Německé záškodnické podzemí - wehrwolf na českém území po květnu 1945 4
Německé záškodnické podzemí - wehrwolf na českém území po květnu 1945 4
Ještě horší než požáry byly teroristické akce.
V Bruntále tamní velitel místní skupiny záškodníků Hermann Just, funkcionář NSDAP a bývalý předválečný učitel v Horním Benešově, využil toho, že si příslušníci stráže bezpečnosti nechali u německého radioopraváře opravit radiopřijímač. Do obalu umístil minu a její rozbušku z třaskavé rtuti, která reagovala na intenzitu hlasitosti. Když 3. července strážný František Štěpaník zesílil rádio, došlo k výbuchu, který ho zabil a zranil v místnosti další dva příslušníky.
O jiný druh atentátu se pokusila skupina Werhrwolfu v budově radnice v Moravské Ostravě. 8. dubna 1946 umístila na radiátor dámského záchodu dva odjištěné ruční granáty. Jen díky pozornosti zaměstnanců Národního výboru nedošlo k výbuchu.
Pozornosti německých záškodníků neušla ani železnice:
- Mezi stanicemi Blatná a Žihle bylo na koleje svrženo několik stromů. Když traťoví dělníci přijeli překážku odstraňovat, bylo po nich z okolního lesa stříleno,
- Na nádraží v Pardubicích byly do vagonů loženého municí vhozeny fosforové destičky. Výbuchem munice byl rozmetán nejen vagon, ale i poškozeny i nádražní budova a koleje,
- Podobnou akci provedli Wehrwolfové 3. července 1945 na nádraží v Havlíčkově Brodě. Bylo zničeno 11 vagonů a vyhořely nádražní sklady s vojenským materiálem,
- 19. dubna 1945 v Chotyni položili Wehrwolfové na koleje několik traverz, přes něž došlo k vykolejení několika naložených vagonů,
- Ve stanici Kladsko došlo k vykolejení vagonu, v němž zahynulo osm pyrotechniků.
Nedostatek českého železničního personálu vedl k tomu, že zde byli ponecháni němečtí železniční zaměstnanci. Mezi nimi působili také záškodníci:
- jejich přičiněním došlo 15. června 1945 v železniční stanici Kolín ke srážce osobního vlaku s nákladním. 20 cestujících přišlo o život a 50 utrpělo zranění,
- ve stejném dni došlo na trati Ústí nad Labem - Drážďany ke srážce osobního vlaku s vlakem Mezinárodního červeného kříže. 44 cestujících, většinou Čechů, bylo zabito, 90 bylo zraněno.
Hlavní pozornost Wehrwolfu se zaměřila na průmyslové závody přeměněné dočasně na sklady vojenského materiálu a munice:
- v Chotyni u Hrádku nad Nisou výbuchem uskladněné munice bylo zabito 7 českých vojáků. Dva dny před tímto výbuchem byl zastřelen vojáky německý majitel továrny a jeho syn sliboval pomstu,
- 25. července 1945 došlo k výbuchu v bývalé prachárně v Terezíně,
- k největšímu výbuchu došlo 31. července v bývalém cukrovaru na předměstí v Ústí nad Labem, v Krásném Březně. Cukrovar sloužil jako sklad sběrného materiálu. Pracovalo zde několik německých žen a mužů a tři němečtí vojenští pyrotechnici. Objekt byl střežen českými vojáky strážní jednotkou. Intenzita výbuchu byla takové síly, že na nedalekém seřazovacím nádraží byly vozy odhozeny několik metrů od kolejí. Při výbuchu zahynulo 7 Čechů a 14 mužů a žen z řad německých dělníků,
- nacistické podzemí udeřilo také ve Svitavách. V noci z 26. na 27. srpna se vloupali Wehrwolfové do budovy tamního gymnázia a měšťanské školy. Zde poničili nábytek ve třídách a sborovně, pomůcky vyházely ze skříní a zničili. Rozbili osvětlovací tělesa a ze zdí vytrhali elektrické vedení. V důsledku toho muselo být odloženo zahájení vyučování.
Jestliže u sabotážních akcí musíme složitě prokazovat podíl nacistického podzemí, u ozbrojených útoků tento jejich podíl máme potvrzený:
- v Přestání u Karlových Varů byla napadena hlídka Revoluční gardy dvěma příslušníky nacistického podzemí z SS. V přestřelce byl jeden člen hlídky postřelen,
- v Hanušovicích byl zdejšími záškodníky, kteří zde terorizovali okolí, zastřelen důstojník sovětské armády,
- k hrůznému činu došlo ve Smržovicích na okrese Prostějov, kde 29. prosince 1945 byl ve svém bytě zabit německými vlkodlaky tamní vedoucí prodejny obuvi s manželkou a pětiletou dcerkou. Na mrtvolkách nechali záškodníci německy psaný nápis: „Znovu zvítězíme“,
- 1. června 1945 v Tocově na Kadaňsku zahájila skupina Wehrwolfů střelbu z kulometu na skupinu československých vojáků. Naštěstí se tato akce obešla bez zranění a ztrát,
- jen náhodou unikl smrti příslušník SNB Vitovec v obci Tři Sekery u Tachova, kde na něho koncem listopadu 1945 vypálil záškodník z pušky tři výstřely,
- na střetnutí s nacistickými vlkodlaky doplatil životem ve Vysočanech u Chomutova strážmistr Bíma jako odvetu za zatčení osmi Wehrwolfů v Malé Morávce na Bruntálsku,
- koncem listopadu 1945 ukončily na Ústecku výstřely nacistického záškodníka život 61 letého Václava Mařátka, rolníka z Habartic,
- 14. června 1945 ve 24 hodin bylo vystřeleno do okna redaktora Strubaře v Karlových Varech. Střela ho minula o 10 centimetrů,
- největší teroristickou akci připravovalo nacistické podzemí na 18. srpen 1945 v Janských Lázních, kde se měla konat Národní slavnost za přítomnosti ministra Zdeňka Nejedlého a Klementa Gottwalda. V době, kdy po ní měla jet vládní delegace, chtěli pomocí trhavin vyhodit část silnice do povětří. Příslušníci SNB v Peci pod Sněžkou, kteří podezírali tamního německého hajného z nepřátelské činnosti, ho proto sledovali. Přistihli ho u lesní skrýše, z níž vybíral trhavinu. V přestřelce byl hajný sice zabit, v jeho kapse však byl nalezen lístek se vzkazem: „Ministři přijedou 18. 8. 45, vše připraveno",
- v Srbské Kamenici byl skupinou záškodníků zavražděn hajný Tačic, bývalý partyzán,
- útoky byly vedeny proti novým českým osídlencům. 31. července 1945 v Karlině na okrese Česká Třebová navedla Němka Alojzie Ficková 13. letého syna svého německého souseda, aby vhodil do jejího stavení trhavinu, až se v něm usadí česká rodina. Výbuchem granátu byl zraněn šestiletý syn nových majitelů,
- 16. června 1945 podnikla skupina Wehrwolfů střelbu na strážní stanoviště československé armád v Ústí nad Labem. Při útoku byl jeden voják zastřelen,
- množily se přepady samostatně jdoucích československých vojáků a vojáků Rudé armády.
Podobně jako se chovalo nacistické podzemí vůči Čechům a příslušníkům sovětské armády, chovali se i k německým antifašistům, kteří byli ochotni se podílet na obnově československé republiky.
Například, 30. června 1945 upoutaly pozornost pracovníků liberecké pošty tři dopisy psané stejnou rukou a vhozené do poštovní schránky, adresované třem rodinám německých antifašistů. Po jejich otevření zjistily bezpečnostní orgány, že obsahují výhrůžky smrtí ze strany Wehrwolfů, budou-li tyto rodiny spolupracovat s československými orgány. Svoji výhrůžku pak uskutečnili v případě rodiny německého antifašisty Rottera. 20. června byly v jeho bytě nalezeny zavražděná Rotterova manželka, tchýně, dvě další ženy a tři malé děti.
Celá řada německých záškodníků se rekrutovala z řad německé mládeže po léta vychovávané k slepému obdivu k nacionálnímu socialismu, k násilí a k víře o předurčenosti německého národa vládnout jiným národům. Chování německých nacistů z řad německého obyvatelstva v Českých zemích dokládá, že ani po 9. květnu 1945 pro ně boj neskončil. Klidu bylo dosaženo teprve dokončením odsunu německého obyvatelstva, čímž teroristé, ukrývající se v lesích, ztratili své podporovatele a informátory.
Ludvík Horčica, Český svaz bojovníků za svobodu
Ze sborníku „Komu patří omluva?“, ze semináře konaného v Brně 25.5.2016, str. 118-124
