České národní listy

Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 II

Srbská - Vladimír Bružeňák

Dnešní Srbská leží v okrese Liberec přímo na hranicích s Polskem a je jednou z částí obce Horní Řasnice. Z původního Wünschendorfu, kde konce 30. let bylo na 136 domů a žilo přes 600 lidí, tu k roku 2001 zbylo jen asi devět posledních domů se zhruba dvacítkou obyvatel. Zmizela i celnice, která se v září 1938 stala dějištěm tragédie, která si vyžádala životy tři československých příslušníků finanční stráže. . Na vzrušenou dobu roku 1938 dnes upomíná jen malý pomník s informační tabulí. V posledních letech se však obec vzmáhá, staví se nové domy a dokonce se sem stěhují noví obyvatelé.

Henleinovské povstání 13. září zde proběhlo poměrně klidně, bez větších událostí. Ovšem po vzniku freikorpsu 17. září se aktivita místních i okolních nacistů začala zvyšovat. Díky zprávám zdejších antifašistů věděli příslušníci finanční stráže, tvořící družstvo Stráže obrany státu, o podezřelých stycích správce velkostatku i o shromáždění henleinovců v místních lesích, na které přicházeli i nacisté z Německa. K zakročení však neměli zatím ani oprávnění, ani sílu, bylo jich zde jen dvanáct a na vše nemohli stačit. Navíc tu někteří měli své rodiny a obavy a starost o ně jim přidělávala na čele další vrásky.

Dne 22. září byla vyhlášena ostraha hranic a o den později ve večerních hodinách přinesl rozhlas zprávu o mobilizaci československé branné moci. Wünschendorfští financi byli tehdy rozděleni na dvě skupiny. Pět jich hlídalo budovou celnice, ostatní byli v terénu, konkrétně předchozí den zaujali stanoviště u místního hřbitova. Právě zde se zprávu o mobilizaci dozvěděli od motospojky z Jindřichovic pod Smrkem, která k nim přijela na kontrolu. Ta navíc přinesla rozkaz přemístění ke statku Lindenhof. Finančníci se tedy sbalili, vzali pušky, deky, stany, batohy a kolem 23. hodiny zaujali nové, tedy spíše staronové bojové postavení. Dozorci Josef Stehlík a František Svoboda zaujali postavení v okopu s lehkým kulometem, ostatní uléhali ke krátkému spánku v nedaleké stodole. Během několika minut je však probudila prudká palba z pušek, ozývaly se i kulometné dávky. Všichni byli okamžitě na nohou. Velitel družstva rescipient  Ferdinad Kolář vydal okamžitě rozkaz dozorci Josefu Markovi, aby spolu s vojínem Kořínkem, který k družstvu dorazil jako posila teprve před několika hodinami, vyrazil prozkoumat situaci. Směrem, odkud palba zněla, totiž ležela jejich celnice. Přískoky a plížením se  oba vydali k budově úřadu. Po několika minutách , během nichž stále zněla střelba, se dostali k hostinci a podél něho se krytí pomalu dostali k celnici. Palba mezitím ustala. "Stůj, heslo!" zaznělo Josefu Markovi  pojednou v ústrety. Poznal hlas svého kolegy Novotného. Odpověděl smluveným heslem a rychle spolu s Kořínkem vběhli dovnitř. Obraz, který tam spatřili, jím již nikdy z paměti nevymizí...

Co se vlastně na stanici odehrálo? V přízemí budovy pobýval přednosta celního úřadu vrchní respicient Václav Čep spolu s dozorcem Bohumilem Hoškem. Rádio tu neměli a telefon se zatím neozýval, a tak zpráva o mobilizaci sem zatím nedorazila. Další dva dozorci , Josef Uher a Bohumil Novotný, si někdy po 22. hodině odešli odpočinout do prvního patra. To jim zachránilo život.

Někdy krátce poté, co oba dozorci odešli si odpočinout, přišli na celnici dva neznámí mladíci, hovořící německy, aby se nechali odbavit. Vrchní rescipient Václav Čep se sklonil nad jedním z pasů, ovšem v tu chvíli jeden z mladíků vytáhl pistoli a přiložil ji k financově hlavě a vystřelil. Čep byl okamžitě mrtev a jeho tělo se sesunulo na nedobytnou pokladnu, kde zůstalo ležet. Do místnosti ihned vběhli Vojta s Hoškem, avšak oba mladíci zahájili palbu i na ně. Josef Vojta padl zasažen do hrudi k zemi mezi dveřmi. Bohumil Hošek dostal střelu do hlavy a rovněž se sesunul k zemi (je však možné, že byli zasaženi střelbou z budovy německé celnice). Pachatelé urychleně opustili budovou a přeběhli hranice Německa, kam to bylo jen pár metrů. Tam je přivítal vítězný řev a z budovy německé celnice, jejíž okna byla z větší části zazděna a upravena jako střílny, se do budovy československého úřadu snesla střelba z pušek a kulometů.

Palba probrala oba odpočívající finance v prvním patře, Novotného a Uhra. Vzápětí seběhli dolů, kde uviděli apokalyptickou scénu. Dozorce Hošek chroptěl v tratolišti krve z rány na hlavě, tak se jej kamarád Josef Uher pokusil obvázat a zastavit krvácení kapesním obvazem a rukávem z košile. Následně se oba financové chopili zbraní, proplížili se skrze záři reflektoru, která na ně dopadala z německé strany, o oknům a zahájili střelbu. Rozpoutala se přestřelka, ovšem nikdo z henleinovců  ani jejich pomocníků již hranici nepřekročil. Palba tak záhy ustala a nad wünschendorfskou celnicí se rozhostil klid. Doslova mrtvolný klid.Telefonní spojení zůstalo neporušeno., a tak se zbývající dva obránci dovolali na velitelství roty Stráže obrany státu do Frýdlantu, kde jim slíbili vojenskou pomoc. Ta dorazila ale až po páté hodině ranní. Četnická stanice v Řasnici poslala lékaře dr. Hoffmanna, který ve svém osobním automobilu během chvíle odvezl zraněného dozorce Hoška do frýdlantské nemocnice. Tam však osmadvacetiletý strážce československých hranic kolem desáté hodiny  24. září svým zraněním podlehl.

Pachatele se nikdy nepodařilo dopadnout. Jedním z nich měl být jistý Beier z Jablonce nad Nisou. Václav Čep byl pohřben v Ruprechticích. Josef Vojta zpopelněn  v pardubickém krematoriu  a Bohumil Hošek byl pohřben v Humpolci. 7. října 1945 zde byl celé tragédii a zavražděným členům finanční stráže odhalen pomník, jenž tuto neblahou událost připomíná dodnes.

Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938, Vladimír Bružeňák, Jan Ciglbauer, Karel Koc, Ondřej Kolář, Milan Rejthar, Jiří Vaněček, Alena Zatloukalová, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019, str. 97-101