České národní listy

Nejnovější levice 2

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Vedle odcházejících stran se objevují strany nové. Marně však hledáme jejich promyšlené programy. Čerpají jen z okamžité nespokojenosti „naštvaných“ občanů a na veřejnost přinášejí hrstky nahodilých nápadů. Nápadů dílčí povahy, reagujících povrchně na daný systém a na danou vládu.

Mezi „nové“ strany, přijímané ku podivu s nadějemi, patří „Piráti“. Již ten název sám budí pochybnosti. Proč se dnešní občan má hlásit k námořním lupičům minulosti? Je to žert? Politiku nemáme brát vážně? Mluvčí této liberální a proevropské strany přicházejí s nápady pro pokračující modernizaci a elektronizaci státní správy, pro robotizaci. A pro legitimizaci marihuany.

Jsou pro růst evropského bohatství, pro udržitelnost životního prostředí, pro pohodlnější svobodu pohybu po Evropě a pro internet bez cenzury. Svými hlasy na půdě EU podporují její hegemonii, i když se uplatňuje proti našim národním zájmům. Hlásají ochranu demokracie proti autoritářům, populistům, diktátorům a extrémistům. Rozlišování politické pravice a levice mají za přežitek.

S jediným nápadem bez systému přišli dva mladiství organizátoři masových shromáždění lidu, demonstrací a podpisových akcí, které se konají s názvem „Milion chvilek pro demokracii“. „Chvilkaři“ se zaklínají kouzelným slovem „demokracie“, ale bez vizí, bez perspektiv, bez výzev pro budoucnost státu a národa. Produkují jen neomalená vystoupení proti těm, kteří jim nevyhovují. Zamanuli si, že má odstoupit Andrej Babiš, ač ho do funkce předsedy vlády vyneslo volební vítězství strany, kterou vede. Důvod? Údajné provinění lustrační a dotační povahy. K premiérovi jako k nepříteli demokracie pak byly později přiřazeny i některé jiné osobnosti, které by podle „Chvilkařů“ neměly zastávat veřejné funkce. „Chvilkaři“ chtějí prý „slušného premiéra“ a „slušnou vládu.“

Nezaujatý divák žasne. To má být demokracie? Revize volebních výsledků a odvolávání zvolených funkcionářů podle „chvilkařského“ doporučení? Podle rozhodnutí mladistvých samozvaných soudců? Kdo jim umožnil svolávat masové demonstrace? Kdo jim zabezpečil účast známých osobností, z nichž mnohé již dříve ztratily svůj kredit? Osobností „podivenovských“ a „pražskokavárenských“, osobností protinárodních a protisociálních propagandistických manipulací?

Nezaujatý divák ví, že o provinění premiéra se vedou spory. Dále ví, že bychom těžko hledali mezi úspěšnými jedinci někoho, na koho by nebylo možno vrhnout stín podezření. Na počátku současného režimu s návratem kapitalismu byla přece „zhasnuta světla“. A noví držitelé majetku a moci nasadili dvojí metr k posuzování kompromitujícího materiálu z minulosti.

Něčí materiál se „ztratil“, jiný byl „objeven“, další „podvržen“. Korupce na straně žalobců i obviňovaných nemá meze. Následkem toho ovšem je všechno relativní, propaganda slouží účelově zájmům vlivných mocných. I při posuzování viny a neviny, jak je předvádějí masové komunikační prostředky.

A tak nezaujatý divák nesouhlasí s šířením protivládních nálad. Jsou ti „chvilkaři“ progresivisté? Globalisté? Koho chtějí dosadit za osoby, které určili k rezignaci? Je to záminka? Takhle má u nás vypadat „Majdan“? Dosáhnout méně státu, méně řádu, více svévole a libovůle? A pokračovat bez zábran v rozbíjení stávajících struktur a kulturních tradic? V zájmu nadnárodní moci? A to má být demokracie? Není to spíše její politováníhodná karikatura? A je pravda, že „Chvilkařům“ nedávno poskytl značnou finanční podporu poněmčelý knížepán, velmi úspěšný restituent? A podobných revanšistů je kolem nich pohotově více. A tomu máme říkat „nová levice“? Rozvracečům, kterým pramálo záleží na naší identitě národní a sociální a kterým spíše jde o více pravicovosti a více globalizace? Není to spíše „antilevice“?

Aby se lidé dorozuměli, vytvořili si postupně během dávných tisíciletí i nedávných staletí soustavu pravidel přesně pojmenovávat věci, definovat je, vymezovat, odlišovat od druhých, vyjadřovat je v pojmech, v souhrnech jejich podstatných znaků. Jejich vztahy pak podrobili logickým zákonům. Dnes se však ve veřejném prostoru velmi často šíří jen matení pojmů. Zmatek nad zmatek vládne v pojmenováních důležitých jevů, a tím se snižuje možnost dorozumění až k úplné nemožnosti.

Člověk si maně vzpomene na „Bibli“ a na „Babylonskou věž“, kterou chtěli staří Izraeliti postavit, vysokou – až do nebe. Ale tím urazili Hospodina a on je potrestal zmatením jazyků. Nemohli se již domluvit, dorozumět, a tak nemohli dál společně pracovat a „Babylonská věž“ zůstala nedostavěná.

Dnes se pěstují a dobře financují manipulace s míněním obyvatelstva. K oblíbeným rafinovaným trikům patří též rafinovaná hra s pojmy. Neobjasňuje, ale zastírá, klame a šidí.