Na slepé koleji
Podle výzkumů volebních preferencí jsou naše levicové strany stále o krok vpředu před levicí evropskou. Zatímco jinde v Evropě klesají preference levice stále ještě v rámci dvojmístných čísel, obě naše strany padají vyloženě progresivně k pěti procentům.
Neměli bychom se uklidňovat tím, že problémy evropské levice pramení jen z neschopnosti vedení příslušných stran, z určité nesrozumitelnosti jejich politik či z politického marasmu a korupce, z níž jsou některé z nich podezřívány.
Západní levice, kterou ta česká jen kopíruje, se už minimálně od šedesátých let 20. století vydala špatným směrem. Ve dvou či třech poválečných dekádách došlo k mimořádně vysokému růstu životní úrovně a k nástupu společnosti masového konzumu. Socialistické strany levého středu to přivítaly a do budoucna počítaly s tím, že tržní systém bude svoji velkorysost dále prohlubovat.
Revolučněji naladěná část levice naopak zanevřela na dělníky a zaměstnance, kteří se tak ochotně začlenili do konzumní společnosti.
Z bezradnosti a z trucu začali teoretici nové levice hledat nového revolučního aktéra. Nalézali ho mezi lidmi žijícími na okraji společnosti, jindy mezi menšinami sexuálními, kulturními či etnickými, další zase mezi imigranty. O těch všech se soudilo, že na rozdíl od dělníků, kteří zklamali, budou imunní vůči svodům buržoazní kultury.
Žádná ze míněných menšin se však proti kapitalismu nevzbouřila. Řeší si své vlastní problémy, které většinu společnosti příliš nezajímají. Zato se však vzbouřila majetková a mocenská elita.
Majitelé velkých peněz a akcionáři firem si spočetli, kolik jim sociální citlivost trhu ubírá z jejich zisků, a začali považovat sociální ohledy za zbytečný náklad, který snižuje jejich globální konkurenceschopnost.
Socialisté nemají program, který by byl schopen tomuto obratu kapitálu čelit. A revoluční levice zase marně čeká, až se sexuální menšiny ruku v ruce s muslimskými migranty vzbouří proti systému.
Pravice sice levici občas škádlí přívlastkem „neomarxistická“, ve skrytu duše však musí být z jejího počínání přímo nadšena. Je to jistě radost mít za politického protivníka soupeře, který sám sebe odstaví na slepou kolej.
Prof. J. Keller
Přišlo e-poštou
