České národní listy

 Nakonec se situace vyhrotila tak, že člen finanční stráže Röhlich byl ordnery zastřelen

(má dnes pomník u celního úřadu Lísková) a byl postřelen člen finanční stráže Engl, rovněž v Lískové.

Naše rodina žila do roku 1934 ve Vejprtech a pak v Haselbachu (nyní Lísková), okr. Domažlice. Otec tam byl vrchním respicientem finanční stráže. V roce 1934 byla situace ve Vejprtech neúnosná, matka se tam bála, tak otec požádal o přeložení.

Zpočátku bylo soužití obou národností v Haselbachu celkem bezproblémové. I styky s německými finančníky byly dobré. Vzájemně se navštěvovali, hráli spolu karty, někdy na našem celním úřadě, jindy na německém. Ještě si dělali legraci a říkali: „Jestli ty na mě budeš střílet, budu tě v noci strašit.“ Chodila jsem jim pro pivo. Časem však začali řádit ordneři a němečtí finančníci říkali, že už nemohou přijít, že by měli potíže.

Původně jsme žili na celnici. Po střelbách na členy finanční stráže jsme byli vojáky přestěhováni do Domažlicích. Nakonec se situace vyhrotila tak, že člen finanční stráže Röhlich byl ordnery zastřelen (má dnes pomník u celního úřadu Lísková) a byl postřelen člen finanční stráže Engl, rovněž v Lískové.

Při stěhování jsme odvezli jen nutné ošacení a potřeby pro domácnost, neboť všude byly již zátarasy a stěhování bylo nemožné. Většina věcí tam tedy zůstala.Pak jsme žili na různých místech. Otec sloužil na nové hranici a po zrušení finanční stráže dostal místo na obecním úřadě v Zahořanech, okres Domažlice, kde jsme byli až do konce války.

Januše Blahutová, tehdy Lísková