České národní listy

V srpnu 1940 připravili von Neurath a K. H. Frank pro Hitlera dvě zvláštní memoranda o české otázce. Zásadní otázky byly řešeny shodně - Češi musí být v co nejkratší době zničení a provedena radikální germanizace celé země. Protože nelze z hospodářských důvodů vysídlit všechny Čechy a protože není k dispozici ani dost Němců, kteří by takto uprázdněnou zemi osídlili, je nutno část rasově vhodných Čechů poněmčit, rasově nevhodné vysídlit a opoziční živly vyhladit. Asimilaci vybraných Čechů provést jejich vysídlením do Německa, kde budou rozptýleni.

                Tyto plány byly schváleny i nejvyššími představiteli nacistické říše Heydrichem, Himmlerem a začátkem října 1940 i samotným Hitlerem. Přitom je třeba brát v úvahu, že předložené návrhy byly přijaty jen s ohledem na potřeby všestranného zabezpečení války, protože české země svou průmyslovou kapacitou byly v té době pro německou zbrojní výrobu nenahraditelné.

                Tento program však platil omezeně pro období války a nebyl tedy konečným slovem nacistů. Při osobním slyšení Franka u Hitlera 12. října 1940 mu tento sdělil, že „alespoň po dobu trvání války zůstane protektorát zachován včetně úřadu říšského protektora, na straně druhé však má být připraveno plánovité poněmčení prostoru a lidí centrálně pod vedením říšského protektora. Frank si při této příležitosti poznamenává Hitlerova slova: „Čechům bude směnka prezentována po válce.“

                Není tedy pochyb, jaký osud očekává Čechy po vítězné válce. O tom názorně svědčí vyhlazovací politika vedená již během války proti ostatním slovanským národům.

                Ostatně, právě v době, kdy Frank a Neurath připravovali svá memoranda, hovořil Goebbels na shromáždění s vedoucími představiteli ministerstva propagandy o problematice malých států a národů v Evropě. Řekl jednoznačně, že tyto musí zmizet, aby mohl vzniknout velký německý životní prostor. „Prostor, který potřebujeme, vytvoříme si odstraněním elementů, které se v tomto prostoru nedají rozpustit“, řekl Goebbels a poznamenal, že se to týká především českých zemí, „kde budou nyní vytvořeny jasné poměry“.

                Přesto, že vše, co se týkalo vyhlazování okupovaných národů a jejich germanizace bylo „přísně tajnou říšskou věcí“ - neodpustili si někteří nacističtí vedoucí činitelé z pocitu naprosté mocenské převahy v náznacích napovědět, co se chystá.

                Lapidárně to vyjádřil nově jmenovaný víceprezident zemského úřadu v Brně dr. Schwabe při svém představování u jednoho z protektorátních ministrů. Při rozhovoru o problematice dalšího vývoje v českých zemích řekl doslova, že „tendence u německých vedoucích kruhů, pokud jde o problém českého národa je definována opatřením asi sedmi milionů rakví.“

                Přesto, že teprve ke konci roku 1940 bylo definitivně rozhodnuto o způsobech germanizace v českých zemích, rozvíjela se germanizační opatření plynule a stupňovaně po celý rok. Pokračovalo se v intenzivním náboru ke změně národnostní příslušnosti a tak se do konce roku přihlásilo k Němcům okolo 265 tisíc osob, většinou kariéristů, které polekala porážka Francie.

                V roce 1940 byli také na území Čech usazení první Němci přesídlení z Pobaltí a Besarábie.