České národní listy

V programu SdP se psalo: „V duchu národnostního rázu konfliktu bude třeba vést bojové akce na českém území už od prvního okamžiku s největší ostrostí ve smyslu totální války. Bude nutno, aby letectvo zasáhlo nejen známé opěrné body vojenské dopravy, zbrojní střediska atd., ale stejně tak i hustě obydlená ohniska bolševické a husitské nenávisti“. Měla být bombardována Praha, Plzeň, Kladno, Brno, Ostrava, Pardubice, Hradec Králové, Mladá Boleslav, Tábor a další města.

                Jako cíl válečného konfliktu program uváděl. „Jakmile bude Praha v německých rukou ... bude třeba proklamovat opětné připojení českých zemí k německé říši. (ne tedy pohraniční oblasti, ale celé Čechy a Moravu! - pozn. aut.)

                Nikdy v dějinách už nesmí dojít k českému obrození. Je nutno zničit do základu každou další možnost takového obrození. Proto je třeba úplně potlačit český jazyk. Jeho úplné zmizení je v německém zájmu.

                Cílem pro budoucnost musí být rozbití českého národního vědomí, pronikání do dosavadní české jazykové oblasti osídlováním Němci, převádění /také částečné přesídlování /Čechů do nerozlučné a fyzické souvislosti s Německem.“

                To už byla jasně vyslovená návaznost na nacistické plány k ovládnutí českých zemí a jejich germanizaci.

                I když k válce nedošlo, protože Mnichovem dostal Hitler Sudety bez boje a zbytek Československa obsadil bez protestu západu v březnu 1939 - záměry na germanizaci Čech a Moravy zůstaly a podle konkrétní situace se jen měnil obsah i forma jejich realizace.

Nástup nacistů k realizaci germanizačních záměrů v březnu 1939 a jejich stupňování po dobu války

                Obsazení zbytku Československa nacistickým Německem 15. března 1939 představuje podstatný a zásadní přelom v situaci našich národů. Znamená totiž bezprostřední nástup nacistů k realizaci germanizačních záměrů. „Nastala doba nejtěžších zkoušek a utrpení, neboť nepůjde jen o pouhou okupaci země, ale o samu existenci českého národa“ napsalo ilegální Rudé právo na začátku nacistické okupace. Cíl byl jasný - český národ musí zmizet z mapy střední Evropy a tvořící se „tisícileté“ Velkoněmecké říše. Na poradě funkcionářů NSDAP v Českých Budějovicích v červnu 1939 K. H. Frank, který byl v Protektorátu Hitlerovým zástupcem v otázkách germanizační politiky, charakterizoval cíl nacistické politiky v Protektorátu Čechy a Morava jako „definitivní odstranění českého národa z cesty rozvoje Německa.“

                Jaký bude postup, v jakých etapách, jakými formami a prostředky bude tento úkol uskutečňován, nebylo zatím rozhodnuto.

                To však nic nebránilo tomu, aby okupační aparát nezačal pracovat na plné obrátky. Již v začátku okupace byli odvlečeni do koncentračních táborů pokrokoví političtí činitelé v  akci Gitter (mříže). Jen v době od 15. května do 23. května 1939 bylo zatčeno 4 639 osob. Na podzim 1939 byly zavřeny české vysoké školy, studentští funkcionáři popraveni a 1 200 studentů převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Systematicky byla vyvražďována inteligence. Většina kulturních zařízení byla uzavřena, rozpuštěny kulturní a tělovýchovné organizace a spolky. Byla zavedena dvojjazyčnost a němčina měla všude přednost - i v českém prostředí. Do českých zemí se hrnuly desetitisíce Němců - vojáků, policistů, úředníků, správců vyvlastněného majetku a dalších. Přitom byl stále větší počet Čechů odvlékán do Německa a to jednak do koncentračních táborů, ale i na nucené práce v německých továrnách. Nasazování českých lidí na práci do říše se pak stalo jednou ze základních forem poněmčování českého národy.

                Současně s tímto procesem se začaly rýsovat první návrhy plánu na konkrétní „řešení české otázky“. Jako první se v rozvíjení plánů na urychlení germanizace celého českého prostoru presentovali sudetoněmečtí fašisté. Vedení NSDAP v Liberci, kde byl župním vedením pověřen Henlein, vypracovalo již v létě 1939 plán na rozdělení a poněmčení českých zemí, který počítal s tím, že „české územní oblasti musí být rozděleny a přičleněny k několika říšským župám a tak zajištěny širší základny pro útok proti českým územním oblastem“. Bylo navrženo zřízení šesti nových žup, které se měly skládat z částí dosavadních území říšských, sudetských a protektorátních. Tím by Čechy a Morava jako takové zmizely z mapy.

                V červnu 1939 předložil také Ribbentropův zahraniční úřad zvláštní úvahy o úkolech říšského protektora v Praze, kde se předpokládalo, že uplatňováním říšské politiky Češi klesnou během jedné až dvou generací na úroveň historické kuriozity a tím bude dovršeno jejich začlenění do nacistické říše.

                V červenci 1939 připravil zvláštní memorandum k řešení české otázky i představitel wehrmachtu u říšského protektora Neuratha, generál Friderici. Zdůrazňoval, že Češi a Němci vedli o tento prostor boj tisíc let. Nyní, když jsou pro to výhodné podmínky, je třeba využít příležitosti a definitivně s Čechy skoncovat. Protože v současné době nejsou možnosti fyzické likvidace Čechů (nebyla ještě válka - pozn. aut.) je nutno Čechy vystěhovat na východ a zbytek rozptýlit po Německu.

                Potom vypukla válka s Polskem a o konkrétních plánech pro české země zatím nebylo rozhodnuto. To se stalo až v roce 1940, který byl rozhodujícím pro rozvinutí plánovitě protičeské vyhlazovací a germanizační politiky okupantů.

                V červnu 1940 triumfovalo Německo na Západě. V podstatě  téměř celá západní Evropa byla okupována německými vojsky. Nyní již bylo možno jednat otevřeně. K. H. Frank v té době charakterizoval situaci takto: “Zřízením protektorátu není možno považovat český problém za vyřešený. Naopak, je to jen začátek jistého procesu. Dominující evropské a světové postavení říše dovoluje opustit pasivní postoj a přejít proti tomuto prostoru a proti českému národu do útoku v rámci říšského plánování.“