZ tedy i nadále prodává vyrobenou elektřinu na Lipské burze, ta se pak u nás distribuuje za podstatně vyšší ceny, nežli jsou výrobní náklady ČEZu. Proč vláda ztratila odvahu k této akci, tedy k výkupu soukromých akcionářů ČEZu? Zřejmě proto, že jí americká banka J. P. Morgan, která je dealerem českého státního dluhu a dva mocné americké majetkové fondy, coby akcionáři ČEZu naznačily, že se jim to nelíbí. Ze soukromých akcionářů ČEZu drží tyto tři finanční skupiny téměř polovinu akcií.

Třetí bod našeho akčního programu je zamezit masové imigraci. Všichni cítíme, že státy EU čím dál více trpí důsledky masové migrace ze všech chudých regionů a zemí světa. Většina migrantů, kteří přichází do Evropy z řady asijských či afrických zemí nemá potřebnou kvalifikaci a řada z těchto lidí nemá ani chuť pracovat, ale chce využívat bohaté evropské sociální systémy.

V programu popisujeme, co by Evropská unie a vlády evropských zemí měly dělat, aby zabránily nelegální migraci. Já bych ještě dodal, že by se všechny země světa a zejména ty nejbohatší a nejmocnější, počínaje zeměmi Západu, měly zamyslet nad tím, aby např. desetinu svých obřích výdajů na zbrojení daly na rozvoj ekonomiky těch nejchudších zemí Afriky a Asie. Na konkrétní projekty jako je zalesňování, nové zdroje pitné vody, potravinová soběstačnost, regulace vody v krajině a vytváření prostředků obživy pro tyto lidi přímo na místě v jejich zemích.

Čtvrtým bodem našeho akčního programu je ochrana životního prostředí, kde se domníváme, že nevede skrze Green deal v jeho současné podobě.

V letech 2025 – 2027 mohou být všechny dokumenty Green dealu znovu otevřeny a přezkoumány a tedy revidovány. Z toho důvodu vidíme jako velmi důležité, aby Českou republiku v Evropském parlamentu zastupovali realisticky uvažující poslanci a ne fanatici.

Pátou programovou prioritou je zastavení dalšího omezování suverenity zemí EU. Sem patří zachování jednomyslného hlasování, tedy práva veta každého členského státu v Radě EU, a to ve všech oblastech jako dosud. Silně varujeme současnou českou reprezentaci před snahami, které předznamenaly výroky prezidenta Pavla o tom, že by se Česko snad mělo práva veta vzdát. To bychom klesli na úroveň periferní evropské země, která nikoho nezajímá a nic neznamená a celá hra v Evropské unii by se odehrávala v pojetí koncertu velmocí, těch ekonomicky nejsilnějších zemí EU, tedy Německa, Francie a Itálie.

Jedinou oblastí suverenity, kde je nyní rozumné připustit hlubší integraci, jak to ukázala pandemie covidu-19, je oblast zdravotnictví. Zejména co se týče příhraniční zdravotní péče a nákupů superdrahých léků na vzácná onemocnění a rakovinu.

Vyzdviženo z politického programu

V politickém programu, který máte rovněž před sebou, bych Vás chtěl upozornit na další důležité programové cíle. Zcela nepochybně je to oblast zdravotnictví, o které tu budou hovořit ještě jiní, ale také oblast, která se silně týká zejména mladých lidí. Stát se musí postarat o levné nájemní bydlení (komunální či družstevní), a to vytvořením vhodné legislativy, případně svých dotačních titulů a programů. Strany současné vládní koalice, a ty zejména, před každými volbami, ať jsou to volby komunální, krajské či parlamentní, rády fantazírují o tom, kolik desítek tisíc bytů že postaví. Kromě bytů financovaných formou hypoték se toho mnoho za poslední léta nevystavělo. Vlastně nic. A situace se vyvíjí tak, že mladí lidé prakticky nemají šanci dostat se k nájemním bytům za rozumné ceny. Rozumná cena nájemního bytu přeci není v Praze současných 500Kč za m² a v Brně 400Kč za m².

Dva roky před minulými parlamentními volbami jsem inspiroval bytového experta ČSSD, Ivana Přikryla, ke zpracování návrhu zákona, na základě kterého by byla financována komunální bytová výstavba. Ivan ten návrh zpracoval, ministerstvo pro místní rozvoj návrh přežvýkalo a upravilo a návrh zákona prošel prvním a druhým čtením ve sněmovně. Bohužel však již v závěru volebního období nedošlo na projednání ve třetím čtení a ke schválení tohoto důležitého návrhu. Tento návrh tedy leží v mašličkách v poslanecké sněmovně a je možné po něm okamžitě sáhnout, neboť shrnuje ty nejlepší zkušenosti z výstavby komunálních nájemních bytů z Británie a Rakouska tak, jak jsme se s nimi v minulosti seznámili. Tento návrh je prakticky bez nároku na státní rozpočet. Předpokládá se, že výstavbu by měly vykonávat neziskové společnosti, které získají od obcí zdarma pozemky určené pro bytovou výstavbu územními plány. Neziskové společnosti by získaly úvěry od bank na výstavbu bytových domů a anuita by byla splácena třeba po 20 let z přijatého nájemného. Samozřejmě stát by mohl pomoci např. úhradou části úroků z úvěru na výstavbu bytových domů. A obce by disponovaly s byty.

Ještě krátce se zastavím u třetího materiálu, který před sebou nemáte a který bude spíše inspirací pro naše budoucí programové diskuse. Uvedu jedno mezinárodní srovnání. Podle oficiální metodiky Evropské unie, SILC, žila v Německu v roce 2022 pod hranicí chudoby pětina obyvatelstva. Pro domácnost o dvou dospělých a dvou dětech ve věku do 14 let znamenala hranice chudoby částku pod 2625 eur měsíčně (tedy asi 66 tisíc korun). To bylo ještě před inflací. Inflace u nás zvedla ceny o třetinu, ale příjmy vzrostly jen o 8%. Kolik asi podle tohoto „německého měřítka“ by tady u nás bylo chudých? Několik milionů.

Vláda si vůbec neuvědomuje, v jaké jsou rodiny příjmové a sociální situaci.

Mezi nejbližší domácí úkoly patří potřeba vyvést republiku z hospodářského propadu. Nyní zažíváme stagnaci hospodářství a obávám se, že i představy oficiálních státních institucí o titěrném hospodářském růstu v tomto roce, jsou spíše fantazií. Konec konců, spotřeba obyvatelstva a její pokles v posledních dvou letech je důsledkem bezpříkladného poklesu reálných mezd. Největší překážky české konkurenceschopnosti představují vysoké ceny energie, inflace a vysoká úroková míra tak, jak ji nastavilo předchozí vedení ČNB. Vedle toho je to také rozpad tradičních trhů v důsledku sankcí proti Rusku a Číně a narušení dodavatelských řetězců po covidu.

V tomto materiálu chci upozornit na jednu revoluční novinku, kterou zmiňujeme. Je to agrovoltaika, která může podstatně zvýšit ekonomický potenciál venkovských oblastí. Tento způsob uplatnění voltaiky umožňuje také pěstování zemědělských plodin tam, kde jsou umisťovány solární panely. A samozřejmě takto vyrobená elektrická energie může být spotřebována místně, což by mohlo srazit její cenu jak pro hospodářské využití, tak pro domácnosti. Vlastní elektřina usnadní také obnovu pekáren, sušáren, konzerváren a dalších zpracovatelských kapacit pro zemědělskou, ovocnářskou a zahradnickou produkci zblízka.

Také mluvíme o tom, že cestou k růstu konkurenceschopnosti české ekonomiky není dovoz levné pracovní síly z rozvojových zemí, ale naopak zavádění revolučních technologických vymožeností současných technologií jako jsou robotizace, automatizace, digitalizace a umělá inteligence. A k nákupu těchto technologií potřebujeme co nejsilnější korunu.

Myslíme si, že se nepotvrdily výhody tzv. konkurence zdravotních pojišťoven. Naopak. Větší počet zdravotních pojišťoven zvyšuje provozní, tedy režijní náklady a nároky na rozdělení zisku. Je jistě možné v budoucnu zúžit počty zdravotních pojišťoven na jednu či dvě. Nebo otevřít debatu o zestátnění zdravotního pojištění po vzoru britské Národní zdravotní služby.

Důležité místo v našich představách hraje, pokud jde o zvýšení dynamiky hospodářství, růst aktivit státní rozvojové banky, která by poskytovala investiční úvěry obcím a regionům za nižší úrok. K tomu je potřeba, aby tato banka rozvinula síť poboček, které budou blíže samosprávám a budou tak moci se znalostí věci rozhodovat o jejich požadavcích.

Česku zásadně škodí také extrémní odliv kapitálu v podobě každoročního odesílání 300 a více miliard korun v dividendách zahraničním akcionářům. Zde by byla na místě nabídka dohody mateřským firmám českých filiálek, a to alternativně. Buď dohoda, že budou u nás investovat více anebo zdanění dividend odcházejících do zahraničí v situaci probíhající finanční krize, ve které nepochybně jsme. Značnou část problému by však jistě pokrylo progresivní zdanění velkých korporací.

Redakce vasevec.cz