Naše pozice, pokud jde o vymáhání reparací na Německu, se zásadně odlišuje od postupu Polska i Řecka
Naše pozice, pokud jde o vymáhání reparací na Německu, se zásadně odlišuje od postupu Polska i Řecka
V Polsku i Řecku předkládají Německu reparační požadavky příslušné ústavní orgány s podporou nejen veřejnosti, ale i parlamentů.
Již při konstatování tohoto faktu je nám velmi smutno. Naše vláda, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, poslanecká sněmovna a Senát ČR se otázkami reparací, které nám dluhuje Německo nezabývají. Několik poslanců vždy po určité době mluví o reparacích, aniž by dosáhli nějaké pozitivního posunu v tomto základním problému. Kdekdo, i v parlamentu ČR, mluví o našich státních a národních zájmech, ale na reparace jaksi nedochází.
Jsme přesvědčeni, že vymáhání reparací na Německu patří, zvláště v současné těžké době, mezi přední národní zájmy. Pakliže naše mocenské elity, ty, které odcházejí do opozice, i ty, které budou vládnout, mají skutečně zájem na oddlužení státu a reálně investovat tolik potřebné stamiliardové částky do ekonomiky a do oblasti sociální, pak se musí nad naší současnou situací zamyslet. Jsme přesvědčeni, že musí dojít k názoru, že bez německých reparací to nepůjde. Ti ústavní činitelé, co se postaví na stanovisko, že reparace nebudeme aktuálně vymáhat, že o nich mohou diskutovat historici a podobně, přestávají hájit naše základní zájmy a fakticky, ať již vědomě či nevědomě, slouží v této otázce zájmům cizím, zájmům německým, které jsou rozporné s našimi interesy.
Zatím můžeme konstatovat jen fakt, že dosavadní představitelé českého státu bránili zájmy německé, o reparacích ani vážně nediskutovali, odmítali je. To činí již delší dobu i německá strana. Samozřejmě tato sebepoškozující pozice je ve státě, jež se označuje za demokratický a právní, nemyslitelná. Jsme přesvědčeni, že obyčejný český člověk kdyby si mohl svobodně vybrat z možnosti utahovat si řádně opasek delší dobu nebo usilovat o německé reparace, by si jistě vybral tu druhou možnost. I o tom jistě ví i nastupující vládnoucí elita. Pokud se rozhodne opět reparace odmítnout, pak musí vědět, že jedná v rozporu s většinovým zájmem, že jedná v rozporu i s mezinárodním právem, které náš nárok na reparace od Německa zakotvuje. Bude-li tomu tak, pak si položme otázku, proč tak nová vládnoucí elita činí? Pak pro nás vznikne problém, kvalifikace tohoto jednání. Víme o něm jako o možnosti, řešit jej budeme, až problém dozraje.
Ideálním by bylo, kdyby naši ústavní činitelé a většina našeho lidu byli v otázce reparací jednotní tak jako Poláci a Řekové. Pak naše šance na to, že Německo nám reparace zaplatí, by se obrovsky zvýšily.
Pokud s námi, vážení přátelé, zásadně souhlasíte, mluvte všude ve svém okolí o reparacích a o příznivých důsledcích pro nás, pokud Německo je začne platit. A naopak i o tom, jaké těžké důsledky na nás nevyhnutelně padnou, pokud se sami vzdáme reparačních nároků vůči Německu.
K cíli bychom se mohli rychleji přiblížit, pokud navážeme v předmětné záležitosti bližší kontakty s Polskem a Řeckem a společně s nimi jednali s Německem o reparacích a jejich urychleném plnění. Vláda Namibie a sbor kmenových náčelníků dovedly jednání s Německem ke zdárnému konci. Jsme snad méně schopní než Namibijci?
Dr. O. Tuleškov
