České národní listy

Německý řád, který se domáhá vydání hradu Bouzov na Olomoucku, podal ústavní stížnost. Hrad je ve vlastnictví českého státu. Řád usiluje také o vrácení dalšího nemovitého majetku na severu Moravy a ve Slezsku, kde v minulosti intenzivně působil.

Národní památkový ústav v květnu 2014 odmítl hrad vydat v církevních restitucích. Následnou žalobu zamítl okresní soud a poté i olomoucká pobočka krajského soudu. Památkový ústav tehdejší verdikt přivítal. Dokazování bylo podle právníků ústavu velmi náročné, spis čítal přes 4000 stran a bylo potřeba projít řadu archivních záznamů. Podle památkového ústavu je zřejmé, že řád přišel o hrad ještě před 25. únorem 1948, což je začátek rozhodného období podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.

V dnešní době se podle místopředsedy ÚV KSČM, stínového ministra spravedlnosti Stanislava Grospiče, ukazuje, že se různé církevní řády a náboženské společnosti nevzdaly svých představ o restitucích, o prolomení Benešových dekretů. »Jako velice nebezpečné vnímám to, že došlo v poslední době na jedné straně rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové k prolomení nebo nalomení dekretů ve vztahu ke šlechtickému rodu Walderode. To samo o sobě posiluje naděje u jiných subjektů, šlechtických rodů, náboženských společností či církví v tom, že by mohly hranici dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše prolomit. Na druhé straně však také došlo k opačnému rozsudku, kdy soud vlastně zpětně rozhodl, že restituce byly neoprávněné a majetek neměl být vydán,« zdůraznil místopředseda strany pro náš list.

Dovolání německého řádu odmítl v květnu Nejvyšší soud. Řád tehdy jako spornou otázku nastolil například to, zda byl po druhé světové válce uplatněn restituční nárok podle tehdejších předpisů a zda k definitivní konfiskaci došlo před, anebo až po únoru 1948. Podle Nejvyššího soudu se však řádu nepodařilo zpochybnit podstatný závěr, že po druhé světové válce už nebylo vlastnické právo německých rytířů obnoveno.

Nejvyšší soud řekl, že německý řád nemá na Bouzov právo

»Tvrdí-li pak, že k převzetí požadovaných nemovitostí došlo až dne 22. 3. 1949, opomíjí, že toho dne byl sice dle skutkových zjištění soudů nižších stupňů sepsán zápis o odevzdání hradu, nicméně jako den přechodu byl uveden den 1. 5. 1947,« stojí v usnesení Nejvyššího soudu.

Grospič pevně věří, že zavládne rozum a určitá nezbytná míra pohledu na to, že Benešovy dekrety nepatří mezi právní předpisy, které už ztratily svůj význam. Jsou tudíž nadále platnou součástí našeho právního řádu a nebudou prolomeny. Věří, že to je také přesvědčení mnoha občanů České republiky. Lépe řečeno – je o tom přesvědčen, protože voliči mu to dávají při setkáních často najevo. Za nebezpečné ovšem považuje, že k pokusům o prolomení dekretů prezidenta Beneše »dochází nejednou na formálních chybách ze strany často i třeba osob, které jsou žalovány, a mají vést obhajobu, tj. i státních organizací, nebo přímo státu«. Tam by bylo potřeba vést podle místopředsedy komunistů kvalitní obhajobu, rozporovat restituční nároky a nezavdávat příčinu k tomu, aby mohlo docházet k prolomení dekretů bohužel dost často opravdu jen kvůli formálním chybám.

Nynější Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě usiluje o hrad řadu let, pokládá jej za historický majetek svého právního předchůdce. Už dříve řád avizoval, že vyčerpá všechny možnosti, včetně stížnosti k Ústavnímu soudu a Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Bouzov je jednou z nejnavštěvovanějších moravských památek. Hrad byl založen na počátku 14. století. Řád německých rytířů (od roku 1929 Německý řád) jej získal na konci 17. století. V jeho držení zůstal Bouzov do října 1938, na začátku druhé světové války nacisté hrad zkonfiskovali, převzal ho šéf SS Heinrich Himmler a v době okupace byl sídlem přepadového oddílu SS. Od roku 1945 je majetkem státu. Německý řád o hrad usiluje od roku 1998. Dosud neuspěl, proto se obrátil na Ústavní soud. Jako ústavní soudce zpravodaj ji bude řešit Vojtěch Šimíček.

(ku)

Halonoviny.cz