Ministr Schwarzenberg pohrdá sněmovou, využije podvod, aby zajistil uznání quasistátu Kosovo
Ministr Schwarzenberg pohrdá sněmovou, využije podvod, aby zajistil uznání quasistátu Kosovo
Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Prezident České republiky opakovaně vyjadřoval svůj nesouhlas s uznáním Kosova. Ale jako blesk z modrého nebe přišla odpoledne 21. května zpráva, že česká vláda, na svém výjezdním zasedání v Teplicích, Kosovo uznala jako samostatný stát. Ani ministři nebyli jednotní, 11 bylo pro uznání, 7 proti. A při tom diskuse o Kosovu vůbec nebyla v oficiálním plánu zasedání. Zpráva vyvolala téměř zděšení. Prezident vyjádřil v TV svůj nesouhlas. Dokonce pozval odcházejícího velvyslance Srbska Vladimíra Veleše k soukromé návštěvě, kde se mu prakticky omluvil za to, co vláda provedla. Předseda Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Jan Hamáček byl roztrpčen. Schwarzenberg s ním totiž telefonoval a nic mu neřekl. Stále ještě populární bývalý premiér Miloš Zeman prohlásil v interview: „Domnívám se, že je Kosovo islamistická teroristická diktatura, financovaná narko-mafií. Bez zaváhání, není pro uznání…“
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, a pochopitelně s ním i ministr Alexandr Vondra, se dopustili významného, nedemokratického postupu. Zcela utajili, že bude projednáváno v Teplicích uznání Kosova, které pak bylo vlastně podvodem přijato. Svým činem vyjádřili něco, čemu v západních anglicky mluvících demokraciích se říká, v případě soudu, pohrdání soudem (contempt of court), které je trestné. U ministra Schwarzenberga se jednalo o POHRDÁNÍ PARLAMENTEM, jeho řádně zvoleným výborem, proti jehož rozhodnutí jednal BEZ rozpravy s výborem. Morálka vládnoucího týmu už tak klesla, že si může dovolit všechno, i krajně špinavá rozhodnutí. Nevím, jak by dopadl např. britský ministr zahraničí, kdyby se takto zachoval.
Pokračovaly manifestace - demonstrace, proti uznání Kosova, za účasti stovek lidí. Objevila se 24. května petice (předaná Petičnímu výboru Parlamentu) proti nezákonnému uznání Kosova, za odvolání ministra Schwarzenberga. Petiční výbor sněmovny ji předal Zahraničnímu výboru, který vydal 24. června 2008 své Usnesení 136.
Zahraniční výbor
I. bere na vědomí Petici proti nezákonnému uznání Kosova, za odvolání ministra Karla Schwarzenberga;
II. vyjadřuje svou nespokojenost s chováním ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga vůči zahraničnímu výboru ve věci uznání nezávislosti Kosova Českou Republikou.
Miloslav Soušek, v.r., ověřovatel výboru Jan Hamáček,v.r., předseda výboru
V korespondenci z 12. ledna 2008 mezi předsedou petičního výboru občanů (Petice na obranu mezinárodní morálky, norem mezinárodního práva, zvláště Charty OSN a rezoluce č.1244 Rady bezpečnosti) a ministrem Schwarzenbergem (jeho dopis ze dne 5.února) se ukázala malá ministrova znalost událostí na Kosovu, anebo jeho snaha ukázat tamní události zkresleně, aby se mohly obrátit proti Republice Srbsko. Podle pana ministra je za všechno vinen Milošević, ale pan ministr zapomněl, že zabíjení Srbů, Romů a Srbsku loajálních Albánců začala teroristická organizace UÇK (jako teroristickou ji uvedl vysoký USA představitel R.Gelbard na brífinku v Bělehradě 23.února 1998, což za několik měsíců USA jen tak odvolaly). Nikdo nebyl na tamních událostech bez viny, ale svalovat veškerou vinu na jednu stranu neobstojí ve světle událostí, které strana zastávaná panem ministrem nechce uznat. Zde se opět možno odvolat na Orwellovu knihu „1984“. Svými závěry, svým tvrzením, pan ministr hlásá (podle Orwella), že dvě a dvě je pět. A při tom svobodný projev bez dezinformací říká, že dvě a dvě jsou čtyři. Pan ministr říkal polopravdy, když uvedl, že v Kosovu byla pošlapána ústava z roku 1974. Z té ústavy byla zrušena pouze prerogativa státu, které Kosovo dostalo, jinak ostatní základy autonomie, obvyklé jinde po světě, zůstaly. Proti poskytnutí prerogativ státu pro Kosovo, byl prý i Tito, takže novou ústavu skutečně nepodepsal. Místo něho to udělal významný funkcionář Svazu komunistů Jugoslávie Mika Špiljak. Směšně zní obhajoba aktu Evropské rady, která považuje případ Kosovo za případ sui generis a že provincie Kosovo byla de jure vyňata z národní jurisdikce Srbska. Pan ministr zřejmě záměrně zapomněl na závěrečný akt z Helsinek (1975) o nevměšování do vnitřních záležitostí států, o neměnnosti jejich hranic, bez souhlasu účastníků. A vůbec nepřipomíná 78 dnů gangsterského vraždění a ničení, které prováděla letadla NATO, tedy i letadla členských států „hodné“ Evropské unie, ve FRJ Jugoslávii, na základě vymyšlených důvodů. Zaplatí EU těch zhruba 50 miliard US dolarů (ještě těch předinflačních !) za škody, napáchané v Srbsku, na Kosovu a Metohiji během barbarského bombardování? Kdo zaplatí odškodnění za zabité, zmrzačené, za léčení poraněných? Pan Javier Solana? Tím neopodstatněným zabíjením nevinných a ničením všeho možného si EU v rámci NATO agrese (piloti EU států skutečně ničili a zabíjeli) proti Srbsku na mnoho roků zničila svůj „kredit“, pokud nějaký měla. Běžní lidé si to, kupodivu, dost neuvědomují.
Jako všichni na Západě, USA v to počítaje, nikdo nepřipomněl již uvedené plošné očkování proti dětské obrně, které na jaře 1998, doslova mezi létajícími kulkami na Kosovu a Metohiji, provedlo ministerstvo zdravotnictví Srbska, za podpory Světové zdravotnické organizace WHO, u zhruba 100 000 tamních dětí, včetně albánských, bez rozdílu etnika. O Srbsku se zřejmě nesměly dodávat „kladné“ informace, o něm se muselo říkat jen to špatné, třeba i vymyšlené.
A aby pokračoval ve svých trapných rozhodnutích, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg pozval do Prahy ministra zahraničí Kosova Skendera Hiseniho, který navštívil Prahu již 22. srpna 2008. Nebyl však přijat nikým z obvyklých vysokých státních představitelů, kromě členů ministerstva zahraničí.
ZAČÍNÁ DOMINOVÝ EFEKT
Dominový efekt protizákonného uznání Kosova a NATO agrese se brzy objevil, když 8. srpna po zuby ozbrojené vojsko Gruzie, povzbuzované Západem, cvičené Američany, nečekaně vpadlo do své nepoddajné provincie Jižní Osetie, která touží po samostatnosti (3 900 km², 125 000 obyvatel, z toho prý až 90% má ruské pasy). Srovnalo tam se zemí dělostřelectvem a raketami, za masakru civilního obyvatelstva (prý 1 000 až 2 000 mrtvých), její metropoli Cchinvali (43 000 obyvatel). Mezi mrtvými byli i ruští vojáci, sloužící v Jižní Osetii v rámci „mírových sil“.Česko bylo mezi hlavními dodavateli zbraní pro Gruzii (podle ruských zdrojů dodalo Gruzii 170 tanků T-55 a T-72, 60 děl, včetně samohybných, 48 raketometů GRAD, typu vylepšená „kaťuša“, veliké ničivé síly, atd.).
Reakce připraveného Ruska byla blesková. Jeho tanky a letectvo smetly armádu Gruzie, která v této tragedii sehrála roli bezohledného agresora (i když byla Jižní Osetie formálně provincií Gruzie). Ruské jednotky vnikly do Gruzie, obsadily strategicky významné město Gori, vybraly a zničily řadu armádních skladů, vyhodily do povětří pár mostů, letadla bombardovala řadu cílů., za ztrát civilního obyvatelstva. A bombardovaly prý i cestu, kterou se přes Gruzii zásobovali teroristé v Čečensku. Reakce prezidenta Saakašviliho byla až hysterická (diváci TV viděli, jak si „okusuje“ svoji kravatu), zřejmě nepředpokládal, že tak bleskově bude potrestán za masakr v Jižní Osetii. Pak přišla i téměř hysterická odezva USA a Západu. Kdyby gruzinské vojsko nezničilo během své bleskové agrese jihoosetskou metropoli a nezabilo tam bez provokace tolik lidí, kdyby ji jen obsadilo, člověk by možná v první chvíli i mohl fandit Gruzii, ale takto to není možné. Agresorem, i když proti SVÉ provincii, byla nesporně svou bezohledností Gruzie, vedená nevypočitatelným a neurotickým prezidentem Saakašvilim. Jak ukázaly zajaté dokumenty, Saakašvili se chystal i na útok proti další své provincii, která chtěla nezávislost, na Abcházii (560 000 obyvatel, 8 600 km²).
Nutno zde uvést poctivý postoj prezidenta Klause. Nebál se říct při setkání s rakouským prezidentem Fischerem, že to byla Gruzie (Saakašvili), která zavinila konflikt v oblasti Kavkazu, že se nemůže jednostranně odsuzovat jen Rusko. „Já jsem řekl, že musím nahlas protestovat proti jednostrannému a v tomto smyslu nesprávnému interpretování situace na Kavkaze. To říkám rezolutně a jasně… Pokud vláda zůstala u jednostranné interpretace této situace, je to žalostné a já bych se na vládu hrozně mračil. NEZAVÁDĚJME SI NEPRAVDY DO SVĚTA, UŽ JICH BYLO V MINULOSTI DOST a já moc prosím, aby naši politici tuto věc vzali vážně a zodpovědně…“
Nicméně všichni členové české vlády hlasovali na jednání kabinetu (20. srpna) pro prohlášení, které odsoudilo pouze akci Ruska na Kavkaze. V prohlášení, které uvedl premiér Topolánek, pravil: „Pokračující ruská vojenská invaze do Gruzie porušující mezinárodní právo je nepřijatelná…Na místě je vyslat do Gruzie mezinárodní síly, za účelem obnovy a udržení míru v Gruzii…Taková mise musí být složena ze třetích zemí a Česká republika je připravena se do takové mise zapojit…“ Žádná zmínka o masakru v Cchinvali, žádná zmínka o NATO agresi proti Jugoslávii. Takže podle slov našeho premiéra a prakticky všech vůdců Evropské unie (včetně paní Merkelové) uloupení Kosova, uznání quasi-státu Kosovo, nebylo žádné porušení mezinárodního práva a mezinárodně přiznaných hranic, žádné vměšování do vnitřních záležitostí suverénního státu. A 78 dnů ničení a zabíjení letadly NATO v Srbsku (a jak již řečeno, v nich zabíjela i letadla a letci z Evropské unie) byla jen „bratrská pomoc“ pro demokracii v nouzi. Veliký Bratr musí být spokojen. Koncem srpna 2008 kritizoval bývalý německý kancléř Gerhard Schröder protiruské postoje EU, sám se ale při tom neomluvil za své zcela neférové a nespravedlivé postoje proti někdejší Jugoslávii, proti Srbům a Srbsku.
Za půl roku po uvedených prezidentových slovech jsme byli svědky skutečného „trapasu“. Na sjezdu ČSSD 14. února 2009 v Praze, byl jako zástupce Demokratické strany USA přítomen generál Wesley Clark, velitel NATO vojsk během zničující agrese proti SRJ Jugoslávie, kterou OSN neschválila. Generál tam obrazně řečeno sehrál roli vrchního popravčího, jehož podřízení piloti ničili, mrzačili a zabíjeli po dobu 78 dnů na základě výmyslů svých pánů. Svoje řemeslo ničení a zabíjení uskutečňovali i o největším křesťanském svátku, Velikonocích. Přítomní mu ze slušnosti i zatleskali, i když řekl, že čeští lidé a lidé ze střední Evropy uvítali USA iniciativu k protiraketové obraně… Jen přítomný Jaroslav Foldyna správně řekl, že by se „generál za bombardování Jugoslávie měl spíše odpovídat v Haagu než na sjezdu ČSSD“. A jedná se o tom, aby na březnový sjezd přijel za Demokratickou stranu bývalý prezident Clinton, který by svou aktivní účastí při rozbíjení Jugoslávie, za ničení a zabíjení, také spíš patřil do Tribunálu ICTY v Haagu.
A tady se ukazuje ŠPINAVOST v mezinárodním i historickém kontextu uznání samostatnosti Kosova a trapnost našeho ministra zahraničí „knížete“ Schwarzenberga, který toto uznání vnutil naší nynější málo principiální, nezásadové vládě. Všichni se ohánějí jakýmsi mezinárodním společenstvím , které prý uznává mezinárodně přiznané hranice státu Gruzii. A proč toto mezinárodní společenství toto neřeklo i o Kosovu, které má pro Srbsko NESKONALE větší historický význam, nežli Abcházie a Jižní Osetie pro Gruzii. Zkorumpovanost části „mezinárodního společenství“ se projevuje tím, že na jedné straně brání hranice států, které poslouchají Velikého Bratra, na druhé ty, které si váží své samostatnosti, které nechtějí být ničím sluhou, olupují o jejich integritu, surově se vměšují do jejich vnitřních záležitostí, neváhají použít gangsterské postupy proti nim, včetně bomb a ochuzeného uranu, násilím jim odebírají historické části jejich země. A při tom jím nejsou cizí podvody a vyložené lži. Jasně to ukázal výše uvedený příklad Jugoslávie a pak Srbska, na jehož teritoriu se MUSELA utvořit obrovská US základna Bondsteel jako ochrana plánovaných ropo- a plynovodů AMBO a NABUCCO z oblasti Kaspického moře. Trasa přes Turecko už není tak jistá vzhledem k dost islamistické vládě.
Dne 21. srpna 2008 vzpomínala celá republika na 40. výročí invaze Varšavského paktu do Československa v roce 1968, a na jeho následky. Svého kolegu prezidenta Gašparoviče navštívil náš prezident Klaus v Bratislavě, slovenský premiér Robert Fico byl hostem premiéra Topolánka v Praze, kde řekl v souvislosti s konfliktem na Kavkazu: „Podle mne je počátek (konfliktu) na straně Gruzie a je třeba o celém problému mluvit pravdu, říci kdo provokoval a jak vznikla reakce Ruska v Gruzii.“ Dochází-li k zhoršení vztahu mezi Ruskem a NATO, tak by se měla zamyslet nejen Moskva, ale především Aliance, protože -„není nic horšího v této chvíli než ochlazení vztahů s Ruskem , a to já bych nepřipisoval ruské straně…“
Bývalý slovenský premiér JUDr. Ján Čarnogurský (19. srpna 2008) měl řadu poznámek k porušení mezinárodního práva Gruzií útokem na Jižní Osetii. Tyto informace doplnil rozhovorem v Právu (29.srpna) s Ivanem Vlčkem, jak Západ začal v Kosovu překreslovat mapu Evropy.
„Mezinárodní právo je založeno na gruzinsko-ruské smlouvě ze dne 24. června 1992 uzavřené v městě Soči, která zastavila boje v Jižním Osetii a v okolí, mezi Osetinci a Gruzínci. Tamní boje vznikly po rozhodnutí gruzinského prezidenta Zviada Gamsachurdiji, který zrušil (1991) dosavadní autonomii Osetinců v rámci Gruzie. Gruzie válčila i v Abcházii, které taktéž zrušila autonomii, válčila i v Adžársku. Tyto válečné akce byly přespříliš pro nový stát Gruzii, která v nich nemohla pokračovat. Z Jižní Osetii i z Abcházie se musela gruzinská armáda stáhnout a na čáru příměří nastoupily „mírové jednotky“, Gruzínci a Rusové. Dohoda o konci bojů byla uzavřena v r. 1994. Obě dohody schválila Rada bezpečnosti OSN a staly se tak součástí mezinárodního práva. Dohodu s Jižní Osetii porušil Michael Saakašvili svým rozkazem k útoku gruzinských vojsk. Gruzie tu porušila i lidské i morální principy. Samo město Cchinvali leží v údolí a gruzinská armáda, cvičená Američany, v noci ze 7. na 8.srpna, zahájila bombardování města z kopců dělostřelectvem a vylepšenými „Kaťušami“ typu GRAD. Před tím těžce bombardovala okolní osetské vesnice. V městě Cchinvali nezůstal prý celý ani jeden dům. Během gruzinského útoku zahynulo přes 2 000 lidí…Gruzinský útok byl vypočítaný na rychlé obsazení Jižní Osetie, vytvoření fait accompli (hotové věci), se zdlouhavými jednáními, která by nikam nevedla. Ruská armáda účinně obhájila Jižní Osetii. Prezident Saakašvili očekávanou pomoc od USA a Západu nedostal, vše se vyvinulo příliš rychle. Když ruská armáda zareagovala na porušení míru Gruzií, bránila Jižní Osetii a nastolila mír, Západ ji označil za agresora. Odtržení Kosova a vyhlášení jeho nezávislosti většina států Evropské unie uznala, a díky ministrovi Schwarzenbergovi, ke své ostudě, i Česko. Nicméně útok Gruzie na Jižní Osetii pokládal Západ za pokus o obnovení ústavního pořádku Gruzie….“
