Nebezpečí islámu - Rusko je nuceno zahájit odvetné šíření ve Střední Asii
Nebezpečí islámu - Rusko je nuceno zahájit odvetné šíření ve Střední Asii
Sergej Maržeckij
9. července 2021
Stažení amerických vojáků z Afghánistánu vypadá jako útěk, ale ve skutečnosti je to další americký tah proti Rusku a Číně v nové studené válce. Tálibán má pod svojí kontrolou již 80 % afghánského území. Dá se mluvit o obnově „Islámského emirátu Afghánistán“ Co to znamená pro region Střední Asie, Číny a Ruska?
Tálibán je ozbrojená islámská skupina, která ovládla Afghánistán v polovině devadesátých let a vládla tam do roku 2001. Je za teroristickou uznaná RB OSN i nejvyšším soudem RF. Jeho ideologií je ašarismus. Znamená to, že ten, kdo s touto ideologií nesouhlasí, je považován za zbloudilého a je pronásledován. V roce 2001 Talibové zbořili v Afghánistánu různé nemuslimské památky a tím vzbudili negativní vztahy vůči sobě, a to i v muslimských zemích. Ustanovili normy šariátu a tvrdě kontrolovali jejich plnění. Ženy nesměly chodit do práce ani studovat. Nesměly na veřejnost bez zahaleného obličeje. Byla zakázána televize i internet, hudba, počítače, umění a šachy, požívání alkoholu a nošení bílých bot. Muži měli nařízeno nosit vousy stanovené délky. Nyní vládne Talibán téměř celé zemi. Co bude Talibán dělat dál? Omezí se na Afghánistán, nebo se mu z úspěchů zatočí hlava a soustředí se na „pomýlené sousedy“? Má hranici s Tádžikistánem, Uzbekistánem, Turkmenistánem, Íránem, ČLR, Indií (stát Kašmír). Přes Střední Asii je napojen na tři hlavní nepřátele USA – Čínu, Írán a Rusko, pro které vznikly po stažení amerických vojáků problémy. Jaké to jsou?
V Moskvě nyní probíhají jednání s Tálibánem o spolupráci. Ten nabízí záruky, že nebude eskalovat do zahraničí, a za to žádá uznání své vlády. Dosud jej uznaly jen Sjednocené arabské emiráty, Pákistán a Saúdská Arábie. V této etapě asi není riziko přímé agrese islamistů k sousedním zemím. Nejdříve musí získat kontrolu v celém Afghánistánu, provést čistky mezi odpůrci a upevnit svoji moc. Také se maximálně legalizovat v očích světového společenství. Vousáči asi zatím hranice nepřekročí. Ale nebezpečí je jinde.
Válka v Iráku a v Sýrii ukázala, že je v regionu velké množství zastánců myšlenky radikálního islámu ochotných zvednout zbraně a jít do ciziny bojovat za souvěrce. Hodně jich je v Tádžikistánu a Uzbekistánu. Úspěch Talibů v Afghánistánu by mohl spustit vnitřní kvas v bývalých sovětských středoasijských republikách, obzvláště při podpoře ze zahraničí. Jestliže začne v Tádžikistánu nebo Uzbekistánu konflikt mezi oficiální vládou a místními radikálními islamisty, mohou jim přijít na pomoc jejich bratři ve víře z Afghánistánu. Znamená to, že i úspěšná jednání s Taliby o vydělení sfér vlivu budou jen dočasná. Je to jen odložení budoucích nevyhnutelných problémů.
Afghánistán pod Tálibánem je časovaná bomba, pro jejíž odpálení se může najít dost ochotných. Vousatí, v boji zocelení bojovníci se mohou vydat na sever do Tádžikistánu, Uzbekistánu a dále do Turkménie, Kyrgyzie a Kazachstánu. Tam žijí příbuzné národy. Pro Rusko je to ohromné nebezpečí. Ale Talibové by mohli zamířit také na jih a jít do Číny. V tomto směru je mohou podnítit nejen Američané, ale i další zahraniční hráči.
Zahraniční obchod Pekingu a dovoz uhlovodíků i dalších surovin přímo závisí na Jihočínském moři. Protože to Čína ví, dává ohromné prostředky na výstavbu pozemní Nové hedvábné stezky. Důležitou součástí tohoto přepravního koridoru je Pákistán, kde se na jihozápadě země nachází nedaleko Hormuzského průlivu přístav Gwadar. Spojuje Střední a Jižní Asii s Blízkým východem. Čína investovala miliardy dolarů do stavby silnic a další infrastruktury ke spojení svých průmyslových center s Gwadarem, který byl nazván Novou Dubají. Arabská Dubaj je mocným regionálním logistickým centrem významným pro Spojené arabské emiráty a rozvoj pákistánsko-čínského Nového Dubaje SAE ohrožuje.
Dá se říci, že hlavním podněcovatelem konfliktu v regionu jsou USA, ale není to tak úplně. Kvůli svým zájmům začaly SAE podporovat pákistánskou opozici a rovněž obnovily kontakty s Indií, která také proti Novému Dubaji vystupovala. A k tomu ještě změna vlády v Afghánistánu. Zemí, která naposled uznala Talibán, jsou SAE. Vypadá to, že skutečně existuje protičínská aliance mající zájem, aby se situace v Pákistánu na Nové hedvábné stezce hrotila.
Co zbývá Moskvě a Pekingu? Musejí spojit úsilí, aby se eskalace radikálního islamismu okamžitě zarazila. Pro Rusko je opakovaný příchod Tálibánu nejen nebezpečný, ale také je tu možnost sjednotit kolem sebe bývalé sovětské republiky Střední Asie. Je to možné udělat po linii CSTO (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti) záměnou této papírové organizace na reálnou regionální obrannou strukturu. Vrátí se Uzbekistán, přizve Turkmenistán a vytvoří se efektivní a silné kolektivní síly pro společné reagování. Za vojenskou unií může následovat ekonomická integrace v rámci EAES (Eurasijský ekonomický svaz) a pozitivní politické změny ve Střední Asii. Ale musí se to udělat co nejrychleji, než neobsazené místo ochránce zaujmou jiní čiperní hráči, jako je například Turecko.
Převzato z Topcor.ru
Outsidermedia.cz
