České národní listy

Pokračovala likvidace místní samosprávy a její předávání do německých rukou. Na konci roku 1940 nahradili němečtí komisaři české starosty ve všech českých městech s více než 25 000 obyvateli. Postupně byli vystřídáni Němci i čeští okresní hejtmani. Do komunální správy bylo dosazeno přes 2 000 úředníků z Říše, nebo z řad sudetských Němců. Všude tam, kde byl dosazen německý komisař, byla rozpuštěna volená obecní a okresní zastupitelstva. Ve všech městech, kam byl jmenován německý komisař, bylo dosazeno německé vedení i do komunálních podniků, městských spořitelen, nemocnic a jiných ústavů.

                Zostřená germanizace se projevila i novým útokem na české školství. V létě 1940 nařídil Frank omezení počtu českých středních škol a učitelských ústavů. Souběžně se zásahy proti školství probíhala i ostrá perzekuce české kultury. Bylo např. zavřeno divadlo E. F. Buriana a řada pokrokových představitelů naší kultury se ocitla v nacistických věznicích. Nacisté bezostyšně přikročili k rozkrádání českých kulturních památek. Českým vědcům bylo zakázáno samostatně provádět archeologický průzkum, aby nemohli vyvracet tvrzení nacistických expertů o prastarém německém osídlení Čech a Moravy. Pokračovalo drancování národního hospodářství a převádění nejdůležitějších závodů do německých rukou. Ale nejen to. Problémem, na který nacisté zaměřili mimořádnou pozornost, byla německá kolonizace českých území. Měla-li totiž germanizace úspěšně pokračovat, bylo nutno ji rozšířit i na zemědělskou oblast, na získání české půdy. Bylo tomu tak i proto, že vyvlastnění půdy v českých oblastech a její osídlení Němci bylo spojeno s minimálními problémy vzhledem k tomu, že předpokládané vysídlení českých rolníků nenaruší průmyslovou a zbrojní výrobu v protektorátu.

                Proto již v květnu 1939 uvalili okupanti komisařskou správu na Pozemkový úřad, který v letech Československé republiky prováděl pozemkovou reformu a kde se proto soustřeďovalo plánování a evidence veškeré půdy. Nyní měl tento úřad, jako nástroj německých orgánů provádět kolonizační politiku. V zájmu tohoto záměru byla provedena jeho úplná reorganizace, v jednotlivých správních obvodech zřízeny samostatné pobočky a do jejich čela postaveni představitelé SS. Komisařským vedoucím Pozemkového ústavu byl jmenován SS-Oberführer von Gotberg.

                Na základě Hitlerova výnosu ze 7. října 1939 měl Himmler, jako říšský vůdce SS „vytvářet nové německé osidlovací oblasti pomoci přesídlování, zejména usazováním říšských Němců a občanů německé národnosti“. . K tomu dostal všechny potřebné pravomoci a měl i příslušný aparát. Byl zmocněn, aby potřebnou půdu pro nové osídlence získával na základě platného čs. zákona o opatřování půdy pro potřebu branné moci, který byl vydán již v roce 1935. A právě na základě tohoto zákona, pod záminkou budování vojenských cvičišť se pak na českém území přistoupilo k vyvlastňování české půdy, o kterou měli Němci prvořadý zájem. Pokyn vydaný údajně Hitlerem požadoval radikální poněmčení veškeré půdy v protektorátu. Již v prosinci 1939 byly zpracovány první návrhy na německou kolonizaci v Čechách a její postupné provádění. Těchto plánů bylo několik a postupně byly upřesňovány. Na poradě oberlandrátů u říšského protektora dne 6. března 1940 bylo dohodnuto realizovat kolonizaci podle těchto zásad:

1. Vytvořit souvislé německé pásmo, které by spojilo Rakousko se Slezskem ve směru Brno – Vyškov - Olomouc.

2. Posílit německý národnostní ostrov v Jihlavě a okolí a rozšířit jej tak, aby se na jihu a na severu spojil s tamními německými ostrovy.

 3.Zřizovat německé opěrné body podél moravsko-slovenské hranice, zejména východně od Ostravy a vytvořit tak bariéru, jež by trvale odtrhla české území od slovenského a polského izolovala je a napomohla rychlejšímu poněmčení Čech a Moravy.

 4.Zpevnit a rozšířit německou menšinu kolem Lipníka nad Bečvou a Hranic na Moravě německými osídlenci, kteří by se sem přistěhovali pod záminkou stavby dunajsko-oderského průplavu.

  5. Podobným způsobem rozšířit německou oblast severně od Brna pod záminkou stavby autostrády Vratislav - Vídeň a dalšího rozšíření vojenského výcvikového prostoru na Vyškovsku.

Dále bylo rozhodnuto vytvořit německý „uzavřený prostor“ také v Čechách, a to severně od Prahy, kde měl vzniknout jakýsi „územní most“ mezi Prahou a Mělníkem. Tím měla být posílena německá národnostní skupina v Praze a postupně organicky spojena s poněmčeným územím v tzv. Sudetech. Tak mělo být zajištěno „rozkouskování kompaktního českého území To znamenalo poněmčit celé pásmo mezi Prahou a Litoměřicemi.