České národní listy

Německá menšina v ČR, vztahy k SL a SRN, loajalita k českému státu 5

„Postoje zástupců německé menšiny se v podstatě koncentrují na podporu základních politických cílů sudetoněmeckého landsmanšaftu a s ním těsně svázanou bavorskou vládou. Cílem je dostat Českou republiku pomocí kombinace vnějšího a vnitřního tlaku, včetně masové mediální agitace, ke zrušení (Benešových) dekretů.“ (Doc. PhDr. M. Bednář, CSc.,Landes-  Zeitung, 26.3.2002)

VIII.

V průběhu druhé poloviny devadesátých let minulého století a počátkem prvního desetiletí tohoto století německá menšina vyvíjela činnost ve dvou občanských  sdruženích, a to v Kulturním sdružení občanů ČR německé národnosti a Zemském shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Pro zajímavost uvádíme několik údajů z činnosti ZSN v r. 1996. V lednu: účast na slavnosti Ackermann-Gemeinde (dále jen A-G) ve Filipově, jednání na MK v komisi projektů, jednání v Bonnu, týkající se Středisek setkávání a ZSN, diskuse na městském zastupitelstvu v Šumperku; v únoru: rozhovory na velvyslanectví SRN, přednáška na obchodní akademii v Šumperku, odvoz seniorů na rekreaci do Bad Kissingen, jednání na velvyslanectví a MK ČR, přijetí v kanceláři prezidenta republiky vedoucím kanceláře dr. Medkem, rozhovory se zástupci A-G, diskuse s regionálním představenstvem liberální sociální strany v Šumperku, diskuse se zástupci sekretariátu Rady pro národnosti při vládě ČR JUDr. Frištenskou a PhDr. Sulitkou; v březenu: rozhovory na rakouském velvyslanectví, rozhovory na Magistrátu města Prahy, Rada pro národnosti v Brně, diskuse s předsednictvem ODS v Šumperku, kulturní dny Sudetoněmecké kulturní rady v M. Lázních, Parlament ČR, podvýbor pro národnosti, výbor partnerských měst Šumperk-Maarssen, návštěva poslance Spolkového sněmu dr. Rossmanitha v DPP v Praze; v dubnu: rozhovory na velvyslanectví SRN, výbor partnerských měst Šumperk-Maarssen, přednáška pro 30 mladých žurnalistů z 19 zemí v DPP v Praze, účast na zasedání A-G v Teplé, rozhovory s docentem Černohorským, rektorem Slezské univerzity, diskuse s Jiřím Dienstbierem, setkání s polským generálním konzulem v Šumperku, rozhovor se starostou obce Králíky, rozhovory na velvyslanectví SRN; v květnu: zasedání a diskuse se starosty Šumperka, návštěva na univerzitě v Olomouci, přednáška pro 4 základní školy v Šumperku, setkání a přednáška pro turisty z SRN v Šumperku, setkání A-G ve Würzburgu, sudetoněmecké dny v Norimberku, maďarská televize v DPP v Praze. Z dalších měsíců vyjímáme jen některé akce: rozhovory na velvyslanectví SRN (někdy i dvakrát za měsíc), Bad Kissingen, obhlídka dětského tábora, v Ss v Brně rozhovory zástupců ZSN, velvyslanectví SRN a Rakouska i dalších organizací o masovém hrobě v Pohořelicích, přijetí na Hradě prezidentem V. Havlem, účast na sudetoněmeckých kulturních dnech Sudetoněmecké kulturní rady v Mnichově, podvýbor parlamentu ČR, zasedání FUEV (Federalistické unie evropských národností) v Bad Kissingenu, diskuse se starosty Šumperka. (Z materiálu Landesversammlung der Deutschen in Böhmen, Mähren und Schlesien, 2. Wahlperiode, 1996)

Pozornosti a pomoci se dostávalo především ZSN. KS byl pod stoupajícím tlakem. Jeho členové ve vztahu k ČR byli loajální. Osobně jsem znal A. Bienerta, tajemníka KS, který v prvé řadě byl občanem ČR a teprve poté příslušníkem německé menšiny v republice. I on veřejně kritizoval protičeské aktivity SL.  Při společných akcí obou menšinových organizací se členové KS  drželi spolu, sedávali společně u stolů. Toto rozdělení často trvalo i po přednáškách a diskusích. Škoda, že se jim nedostalo větší podpory z české strany. Naši politici, bohužel, potřebnou rozlišovací schopnost tehdy mnohdy ani neměli. Někteří z nich však vědomě podporovali a stále podporují ZSN. Tak postupoval i SL. Bez ohledu na uvedené položme si otázku, zda může „diskriminovaná německá menšina“, z níž v tu dobu bylo v ZSN organizováno jen několik tisíc členů, uskutečňovat tak rozsáhlou činnost, jak výše jen příkladmo uvádíme? Přirozeně, že nikoliv! Můžeme spíše konstatovat, že již v tu dobu jde o menšinu a její organizaci, ZSN, které se těší nejrůznějším privilegiím, a to nejen ve srovnání s organizacemi jiných národnostních menšin v ČR, ale dokonce i s vlasteneckými, nikoliv nacionalistickými, organizacemi českého národa.

Přes určitou snahu spolupracovat si obě sdružení udržovala odstup, který byl dán větší občanskou loajalitou u členů KS a zřejmou příchylností ZSN, značné části její členské základny, k sudetoněmeckému landsmanšaftu a jeho politice, a i to  přes jakousi formální, ale viditelnou „rozluku“.

Nechme opět promluvit Andrease Götze: „Vztahy mezi Sudetoněmeckým krajanským sdružením a Shromážděním Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se vyjasnily během roku 1994. Delegace Shromáždění se už nezúčastnila oficiálně valného shromáždění SdL v Mnichově, nýbrž přicestovala o několik dní později a podepsala společné prohlášení, že každá organizace působí samostatně. Toto prohlášení je ovšem třeba chápat nejen jako reakci na napětí mezi těmito organizacemi. Šlo zároveň o symbolické kroky, kterými rozhodující síly uvnitř Shromáždění Němců chtěly reagovat na nepříznivé tóny v ČR, které vyčítaly Shromáždění závislost na Mnichovu. A to je heslo, které dokáže i sebevstřícnějšímu místnímu politikovi bránit v konkrétních akcích.“

Již v listopadu 1994 ZSN ustavilo komisi pro otázky restituce původně německého majetku. Výsledkem její činnosti byl i požadavek jeho navrácení zejména Němcům, kteří jsou občany ČR. Byly však učiněny i další kroky. Pan R. Dreithaler podal Ústavnímu soudu ČR návrh na zrušení dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Svým Nálezem z 8.3.1995 Ústavní soud ČR návrh zamítl. V odůvodnění Nálezu ústavní soud zdůraznil: „Demokracie by sama sebe přivedla ke zkáze, jestliže by se názory a jednáním menšiny cítila zavázána k opatřením, jež by již odporovala její základní hodnotové orientaci. Dekret prezidenta republiky  č. 108/1945 Sb. není tedy ani z tohoto pohledu svévolným aktem, ale sankcí směřující k zabezpečení funkcí a smyslu lidských práv a svobod, jejich konstruktivního sociálního přínosu a prohloubení smyslu pro odpovědnost. Práva někdejších občanů Československa bylo nutno po ukončení nacistické okupace  omezit ne proto, že zastávali odlišné postoje, ale z toho důvodu, že tyto jejich postoje byly v celkovém kontextu nepřátelské vůči samé podstatě demokracie a jejímu hodnotovému řádu a ve svých důsledcích představovaly podporu útočné války. Toto omezení platí v daném případě stejně pro všechny případy splňující stanovenou podmínku, totiž vztah nepřátelství k Československé republice a její demokratické státní formě, bez ohledu na národnostní příslušnost. …

Na základě všech uvedených zjištění a úvah dospěl proto Ústavní soud k závěru, že dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byl v době svého vydání nejen legálním, ale také legitimním aktem.“

Bez ohledu na Nález Ústavního soudu ČR a jeho pochopitelné a jasné zdůvodnění ZSN dále  mluvilo o pokračující diskriminaci německé menšiny v ČR, o odškodnění za majetek Němcům zkonfiskovaným či dokonce o jeho navrácení. Tyto a jejich další požadavky neměly daleko k obdobným „nárokům“ SL.

Jaké vztahy mezi ZSN a SL,  však i nadále existovaly, bez ohledu na výše uvedené prohlášení, svědčí následují událost. Autor, spolu s M. Klenem a dr. P. Macháčkem z Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, byl v roce 1995 pozván vysokoškolskou studentskou organizací  na návštěvu Mnichova a k přednášce o česko – německých vztazích na mnichovské univerzitě v době, kdy se konal i sjezd odsunutých Němců z Československa. Společně s doprovodem německých přátel jsme se zúčastnili i jednání tohoto sjezdu. Jeho atmosféra byla úděsná. Frenetický potlesk i volání hanby se střídaly podle témat sledovaných řečníky.

S obrovským nadšením účastníků sjezdu byl přijat slavnostní průvod jednotlivých zemských organizací SL, mezi nimiž pod transparentem Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nadšeně kráčeli i občané ČR německé národnosti jásotně pozdravováni a nadšeně zdravící. Co tato skutečnost může znamenat? Že prohlášení o samostatném působení ZSN a SL se podepisují a vyhlašují, ale fakticky se věci mají jinak. Skupina členů ZSN šla pod „zemským“ transparentem jako další řádné zemské organizace SL.