Někdy jsem tam i sám zůstal.Tato hlídka byla několikrát přepadena ordnery. Ti byli organizováni z našich uprchlých Němců.
Narodil jsem se v Třebíči v roce 1914. K finanční stráži jsem nastoupil dne 5.4.1938, a to na oddělení v Artolci (inspektorát Nová Bystřice). Správce oddělení byl vrchní respicient Fr. Svoboda, bývalý legionář a čestný člověk.
Od 21.5.1938, kdy byla zřízena Stráž obrany státu, až do 10.10.1938 jsme měli stálou pohotovost. Sousední oddělení finanční stráže, Romava, zřídilo ve Staré Huti hlídku, kam jsem často večer vodil několik vojáků jako posilu. Někdy jsem tam i sám zůstal.Tato hlídka byla několikrát přepadena ordnery. Ti byli organizováni z našich uprchlých Němců. Měli dva těžké kulomety, automatické zbraně, granáty a byli ve velké přesile. Bylo jich až 120. Nás na hlídce bylo stálých sedm a na noc ještě šest vojáků. Sám jsem zažil tři přepadení.
Nevím přesné datum, kdy ordneři napadli oddělení Romava – jednoposchoďovou budovu v vrchem ze dřeva. Granáty budovu zapálily a kolegové byli nuceni uprchnout. Jiná úniková cesta nebyla, než plavat přes rybník na Starou Huť. Na druhé straně jsme je tahali z vody. Ve vysokých botách nelze dobře plavat. Sám jsem byl při návratu ze Staré Huti jedné noci napaden střelbou.
Obec Artolec byla do žní celkem klidná. Pak se vylidnila. Většina německých obyvatel utekla do Rakouska. Obilí na polích nikdo nesklízel, to vzrostlo a zčernalo. Jednoho dne jsem si šel koupit nějaké jídlo do Nové Bystřice. Když jsem na kole projížděl k náměstí, někdo po mně střelil. S kolegou od četnictva jsem udělal kontrolu, ale pachatele se nám nepodařilo zjistit. Tehdy byl v Nové Bystřici otevřen jen jeden obchod. Koupil jsem si salám a po cestě zpět jsem kousek snědl. Při příchodu na oddělení se mi udělalo špatně. Zjistilo se, že salám byl otráven. Kolegové ihned jeli do nové Bystřice, ale obchodník již prodejnu zavřel a taká utekl do Rakouska.
Dne 10.10.1938 jsme opustili oddělení spolu s kolegy z Nové Bystřice a členy četnické stanice z Nové Bystřice jsem podle nařízení ustupovali do Jindřichova Hradce. Za první obcí za Novou Bystřicí již jely německé tanky. Jak nás Němci dojeli, obklíčili nás, namířili na nás zbraně, ptali se, co jsem zač a žádali odevzdat zbraně. Náš správce jim je odepřel vydat a upozornil, že podle dohody měli ještě více než dvě hodiny se záborem počkat. Poté nám nabídli, abychom si sedli na tanky, že nás dále zavezou, což jsme odmítli.
Já měl s sebou kolo, které jsem po tomto zajetí Němci půjčil našemu správci, protože nám měl v Jindřichově Hradci zajistit ubytování. Dále jsem šel s ostatními pěšky, ale známí z Jindřichova Hradce nám jeli naproti, aby nás odvezli. Mne vzal na motorku učitel Tichý, který často chodil pomáhat na hlídky. V Horní Pěně, blízko Jindřichova Hradce, vítali Němci vojsko, které nás okupovalo. Jak uviděli na motorce naši uniformu, hodili nám do cesty suchý stromek. My jsem zabalancovali a upadli asi 50 cm od pásu tanku. Měl jsem pušku na zádech, ta mě při pádu udeřila do hlavy; jak jsem vstával, cítil jsem v pravé noze bolest. Sundával jsem pušku a snad bych do té hordy střílel, ale tanky zastavily, voják ve věži tanku mi pušku sebral a udeřil mě přes hlavu, takže jsem znovu upadl. Pan Tichý zatím narovnal blatník motocyklu a měli jsme štěstí, že jsme mohli odjet. Tři dny jsem sloužil v Jindřichově Hradci, ale noha otékala a v nemocnici mi ji dali do sádry; měl jsem přeražený pravý bérec. V jindřichohradecké nemocnici jsem se sešli tři zranění, jeden kolega ze Staré Huti, jeden záložník také z Huti a já. Druhý den mě kolega Fr. Forejtar odvezl na vlak, nemocnice v Jindřichově Hradci byla přeplněna, a tak jsem jel do třebíčské nemocnice. Byl jsem asi měsíc nemocný a pak jsem nastoupil na své oddělení finanční stráže v Jarošově nad Nežárkou, kde jsem byl až do konce října 1938.
Naše oddělení finanční stráže bylo napadeno jednou a tento přepad jsme snadno odrazili. Nikdo při něm nebyl raněn. Druhé připravované přepadení bylo odvráceno tím, že rakouský kolega pohraniční stráže, jehož předci pocházeli z Čech, nás zavčas upozornil a my jsem žádali o posilu na praporu Stráže obrany státu. V Jindřichově Hradci. Přijelo asi třicet lidí, zůstali dva dny a k útoku na naše oddělení tím pádem už nedošlo.
Na oddělení finanční stráže v Artolci nás bylo třináct a tři záložní vojáci jako pomoc Stráže obrany státu. Vzpomínám si, že ti civilisté, kteří ustupovali později, byli surově zmláceni a o vše okradeni. Mladý závodčí četnictva Baloun, který dělal spojku, byl při jedné cestě přepaden ordnery a zajat. Vezl 30 000 Kč, rozvážel po odděleních doplatky. Vzali mu všechny peníze i motorku a zmlátili ho. Vrátil se až po záboru, kdy nám předávali větší počet zajatých, které označovali jako zločince.
František Křivánek, tehdy Artolec
