Nepochybujte…
Nepochybujte…
Marek Řezanka
Po deseti letech od explozí ve Vrběticích nám bylo oznámeno, že vše je naprosto spolehlivě a přesně vyšetřeno.
„Policejní orgán považuje za prokázané, že výbuchy obou skladů ve Vrběticích provedli příslušníci ruské vojenské rozvědky, Hlavní správy generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace, známé pod zkratkou GRU, jejichž motivem bylo zabránit dodání zbraní a munice do oblastí, kde ruská armáda prováděla své operace“, uvádí ve své tiskové zprávě Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ).
Mainstreamová média okamžitě spustila palbu, že kdo si ještě nyní o této oficiální verzi událostí ve Vrběticích v říjnu a v prosinci 2014 dovolí pochybovat, je „dezinformátor“ a „dezolát“. Trnem v oku jim je samozřejmě bývalý prezident republiky, Miloš Zeman, který po pravdě národu vzkázal: „Mohu konstatovat, že ve zprávě BIS se uvádí, a tuto větu jsem si podtrhl, že neexistují důkazy ani svědectví, že by tito dva agenti byli ve vrbětickém areálu.“ Takovéto důkazy skutečně dodnes nebyly zjištěny.
Je nepřípustné, aby nám byly zakazovány pochybnosti, zvláště, je-li oficiální výklad událostí chatrný. Pro každého občana je důležité, aby znal pravdu. Aby věděl, že to, co je mu předkládáno jako realita, stojí na pevných základech.
Co víme, že se stalo?
Pojďme si nyní zrekapitulovat hlavní body vrbětické kauzy:
První z výbuchů a následný požár zničil 16. října 2014 sklad číslo 16, ve kterém se nalézalo 58 tun munice. Poté následovalo 355 neřízených výbuchů. Ostravská firma Imex Group, která měla sklad pronajatý, nahlásila dva pohřešované zaměstnance. Jejich ostatky byly nalezeny 21. listopadu 2014. Druhý výbuch ze dne 3. prosince 2014 zničil sklad číslo 12, ve kterém bylo uskladněno 98 tun materiálu a který měl pronajatý také Imex.
Státní zástupce podal obžalobu na pět lidí a dvě firmy, a to kvůli skladování zakázaných výbušnin v muničním skladu.
Po téměř šesti letech byl 13. října 2020 v 19:00 hodin ukončen společný zásah bezpečnostních složek, zahrnující také záchranné a likvidační práce Hasičského záchranného sboru České republiky na odstranění následků po výbuších dvou muničních skladů v areálu Vojenského technického ústavu v katastru obce Vlachovice, část Vrbětice, ve Zlínském kraji.
Za Hasičský záchranný sbor České republiky (HZS ČR) se na něm podílely (uvedeno chronologicky, podle zapojení) HZS Zlínského kraje (HZS ZLK), generální ředitelství HZS ČR (GŘ HZS ČR), HZS Moravskoslezského kraje - chemická laboratoř Frenštát p. Radhoštěm a Záchranný útvar HZS ČR (ZÚ HZS ČR).
Den před prvním výbuchem, dne 15. října, dostali brigádníci pracující ve skladu nečekaně volno, a do skladu se vypravil samotný majitel Imexu Petr Bernatík. Nezvyklé chování majitele firmy zaujalo při vyšetřování kauzy i policisty. V únoru 2021 Petr Bernatík skončil na 48 hodin v cele předběžného zadržení.
Dne 3. prosince 2014 došlo ve skladu číslo 12 k dalšímu výbuchu munice. Otázkou je, v jaké vzdálenosti od sebe se oba sklady nacházely. Lidovky.cz přinesly dne 5. 12. 2014 informaci, že se mělo jednat zhruba o jeden kilometr: Tento sklad se nacházel cca 1 000 metrů od epicentra první série explozí v říjnu. Tento údaj je v rozporu s tvrzením Radka Ondruše, právního zástupce, jenž uvádí vzdálenost 150 metrů.
V listopadu 2015 podal státní zástupce Leo Foltýn obžalobu na pět lidí a dvě firmy kvůli skladování údajně zakázané munice ve skladu ve Vrběticích. Tato obžaloba nijak nesouvisela s výbuchem, miny byly ale nalezeny během zvýšené inspekční aktivity policie po výbuchu.
Ve skladu byly porušeny bezpečnostní předpisy, protože letecké pumy a dělostřelecká munice byly uloženy hned vedle vysoce vznětlivých látek.
Zajišťování vnější ostrahy areálu bylo povinností státního podniku Vojenský technický ústav (VTÚ), který spadá pod Ministerstvo obrany, ale jeho ředitel Václav Irovský pochybení odmítl, a v prosinci roku 2014 prohlásil, že plot kolem areálu byl opakovaně opravován a: „Letos se tam nejela žádná rallye, nechodili tam ani myslivci. Na kamerových záznamech jsou všechny vstupy a vjezdy.“
Důležitou otázkou rovněž je, komu patří druhý sklad.
„Pokud jde o sklad, který je 150 metrů od původního výbuchu, tak není náš. My máme sklady číslo 12 a 14. Vybuchlý sklad měl číslo 16 a mezi ním a dalšími našimi sklady jsou sklady ještě někoho jiného“, uvedl právní zástupce firmy Radek Ondruš.
Někteří experti se domnívají, že výbuchy mohla zavinit náhlá změna počasí s ledovkou. „Z logiky věci počasí může mít zásadní vliv na některou z verzí, a těch verzí bychom v současné době určitě našli hodně. Ale je třeba objektivně říci, že ledovka, sníh, případné pády stromů, sesuvy půdy a tak dále můžou mít zcela fatální dopad na tyto procesy“, poznamenal policejní ředitel.
Od prvních výbuchů byly vrbětické sklady pod přísným dohledem, což dokumentuje i případ zadrženého opilého mladíka:
Do přísně střeženého areálu ve Vrběticích na Zlínsku, kde vybuchl sklad s množstvím munice, se chtěl v noci dostat místní šestnáctiletý mladík. V opilosti plánoval, jak si tudy zkrátí cestu domů. Na místě přitom nadále explodovaly rozmetané výbušniny.
Co lze prokázat…
Co si tedy na základě těchto faktů můžeme dát dohromady?
1) Mezi oběma výbuchy existuje výrazný časový odstup.
2) Dělostřelecká munice má několikeré jištění, nemůže jen tak explodovat.
3) Ve skladu byly porušeny bezpečnostní předpisy, protože letecké pumy a dělostřelecká munice byly uloženy hned vedle vysoce vznětlivých látek.
4) Je zde závažné podezření, že ve vrbětickém areálu byly skladovány zakázané výbušniny.
5) Po první sérii explozí byl areál důkladně prohledán – a střežen. „Nepodařilo se nalézt zbytek nástražného výbušného zařízení, podařilo se v případě skladu č. 16 zjistit s vysokou mírou pravděpodobnosti místo prvního výbuchu a vyloučit, že by mohlo k výbuchu dojít neopatrnou manipulací.“ Pokud by se v areálu nacházelo nastražené výbušné zařízení, muselo by být do 3. prosince objeveno. Jako velmi nepravděpodobné se též jeví, že by někdo nastražil výbušná zařízení takto dopředu, a riskoval, že budou objevena. Vzhledem ke skutečnosti, že po první sérii explozí byl prostor pod permanentním dohledem, lze vyloučit, že by sem někdo pronikl – a umístil výbušninu dodatečně.
6) Chybí jakýkoli důkaz o vstupu agentů do areálu. To je poměrně podstatné – a bez tohoto důkazu jsou pochybnosti o oficiální verzi zcela na místě.
7) Za prosincovými výbuchy mohlo stát počasí: „Z logiky věci počasí může mít zásadní vliv na některou z verzí, a těch verzí bychom v současné době určitě našli hodně. Ale je třeba objektivně říci, že ledovka, sníh, případné pády stromů, sesuvy půdy a tak dále můžou mít zcela fatální dopad na tyto procesy.“ To by ovšem vylučovalo verzi s umístěným nástražným zařízením nastaveným na 3. prosince.
8) Jak již bylo zmíněno – zbytky nástražného výbušného zařízení nalezeny nebyly. Tím se dostáváme k tomu, co se odehrálo ve druhém skladu v prosinci roku 2014. Ocitujme slova právního zástupce firmy Radka Ondruše: Byl hlídaný několika stovkami policistů a vojáků. Byl prohledaný, žádná nástraha tam nebyla, proč vybuchl, to nevíme.“
9) Den před výbuchem prvního skladu v říjnu 2014 dostali brigádníci, kteří v areálu pracovali, nečekaně volno. A do skladu pak jel Bernatík sám, což bylo podle pracovníků neobvyklé, neboť před tím jezdil na kontrolu zboží vždy s někým dalším.
10) Munici, která vybuchla v roce 2014 ve Vrběticích, zřejmě kupoval bulharský zbrojař Emilian Gebrev, jehož se v dubnu 2015 pokusili otrávit.
11) „V období měsíců před výbuchy v České republice, během nich a nejméně jeden rok po nich společnost EMCO neuskutečnila a ani neplánovala přepravit majetek z dotyčných skladů, ať už do Bulharska, nebo do jakékoli jiné země“, odmítá v tiskovém prohlášení Gebrevova společnost EMCO, že by z Česka hodlala převézt munici na Ukrajinu.
Shrnutí faktů nám umožňuje jedno – na základě shromážděných důkazů by snad před žádným demokratickým soudem nemohl být nikdo odsouzen. Podstatné je, že údajným agentům nelze dokázat, že se ve vrbětickém areálu pohybovali – a navíc scházejí jakékoli zbytky nástražného výbušného systému. K tomu připočtěme fakt, že po první sérii explozí byl areál důkladně prohledán – a žádné nástražné zařízení v něm odhaleno nebylo.
Co na to poručík?
Nyní si zkusme představit imaginární dialog s proslulým poručíkem Columbem. Konfrontujme ho se závěry Národní centrály proti organizovanému zločinu:
1) Výbuch muničních skladů ve Vrběticích na Zlínsku způsobilo podle policie velmi pravděpodobně nástražné zařízení.
„To je velmi zajímavá teorie, pane. Ale je zde takovej problém. Víte, můj kapitán je pes. Já prostě nemůžu hnout se svou zprávou, protože je tu řada nesrovnalostí. Třeba právě s tím nástražným zařízením. Víte, co mě trápí? Celý areál byl přece po prvních explozích zabezpečenej a prohledanej. Žádný výbušný zařízení se nenašlo. Myslíte tedy, že ho ti lidi, co tam byli – a že jich bylo – přehlídli? Já si to nedovedu představit. A to je právě ta drobnost, co mi nedá spát. Ale já na to přijdu.“
2) Podle Národní centrály proti organizovanému zločinu chtěli Rusové zabránit, aby munice z vrbětického areálu doputovala na Ukrajinu nebo do Sýrie, kde mělo Rusko své strategické politické i vojenské zájmy.
„Myslíte si tedy, že ze všech západních dovozců zbraní do Sýrie a na Ukrajinu vadila Rusku zrovna tato firma, ano? Natolik, aby sem vyslalo agenty – a riskovalo prozrazení?
Ti pánové, Čepiga a Miškin, měli být na konci roku 2014 odekorováni metálem. Myslíte si, že by dostali metál za tu zpackanou akci ve Vrběticích? Za to bych spíš čekal, že vyfasujou trest. Mohu si o panu Putinovi myslit ledacos, ale nikdy, že je to hlupák. Vy to nevidíte? Dyť riskovali odhalení. Zvláště, nechali-li v areálu výbušné zařízení, které mohlo být kdykoli objeveno. Vy byste někoho takovýho ocenil?“
3) Policie je přesvědčená, že nástražné zařízení už v tomto skladu nějakou dobu bylo a načasované bylo právě na 3. prosince: „Druhý výbuch nastal přesně v den, kdy byly zabezpečeny cesty v areálu a mělo začít vyskladňování munice, což byla informace známá velkému okruhu zúčastněných subjektů. Pokud bylo motivem výbuchu zabránit odvozu munice, byl toto nejlepší možný čas a zároveň to byl jeden z nejzazších termínů před tím, než by při vyskladnění mohl být nalezen druhý ukrytý nástražný výbušný systém.“
„Ono nemáme důkaz o nástražným systému u toho prvního výbuchu. Ten druhej sklad měl navíc patřit někomu jinýmu. A jak říkám, neumím si představit, že by někdo nastražil výbuchy tak dlouho dopředu s tím, že hrozí, že se na to přijde. Proč tam ti agenti nezajeli na konci listopadu? A mohli vyhodit do vzduchu oba sklady naráz, ne? Navíc mi připadá jako velmi pravděpodobná ta verze se změnou počasí v prosinci. Mrazy udělají svý. Jenže připustíme-li faktor počasí, pak se dostáváme na začátek. Znamenalo by to totiž, že na 3. prosince nikdo žádný exploze neplánoval, a vše se nám smrskne na ten říjen. A víme, že zaměstnanci dostali nečekaně volno. Těsně před první explozí. A že v tom skladu mohla bejt zakázaná munice. Víte, někdo si mohl přát, aby zmizela – či aby zmizely důkazy, že tam kdy byla. Nepřijde vám to též jako rozumný vysvětlení toho všeho?“
4) Agenty mohl do areálu tajně dovézt Petr Bernatík mladší, spolumajitel firmy Imex Group.
„Ale proč by to proboha dělal? Aby si poškodil svůj kšeft? On přece chtěl, aby se ty zbraně prodaly, ne? Proč by napomáhal jejich ničení? Vám to dává nějakej smysl? Spíš si umím představit, že zahlazoval stopy, co tam skutečně za munici bylo. Ale na to zatím nemám důkaz.“
5) Areál nebyl dobře zabezpečený, v některých místech byl poničený plot, někde chyběl úplně. A na vrátnici seděl jeden vrátný.
„Šlendrián tam asi byl. Dobře, připusťme na chvíli, že se ti agenti protáhli nějakou dírou v plotě – i s těma výbušnejma systémama. No ale co pak? Jak se dostali do obou skladů? A je sice hrozně hezký, že tam seděl jen jeden vrátnej – ale tem měl přece kamerovej systém – a viděl tak všechny vstupy do objektů, že? Myslíte, že by si nevšiml dvou agentů, který se tam dobývaj?“
Chtějme důkazy
Pro svobodu každého z nás je zásadní, abychom směli nahlas přemýšlet – a pochybovat. Máme právo odlišovat fakta od manipulace. Přijmout cokoli slepě bez pochybností totiž představuje pro celou naši společnost nebezpečný precedens: Podobná manipulace se může opakovat.
Dejme najevo, že stávající výsledky vyšetřování vrbětické kauzy nejsou uspokojivé. Že je zde celá řada nesrovnalostí.
Premiér Petr Fiala neopomněl připomenout svou tezi, že jsme ve válce s Ruskem, kterou mimo jiné opírá o Vrbětickou kauzu. Již proto je důležité, abychom se v ní dobrali skutečnosti.
Co tedy premiér Fiala sdělil?: „Výsledek vyšetřování není překvapivý, ale jasně potvrzuje to, co jsme všichni tušili. Za útoky ve Vrběticích stála ruská rozvědka a Rusko tedy provedlo teroristický útok na našem území. Putinův režim dlouhodobě vede proti České republice hybridní válku a ti, kteří se s ním snaží přátelit, nebo chtějí, abychom mu začali ustupovat, ohrožují bezpečnost naší země. Výsledky vyšetřování zároveň ukazují, že naše zahraniční politika je správná a hájí zájmy českých občanů."
V každém vyšetřování by měla platit presumpce neviny – a měla by se tak vztahovat i na Rusko a jeho představitele.
Tvrdit, že nyní již zaručeně víme, co se ve Vrběticích v roce 2014 událo, neobstojí. Nenechme si vnutit názor, že o okolnostech výbuchů ve Vrběticích mohou pochybovat pouze „dezoláti“. Žádejme především, aby informace, jež nám jsou předkládány, tvořily nezpochybnitelný logický celek podpořený nenapadnutelnými důkazy. Ničeho takového jsme se ale v případě vrbětické kauzy dodnes nedočkali.
Kdy víra nestačí…
Uvěřit máme, že se něco stalo,
pro co však nikdo nemá důkazy.
Víra je ovšem u soudu dost málo,
a ty, kdo myslí, pouze urazí…
