České národní listy

Nesmrtelný pluk je zapuzen Je další úder Mednoje?

4. června 2020

Před týdnem byla zveřejněna jména ruských účastníků počítačových útoků na Nesmrtelný pluk. Záležitost by již mohla být ukončená, ale není.

Nesmrtelný pluk byl v tomto roce masivně napaden hackery z IP adres registrovaných v zahraničí téměř po celé Evropě. Je to dost vážné: Je vidět, jak se evropská vnitřní i zahraniční politika poté, co zkrachovala myšlenka společného evropského domu, přesunula na nové ideologické koleje. Evropané jsou pobízeni k boji se společným nepřítelem – Ruskem. Jenomže všude ještě žijí lidé, kteří pamatují 2. světovou válku, a ti dobře vědí, čím je Evropa sovětským vojákům zavázána. Jakákoliv protiruská propaganda naráží na prostou psychologickou bariéru: Evropané znají pravdu o válce, Rusko nekamenují, jak by si přáli politici. Ovšem soudě podle útoků na Nesmrtelný pluk a podle množství článků zabývajících se sovětskou vinou na rozpoutání 2. světové války čeká Rusko mohutná kampaň na přepisování dějin.

První kapitola se udála v dubnu v Praze v předvečer 75. výročí Vítězství. Jako na výsměch se správa města rozhodla demontovat památník maršála Ivana Koněva, který byl odhalen v roce 1980. Památník byl postaven vzhledem k zásluhám sovětského maršála na záchraně Prahy před zničením Němci v průběhu Pražského povstání, kdy vojska 1. ukrajinského frontu pod jeho velením včas zasáhla. Na podstavci stál 40 roků s kyticemi šeříků, až loni začaly najednou útoky vandalů. Pod touto záminkou sochu zabalili do celty a obestavěli lešením. Za pandemie v dubnu 2020 památník sňali, což starosta příslušného obvodu na svém Twitteru cynicky komentoval: „Neměl roušku“. Takto předvedl, že jsme přítomni u startu kampaně na revizi výsledků druhé světové války a že sejmutí pomníku maršálu osvoboditeli za bílého dne je jen první kapitolou. Je možné čekat, že druhou kapitolou v této kampani bude „polská otázka o událostech ve venici Mednoje“, kolem které stále vidíme podivné zahraničně politické čachry.

Časovaná bomba

Stručně vyjádřená podstata tak zvaného „sporu o Mednoje“ spočívá v prosté otázce: Kdo zavraždil polské zajatce, kteří se objevili za války na území Sovětského svazu. NKVD nebo Němci? Vypadá to, že až do devadesátých let to bylo jasné a téma bylo již někde na periferii dějin 2. světové války: Vraždili Němci, aby se zbavili přítěže a zároveň, aby to nastrčili na Sovětský svaz.

Avšak na začátku devadesátých let sovětský prezident Gorbačov předal v ohromném spěchu polskému vedení dílčí seznamy polských válečných zajatců a uznal vinu Sovětského svazu na represích Poláků v rámci tak zvaného „katyňského“ případu. Zde je charakteristické, že vůz postavili před koně. Gorbačov nejprve uznal vinu a teprve potom nařídil hlavní vojenské prokuratuře SSSR vyšetřit, jaký byl osud Poláků nacházejících se v sovětských táborech v roce 1939.

Jak mohla hlava státu obvinit zemi před vyšetřením a důkladným studiem otázky? Co ho k tomu vedlo? Nevíme, ale je jasné, že rozhodnutí bylo politické. Jasným politickým gestem bylo urychlené otevření polského památníku pod vesnicí Mednoje na paměť 6 300 polských vojáků, prý postřílených lidmi z NKVD. Tehdy se ozval první poplašný zvonek: K ceremoniálu došlo 2. září 2000, k datu začátku 2. světové války. Polští představitelé tak dali jednoznačně najevo, koho považují za hlavní oběti a koho za viníky ve válce. Zde už mohl člověk citlivý na propagandu cítit začátky budoucích útoků na dějiny sovětského vítězství. Jenže neslyšel.

Od této chvíle byly ceremoniály každoroční, v Polsku se psaly knihy o sovětských katech a mezi tím hlavní vojenská prokuratura vyšetřovala. Výsledky se s polskou verzí událostí rozcházely. Práce byla mnohaletá a memoranda ministerstva spravedlnosti byla zaslána v letech 2010 a 2012 Evropskému soudu pro lidská práva. V Evropském soudu se objevily i žaloby dědiců „Poláků vystavených represím“, ale bombastický příběh nebyl ukončen. Vždyť v memorandech bylo vysvětleno, že pod vesnicí Mednoje bylo exhumováno celkem 243 osob, z nichž bylo identifikováno jen 16. Polsko připravilo pro Mednoje tisíce tabulek se jmény, ale nenamáhalo se obrátit na ruskou vojenskou prokuraturu pro informace o lidech, jejichž osud se v průběhu vyšetřování v trestním řízení zjišťoval. Dosud tedy nikdo přesně neví, kdo je v místě pohřben, kolik lidí tam odpočívá, čí to jsou občané a proč zemřeli. Jména na tabulkách nejsou podložena důkazy.

Loni, 19. září, přijali z iniciativy Polska poslanci Evropského parlamentu rezoluci urážlivou pro Rusko, v níž se uvádí: „Sovětský svaz nese s fašistickým Německem stejnou odpovědnost za rozpoutání 2. světové války.“ Jejich logika je v tom, že Sovětský svaz spolu s Německem rozdělil Polsko, zlikvidoval nevinné Poláky v zajetí (viz památník pod vesnicí Mednoje, že?). Znamená to, že je vším vinen a musí být vyškrtnut ze seznamu vítězných zemí. Tak se snahy zavděčit se „evropským partnerům“ ve chvíli rozpadu Svazu staly časovanou bombou položenou pod sovětské vítězství.

Kdo nanovo?

Rusové se trápí, když se dozvědí o demontovaném památníku, zneuctěném hrobu sovětského vojáka a opětovném obviňování Ruska z rozpoutání 2. světové války: „Jak to mohou dělat? To nemají svědomí?“ V tomto případě pravda nikoho neznepokojuje. Kdyby evropští politici pravdu hledali, začali by pátrat namísto od roku 1939 již od roku 1938, když došlo k mnichovskému spiknutí a když rozdělení Československa bylo s účastí Polska. Jak dopadli Češi, kteří se najednou ocitli v Polsku? Jejich osud nezajímá ani evropské bratry, ani české vedení? Přitom právě oni byli jednou z prvních obětí 2. světové války.

Evropští ideologové se usilovně snaží najít co možno nejvíc obětí u vesnice Mednoje a kvůli zahraniční politice má být seznam těchto obětí národnostně co nejpestřejší. Evropa potřebuje nějaký společný hrob s utýranými, nad nimiž by mohla jednotně sténat a bylo by to ohromné propagandistické téma!

Lze se domnívat, že to tak bude. Důvod se najde. Spolu s německými vojáky se v roce 1941 do Sovětského svazu přihrnuly celé oddíly Maďarů, Poláků, Holanďanů, Italů a Španělů. … Je známo, že ve filtračních táborech v Ostašovu byli až do konce války umístěni vojáci Armiji Krajowej, nepokrytě bojující proti Rusku. A mohli tam být i další zahraniční váleční zajatci bojující na straně Hitlera. Někteří mohli být spíše trestáni za válečné zločiny a zločiny na civilistech.

Nedojde třeba i k tomu, že se nyní na vlně protiruské hysterie a obviňování z rozpoutání válek za Poláky pohřbenými v Medném vydají hledat své bez viny pronásledované občany i představitelé dalších zemí? Polsko už hlasitě oznámilo, že tam odpočívá 6 300 Poláků, ale exhumovalo jen několik stovek lidí a otevřelo tak možnost pro další evropské země toužící stát se oběťmi sovětského režimu, Stalina a NKVD. Ještě chvíli a za Poláky najdou v místě památníku stopy svých ztracených „bojovníků ze nezávislost“ na straně Hitlera všechny evropské země.

Vypadá to jako absurdita? Ještě před třiceti lety nemohl nikdo ani pomyslet na to, že v Praze sundají památník maršála, kterého na konci války nosila Praha na rukou (není to obrazné, existují fotografie).

Skončit se lživým tématem je možné jen tak, že podle toho, jak navrhujeme vedení Ruska, Polska a dalších evropských zemí, bude rozhodnuto provést rozsáhlé vykopávky v místě památníku Mednoje a bude se hledat 6 300 polských občanů a možná se budou hledat i další zahraniční vojáci. Poté přijde na řadu otázka techniky a moderní kriminalistické technologie – genetická expertíza, DNA od osob, které si myslí, že jsou příbuznými pohřbených v místě památníku. Tak je možné ujistit se o skutečnosti, zda jsou tisíce tabulek na památníku pravdivé, nebo je to falešný symbol.

Jsou evropské země ochotny jít touto cestou? Prozatím je v záplavě obviňování, traktátů, odsuzujících fór a rezolucí téma výkopu ponecháno stranou.

Převzato z Tver.mk.ru

outsidermedia.cz