České národní listy

Prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.

Výslednicí tohoto procesu bylo veliké vítězství Henleinovy strany v parlamentních volbách v květnu 1935. V nich získala strana 1 1/4 milionu hlasů, reprezentovala 66% německého obyvatelstva a stala se nejsilnější politickou stranou v republice. Německá agrární strana ztratila 60% hlasů, křesťanští sociálové 40% a německá sociálně-demokratická strana 50% Tím byl mj. zásadně oslaben německý demokratický, tzv. aktivistický proud, který se od roku 1926 trvale podílel na československých vládách.

Vítězství Henleinovy strany působilo však i na české a slovenské strany. Byla to především česká i německá agrární strana, které projevovaly ochotu k jednání s Henleinem a podporovaly i jeho úsilí, aby se stal členem připravované nové československé vlády vzešlé z voleb. Snahu o spolupráci s Henleinem projevovala i Hlinkova slovenská ludová strana, posilující své autonomistické tendence. A tak se kolem Henleina začal v republice krystalizovat německo-česko-slovenský pravicový blok prorůstající do politické struktury republiky.

Proti tomuto nebezpečnému předivu ohrožujícímu ve svém směřování samu existenci Československa a jeho demokracii, zahájil rozsáhlou vnitropolitickou i zahraničněpolitickou akci ministr Edvard Beneš se skupinou svých spolupracovníků. V ní zastával významné postavení i Masarykův syn Jan Masaryk, československý vyslanec v Londýně.

Ministr Beneš usiloval již před parlamentními volbami o zákaz činnosti Henleinovy strany. Česká agrární strana se však za stranu postavila a prosadila její připuštění k volbám. Po volbách pak prosazovala Henleinovu účast v nové vládě. Ministr Beneš se naproti tomu po volbách důrazně snažil zastavit postupující vzrůst Henleinovy strany a rozrušit její činnost.

Přispěl k zákazu konání sjezdu strany svolaného do Ústí nad Labem, k zákazu německého kulturního týdne a dalších akcí. Odmítl pokusy agrární strany pozvat Henleina do nové československé vlády, podpořil vydání zostřeného zákona na obranu státu a proti špionáži i zákona o rozpouštění politických stran.

V mezinárodním měřítku se pak ministr Beneš snažil vybudovat proti Německu rozsáhlý obranný val. Jeho základem byla smlouva Francie s Ruskem z února 1935 a smlouva Československa s Ruskem z května 1935. Speciálním paragrafem ji ministr propojil s francouzsko-ruskou smlouvou a vytvořil tím významné mocenské seskupení Paříž - Praha - Moskva tvořící hráz proti nacistické agresivitě a bránící stávající podobu střední Evropy. V prosinci 1935 se Edvard Beneš stal novým československým prezidentem a tím byly výrazně posíleny jeho politické pravomoci.

Rokem 1936 začalo nacistické Německo výrazně stupňovat své úsilí prosadit svou hegemonii ve střední Evropě. V červenci byla podepsána dvojstranná německo-rakouská smlouva, kterou bylo Rakousko silně připoutáno k Německu. Obdobnou smlouvu nabídlo Německo i Československu, ale jednání pro odpor Československa ztroskotalo. Proto také Německo začalo s novou intenzitou aktivizovat a posilovat Henleinovo hnutí jako nástroj své politiky na vnitřní desintegraci Československa. Henlein odstranil z vedení SdP všechny své "kamarády" a jednoznačně se přimkl k nacistickému Německu.

V červenci 1936 bylo na sjezdu německých menšin v Královci, kterého se zúčastnilo na 50.000 delegátů, posíleno Henleinovo postavení i mezinárodně. Henlein byl na sjezdu vyzdvižen jako symbol úspěšné práce německých menšin. Předseda mezinárodní organizace zahraničních Němců (Volksbund für die Deutschen im Auslande). Schteinacher vysoce vyzdvihl Henleinovu činnost a oslavil jeho mezinárodní význam: "Národní skupina sudetského němectva se jediným úderem postavila do čela všech národních skupin a vůdcovství Konrada Henleina se stalo přIkladem pro vedení všech německých národních skupin."

Na základě tohoto úspěchu byl koncem července 1936 Henlein pozván k oficiální návštěvě Londýna. Z řady politických jednání, která vedl během svého dvoudenního pobytu, byla nesporně nejdůležitější jeho téměř tříhodinová rozmluva se sekretářem britského zahraničního úřadu Vansittartem. V ní se Henlein opět distancoval od nacismu a zdůrazňoval své úsilí dohodnout se s československou vládou. Ta však není ochotna splnit sudetoněmecké požadavky, soustavně ohrožuje sudetoněmecké zájmy a tím žene sudetoněmecké obyvatelstvo stále blíž ke třetí říši. Vansittart pak - s výslovným podotknutím, že tlumočí stanovisko britské vlády - konstatoval, že "Československo se svým otevřeným (menšinovým) problémem je otevřenou ranou v Evropě" a přislíbil, že tento problém musí být řešen. Tím se ovšem anglická vláda postavila proti politice Československa a fakticky podpořila politiku sudetoněmecké strany.

Vyvrcholením Henleinových úspěchů bylo pak v srpnu 1936 jeho pozvání jako oficiálního hosta německé vlády na olympijské hry do Berlína. V průběhu her došlo mj. k Henleinovu jednání s říšským ministrem zahraničních věcí Neurathem a s W. Bohlem, vedoucím nacistické centrály zahraničních Němců a s dalšími předními nacistickými politiky. Vyvrcholením všech těchto jednání bylo pak Henleinovo přijetí Adolfem Hitlerem, které manifestovalo veřejnou Hitlerovu podporu. V nejužší spolupráci s Hitlerem a pod jeho vedením se také realizovaly všechny akce nacistické Henleinovy strany při konečném útoku na Československo, který trval od října 1937 do září 1938