Němečtí antifašisté, landsmani a přátelé „sudetoněmecké věci“
Němečtí antifašisté, landsmani a přátelé „sudetoněmecké věci“
V době, kdy se SL tvořil a samozřejmě i později, stáli němečtí antifašisté, kteří opustili Československo dobrovolně, stranou těchto a podobných aktivit. Někteří se dokonce postavili proti nim. Zřejmě nemohli jinak, když viděli, jak bývalí henleinovci, dokonce i váleční zločinci, získávají vedoucí postavení v SL. Potvrzujeme plně, že němečtí historikové Eva a Hans Henning Hahnoví se v tomto směru vůbec nemýlili, ba právě naopak. Upozornili na ostudné skutečnosti.
A také jistě nebylo nic nového, když tito pánové se zločineckou sudetoněmeckou a nacistickou minulostí pronásledovali antifašisty. Stejně tomu přece bylo i ve 30. letech 20. století v prvorepublikovém Československu. Jen doba a místo byly jiné.
Po pravdě řečeno ani formy trestání nebyly a nejsou zdaleka tak drastické, jaké byly v henleinovské minulosti.
Jeden příklad z poslední doby za všechny. Když jsme začali publikovat myšlenky Lorenze Knorra, německého antifašisty, který jím zůstal i po válce v Německu, hned se ozvali jacísi pánové z nějakého „sudetenlandu“ a prskali na něj svou zlobu. Samozřejmě, že ho obvinili i z toho, že je komunistou. Opět nic nového. To již dělali v ČSR. Samozřejmě tito pánové nevěděli, že L. Knorra za jeho aktivity vysoce ocenil i Jiří Paroubek, tehdejší předseda vlády ČR. Ovšem i v jiných případech pan „sudetenland“ a jeho ovečky dští oheň a síru, kádrují, uráží a dehonestují. To je jejich parketa. Na skutečnou argumentaci se nezmohou. Asi na ní vůbec nemají nebo se zcela uspokojí, když někoho mohou poplivat. Ostatně i toto byl a je henleinovský způsob „diskuse“. Nereagujeme na jejich „podněty“.
Opět dáváme za pravdu dr. E. Hahnové která tvrdí, že sudeti jsou dědici henleinovských tradic, které každá nastupující generace sudetů přejímá. Proto dr. E. Hahnová doporučovala, abychom o tomto faktu diskutovali. Zatím k tomu nedošlo. SL se samozřejmě takovýmto snahám vyhýbá jako čert kříži. Ale budeme muset sáhnout do ohně i pro horké pečené brambory. Proč? Když se podíváte na průvod H. Seehofera, v němž je vždy několik sudetů, jednou nám jich dovezl najednou snad celý autobus, pak je smutné, že česká strana akceptuje všechny členy doprovodu bavorského premiéra bez dalšího.
Měli bychom jasně do Bavor vzkázat, že trváme na tom, aby v delegacích pána premiéra byli zastoupeni také antifašisté. A pokud by tomu tak nebylo, doprovod sudetů odmítnout nebo jej vyloučit z jakýchkoliv aktivit při jednání. Monopol sudetů v zastoupení v Česko-německém diskusním fóru a Česko-německém fondu budoucnosti bychom měli také zlomit a slušně požádat německého ministra zahraničních věcí, který za německou stranu zástupce jmenuje, aby v těchto subjektech byli zastoupeni i němečtí antifašisté. Pokud tak neučiní pan ministr Zaorálek, asi bychom měli německému ministru zahraničí sami napsat.
Bohužel zatím se nám nedařilo ani pokud jde o české zastoupení v uvedených česko-německých institucích, kde dodnes čeští sudetomilové jednají s německými landsmany a jejich podporovateli i za české peníze s požehnáním českého ministra zahraničních věcí. I tomu bychom měli udělat konec. Zatím se nám to nedaří.
Přesvědčivým důkazem je současné složení Česko-německého diskusního fóra (ČNDF). V jeho české části zasedá:
Dr. Libor Rouček, spolupředseda, bývalý místopředseda Evropského parlamentu
Mgr. Martin Dzingel, prezident Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
JUDr. Vladimír Handl, vyučující na Institutu mezinárodních studií FSV UK
Mgr. Daniel Herman, bývalý mluvčí České biskupské konference a ministr kultury ČR (KDU-ČSL)
Prof. Ing Felix Kolmer, místopředseda Mezinárodního osvětimského výboru
JUDr. Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí v ČR
Dipl.-Pol. Jana Maláčová MSc., ministryně práce a sociálních věcí ČR (ČSSD)
RNDr. Miroslav Prokeš, předseda komise strategie životního prostředí (KSČM)
MUDr. Luděk Sefzig, bývalý senátor (ODS)
PhDr. Olga Richterová, Ph.D., poslankyně Parlamentu ČR (Piráti)
Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů
Prof. JUDr. Helena Válková, poslankyně Parlamentu ČR (ANO)
Radek Špicar M.Phil., viceprezident Svazu průmyslu a obchodu
Jana Vlčková, mluvčí Česko-německého fóra mládeže
Mgr. Monika Žárská, Českobratrská církev evangelická
Ani jeden z členů uvedené Rady ČNDF nezastupuje, jak jsme přesvědčeni, nějaký skutečně český vlastenecký subjekt. Naopak v Radě jsou méně či více zjevní „přátelé sudetské věci“, např. pan Mgr. D. Herman, Jana Maláčová, prof. H. Válková. Mgr. Martin Dzingel je představitelem německé menšiny v ČR. Ta se již počátkem 90. let minulého století prohlásila za součást „sudetoněmeckého kmene“. O panu J. Středulovi píše tzv. sudetoněmecký tisk, že je pruského původu. Náš vrchní odborář na toto tvrzení zatím nijak nereagoval. Pokud jde o pana dr. M. Prokeše, člena KSČM, pak je možné konstatovat, že již několik jmenovacích období je členem Rady. Pravděpodobně byl do této funkce jmenován ještě K. Schwarzenbergem, tehdejším ministrem zahraničních věcí. Že by pan Prokeš psal o česko-německých vztazích, nám nic není známo. Že by proti nějakému usnesení Rady ČNDF protestoval, také nic nevíme. Nadto aby se nějak vlastenecky projevoval, to již bychom chtěli asi přespříliš.
Pan MUDr. Luděk Sefzig a Mgr. Monika Žárská jsou již dlouholetými členy Rady. To znamená, že se osvědčili.
V německé části Rady ČNDF připomeneme pouze jedno jméno: Bernd Posselt. Ten je pravděpodobně nejdéle sloužícím členem Rady. Kolem něj další členové Rady přicházeli a odcházeli. Zřejmě jenom on je stálicí Rady.
Pokud by v české části Rady ČNDF byl český vlastenec, nežil by v utajení, ale projevil by se svými skutky. Minimálně by informoval veřejnost o některých základních usneseních Rady, s kterými jako český vlastenec se nemohl ztotožnit. Zatím k něčemu takovému za poslední řadu let nedošlo. To znamená, že výběr členů české části Rady byl učiněn „zodpovědně“, žádný český vlastenec, otevřeně se hlásící ke své vlasti, do Rady nebyl jmenován. A právě to musíme změnit! Jinak i nadále budeme považovat ČNDF za platformu jednání přátel „sudetoněmecké věci“ s landsmany a jejich příznivci z německé části Rady. Takovou instituci, na jejíž provoz též ČR přispívá, považujeme však za zbytečnou, celkovou situaci pak za ostudnou.
Dr. O. Tuleškov
