České národní listy

Pangermanismus ideový předchůdce nacismu

            Přes tisíc let bojoval český stát a jeho lid proti německé rozpínavosti, výbojnosti a snahám ovládnout a natrvalo včlenit prostor Čech a Moravy do německé říše. Ilegální Právo v článku „Dvacet pět let ČSR“ z října 1943 výstižně charakterizovalo toto období slovy: „Tisíc let vylupovali Němci české a slovanské země, vyhubili Polabské Slovany, zgermanizovali Lužické Srby, zotročili Čechy, vybíjeli Poláky, nenáviděli Rusy, ohrožovali Jihoslovany ...“

                Nejinak tomu bylo i v Rakousku-Uhersku. Po revolučním roku 1848 vzniklý politický program Němců si kladl za cíl za každou cenu udržet centralistickou vládu s německou převahou a připravovat roztržení českých zemí na část německou a národně smíšenou. Proti tomuto bojovnému německému nacionalismu, který byl v mnohém předchůdcem šovinismu nacistického se kriticky ozval český národní historik a politik František Palacký, když napsal: „A zda-li Němec dokázal se kdy býti spravedlivým k Čechovi, nebyl-li k tomu okolnostmi donucen? Však celá historie mluví, ba křičí o tom nahlas, a ne bez příčiny vzešlo již před šesti stoletími přísloví: „Až se had na ledě ohřeje, také Němec Čechu popřeje!

                A zvláště za posledních let pocit práva u národa toho vůbec již hrubě zaniká v pocitu pouhé moci. Nepravím já, chraň Bůh, že by mezi Němci nebylo vůbec lidí spravedlivých, ale takoví u nás obyčejně nedostávají se ani do sněmu ... A medle ptejte se nyní kteréhokoliv německého zákonodárce, jak v říšské radě, tak i na sněmě zemském, nepokládá-li on to za slušné a za spravedlivé, aby v Čechách panoval vždy jen Němec, a Čech tudíž ve vlasti své aby nepožíval práva, leda z jeho milosti? Ale - Hochmuth geht vor dem Fall – (Pýcha předchází pád) tak mluví Němci sami, a zakusí toho jistě časem svým, ač já se toho času již nedočkám“.

                Když pak v 70. letech 19. století vstoupil pod pruským vedením kapitalismus v Německu do monopolistického stadia, nabyly pangermánské plány nové rozměry.

                Formující se německý monopolní imperialismu začal totiž zjišťovat, že přišel pozdě k dělení světa a chtěl se proto odškodnit na účet východní Evropy. Z těchto potřeb finančního velkokapitálu, který rozhodně trval na svém podílu, se zrodil Všeněmecký svaz, který tyto cíle měl zdůvodnit a napomoci při ovlivňování lidových mas. Ideologové německého imperialismu mimo jiné také do omrzení opakovali, že Čechy a Morava jsou „starým německým historickým územím kde Češi představují nevítaný živel, překážející Německu v expanzi na východ“. Tak dlouho před nástupem Hitlera k moci se formovaly názory na ovládnutí východních území a vyhubení jejich obyvatel, včetně Čech a Moravy. To byly ideje, které měly zakrýt pravé příčiny, které vedly k první a za dvacet let ke druhé světové válce.

                Všeněmecký svaz, jehož základní manifest roku 1890 příznačně končil heslem, které později převzal Hitler: „Německo - probuď se!“ tedy formuloval politické cíle německého finančního kapitálu. Jako úkol si vytýčil podporu všech německých menšin, jež se měly stát předvojem politicko-hospodářského pronikání v evropských i mimoevropských zemích. V oblasti vnější pak prosazoval útočnou zahraniční politiku na pevnině i v zámoří. Za prvořadý úkol považovali zmocnit se střední, východní a jihovýchodní Evropy. Přitom ovládnutí strategicky důležitého středoevropského prostoru, v prvé řadě českých zemí, považovali pouze za první fázi, za vytvoření odrazového můstku k dobytí ostatních částí Evropy i světa. Z tohoto hlediska směr útočnosti německého imperialismu představoval pro naše národy od počátku smrtelné nebezpečí.

                Svaz ovlivňoval mnohé šovinistické masové organizace a různé spolky, které sloužily k podpoře a rozšiřování myšlenek a idejí Všeněmeckého svazu a k vnitropolitickému i zahraničně politickému štvaní.

                V té době byla v Německu vydána strategická studie generála Rauchofera nazvané výmluvně: „Velkoněmecko a střední Evropa kolem roku 1950“. V knize byl i tento závěr: „Po jisté době bude 86 milionů Němců vládnout nad 130 miliony Evropanů, kteří budou určeni k nižším pracím. Jen Němci budou mít právo získávat půdu, požívat politická práva a zaujímat administrativní a vojenské postavení“.

                A jak toho mělo být dosaženo, to naznačovala jasně pasáž knihy Ernsta Jüngera Ocelová bouře, která v roce 1920, tedy nedlouho po skončené první světové válce vyšla v Německu. „Spojení všech Němců ve veliké stamilionové říši je cíl, pro který stojí za to umírat a překonávat jakékoli překážky. Opět vyměníme pero za meč, inkoust za krev, slova za činy a citlivost za přinášení obětí“napsal tehdy spisovatel, který aktivně připravoval půdu pro nástup Hitlera k moci a nadšeně oslavoval zločiny fašismu během druhé světové války. Asi proto mu byla v září 1982 odevzdána městskou radou ve Frankfurtu nad Mohanem, který se proslavil jako sídlo tzv. Všeněmeckého sněmu, Goetheova cena. Od nich se pak táhne přímá linie k těm, kteří pomáhali Hitlerovi připravovat nástup k moci a druhou světovou válku.

                Byli mezi nimi i představitelé německé buržoazie v českých zemích. Když totiž v roce 1918 vznikl samostatný československý stát, bylo zřejmé, že jeho zahraničně politická koncepce, opřena o západní mocnosti, je zásadní překážkou záměru německého imperialismu ovládnout středoevropský prostor a tím německého Drang nach Osten.

                Bylo to citelné oslabení pozic německých imperialistů ve srovnání s obdobím před první světovou válkou, kdy byli rozhodující silou ve střední Evropě a za podpory německé buržoazie v českých zemích se podíleli také na národnostním útlaku českého lidu.

                Proto německá buržoazie, která v českých zemích po rozpadu habsburské monarchie ztratila své výsadní politické i hospodářské postavení, zaujala od počátku k československému státu negativní a nepřátelský postoj.

                Ihned po 28. říjnu 1918 se Němci pokusili se zbraněmi v rukou zamezit ustavení československé státní moci v pohraničí Po likvidaci tohoto pokusu zahájili podzemní boj s cílem dosáhnout odtržení pohraničních území od Československa a jejich přivtělení k Německu. Ale boj proti Československé republice se neodehrával jen v podzemí. Němci i veřejně provokovali, vyvolávali stávky, agitovali proti republice a Čechům.