České národní listy

           Jak je zřejmé, počítalo se v plánu jak s přímou kolonizací, tak i s vysídlením vybraných území pod záminkou budování a rozšiřování vojenských cvičišť. Je však třeba poznamenat, že v době kdy se projednával a schvaloval tento plán, bylo již rozhodnuto o prvním stěhování, které mělo sloužit jako zkouška na vysídlení dalších oblastí.

V lednu 1940 byl vydán rozkaz vystěhovat nejpozději do 31. října 1940 šest obcí v okolí prostoru milovické střelnice s odůvodněním, že uvolnění tohoto prostoru je nezbytné k rozšíření prostoru vojenského cvičiště a střelnice. A tak se z obcí Benátecká Vrutice, Jiřice, Kbely, Lipníku, Radenic a Újezdce, ležících uprostřed Čech, muselo vystěhovat několik stovek českých obyvatel, kteří na sobě jako první v protektorátu zakusili německou kolonizaci. Později mělo být vystěhováno ještě dalších 16 obcí, k čemu však nedošlo. Dále bylo zahájeno stěhování 8 obcí v Brdech.

                Nyní bylo na řadě Vyškovsko. Dne 5. září 1940, tedy v době, kdy ještě nebylo ukončeno stěhování obcí na Milovicku, vydává říšský protektor výnos o stěhování 33 obcí na Vyškovsku a Drahanské vrchovině, které mělo být ukončeno do 31. října 1942. .

                Tyto skutečnosti jen dotvrzují, že rok 1940 byl pod vlivem německých vítězství na západě rokem mohutného rozmachu germanizační politiky, která se bezohledně a plánovitě začala prosazovat.

Také v roce 1941 se v germanizačních opatřeních pokračovalo v dosavadním směru s příslovečnou germánskou důkladností. Objevila se celá řada malých „fýrerů“ krutých, panovačných a nadřazených, kteří české obyvatelstvo, zbavené všech politických a národních práv, hlídali, pronásledovali, šikanovali a zastrašovali.

Ale s růstem fašistického útlaku rostl i odpor obyvatelstva proti okupantům, který se projevil růstem ilegálních organizací. V té době přistoupil Hitler k uskutečňování svého dávného plánu na zničení Sovětského svazu. Dne 22. června 1941 vtrhla německá vojska na sovětské území a úspěšně pokračovala v postupu na východ.

Vstup Sovětského svazu do války byl novým morálním impulsem a posilou pro utlačovaný lid i upevněním nadějí, že fašismus bude poražen. To se odrazilo v dalším vzestupu odbojové činnosti a hnutí odporu. Množily se sabotáže, stávky, bylo rozšiřováno mnoho ilegálních tiskovin vyzývajících k odporu proti okupantům a zrádcům.

                Hitler, který byl o situaci informován, se rozhodl nekompromisně zasáhnout. Von Neurath, dosavadní říšský protektor, byl oficielně „ze zdravotních důvodů“ odvolán a na jeho místo jako Zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě jmenován šéf říšského bezpečnostního úřadu SS Obergrupenführer Heydrich. Jeho úkolem bylo ostře potlačit všechny odbojové složky, politikou tvrdé ruky zavést v protektorátu „klid a pořádek“ a zabezpečit bezporuchový chod protektorátního průmyslu a hospodářství pro potřeby války. Součastně měl pokračovat ve zvyšování tempa realizace germanizačních opatření a plánu na „řešení české otázky“.

A Heydrich skutečně začal zostra. Jeho příchod do Prahy v září 1941 byl nástupem k otevřené vyhlazovací politice. Již v prvních dnech jeho úřadování bylo tisíce lidí zatčeno, část z nich okamžitě zastřelena a zbytek poslán na smrt do různých koncentračních táborů. Nezastavil se ani před zatčením a pozdější popravou ministerského předsedy protektorátní vlády, generála Eliáše. Cílem těchto opatření byla promyšlená likvidace vedoucí vrstvy národa, která kladla odpor germanizaci a byla i do budoucna potenciálním nebezpečím pro nacistické plány. Současně začalo i řešení „židovské otázky“. Židé byli soustřeďováni v terezínském ghettu, které bylo zřízeno 24. listopadu 1941 a pak odváženi do likvidačních koncentračních táborů na polském území. Za několik dní po svém nástupu, 2. října 1941, přednesl Heydrich před všemi vedoucími nacistickými představiteli v protektorátu svůj nástupní projev. Seznámil je s názory na tzv. českou otázku a vysvětlil cíle a metody okupační politiky na území Čech a Moravy.

Předem je nutno poznamenat, že jeho vystoupení vycházelo z příznivé vojensko-politické situace Německa, kdy po ovládnutí prakticky celé Evropy nacistické armády vítězně postupovaly i na východní frontě a všeobecně byl ve vedoucích kruzích říše očekáván brzký pád Sovětského svazu a tím vítězný konec války.

Ve svém vystoupení zdůraznil, že „českomoravský prostor se natrvalo nesmí nikdy ponechat v takovém stavu, který by vůbec Čechům umožnil tvrdit, že je to jejich prostor“. Jako hlavní směr postoje k českému národu zdůraznil: „Základní linie však musí, ač nevyslovena, při takovém jednání platit: tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už konec konců co pohledávat.“.

Dále pokračoval: „To jsou věci, které můj úkol zde rozdělují na dvě velké a jasné etapy a oblasti činnosti. Jedna je blízká - zaměřena na válku - druhou začíná dalekosáhlý konečný úkol.

První, blízká, je diktována potřebami vedení války. Potřebuji v tomto prostoru klid, aby český dělník zde nasadil pro německé válečné úsilí svou pracovní sílu ... k tomu patří i to, že se přirozeně musí dát českým dělníkům tolik žrádla, mám-li to tak zřetelně říci, aby mohli splnit svou práci ... . Čechovi nejdříve ukážeme, kdo je pánem v domě, aby věděl přesně, že zde diktuje německý zájem ..., to znamená, že ani jediný Němec nic Čechovi neodpouští, asi tím způsobem jak je tomu v říši se židovstvím, aby neexistoval jediný Němec, jenž by řekl, ale ten Čech je přece slušný ... . Čech musí vidět, že Němec, ať ve službě či soukromí, se umí chovat, že je pánem od hlavy až k patě ..., přesto budu samozřejmě udržovat s Čechy korektní společenský styk, přičemž musím vždy dávat pozor, abych nepřekročil hranice, abych si v každém okamžiku říkal: „Dej pozor, jsou to ale Češi! Rozumíte? Stýkáme-li se z taktické nutnosti s Čechy, kteří nám slouží, i pak je nutno se vždy vracet k myšlence: Jsou to ale Češi!“

Když takto zřetelně charakterizoval nejbližší úkoly, přešel ke „konečnému řešení“. Uvedl, že celý prostor, který je srdcem říše musí být definitivně osídlen Němci. Vyložil, jak je předpokládáno naložit s obyvatelstvem. Řekl: „Abychom získali přehled o tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musím provést soupis v rasově národnostním smyslu. To tedy znamená, že musím získat nejrůznějšími metodami, nejrůznějšími oklikami příležitost, abych ohodnotil veškeré obyvatelstvo z hlediska rasového i národnostního. Ať už pomocí rentgenu, prohlídkami ve škole, nebo tím, že rasově přezkoušíme mládež při zdánlivém uložení pracovní služby“. Podle toho pak měla být část obyvatelstva poněmčena. Lidí špatné rasy mínil Heydrich vyhnat ven. „Na východě je dost místa“ řekl doslova.

                Jednoznačné se vyslovil o lidech „dobré rasy, špatně smýšlejících“. „Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U jedné části se pokusit usídlit je v říši, v čistém německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení, nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi; poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám“.