České národní listy

Ministerstvo zahraničních věcí

České republiky

Odbor komunikace

Loretánské nám.5, 118 00 Praha 1

Mgr. Zuzana Štíchová

ředitelka

V Praze dne 26. dubna 2021

Č.j.: 109689-4/2020-0K

Věc: O. Tuleškov - otevřený dopis ministru T. Petříčkovi

Vážený pane,

v dopise zmiňované výroky členů spolkové vlády Horsta Seehofera a Stephana Mayera o protiprávnosti Benešových dekretů či odsunu sudetských Němců (body III. b, c, d) jsou sice vyjádřeními nepříznivými pro Česko, nelze je však vykládat jako požadavek vůči české straně jednat o právních aspektech minulostních témat. Vzhledem k tomu, že je spolkový ministr vnitra Seehofer a jeho náměstek Mayer navíc pronesli na Sudetoněmeckém sněmu či setkání Svazu vyhnanců, je jejich účelovost a subjektivita zřejmá.

Ostatní citované výroky pochází od mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernda Posselta (body III. a, e, f, g, ch), který rozhodně není zástupcem spolkové ani bavorské vlády. Dovolujeme si navíc poznamenat, že právě za období působnosti Bemda Posselta ve vedení SKS se sdružení výrazně posunulo od konzervativních nacionalistických a protičeských postojů (byť je i sám Bemd Posselt v minulosti také zastával) k myšlence sousedského bezkonfliktního a vzájemně výhodného soužití ve společné Evropě. Za krok pozitivním směrem považujeme změnu stanov SKS, kde byly vypuštěny formulace, kterými si sdružení v minulosti činilo "právní nárok na domovinu" a "právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců". Modemizované stanovy vstoupily v platnost 9. března 2021.

Pokud jde o citaci p. velvyslance Tomáše Jana Podivínského ze Sudetoněmeckého sněmu v r. 2018 (body III. h), neshledáváme na nich nic politicky nekorektního. Vyzdvihnutí vstřícného postoje H. Seehofera, M. Sodera, P. Nečase a A. Babiše bylo jistě na místě.

K oddílu dopisu č. IV. lze jen opětovně konstatovat, že pokud jde o způsob, jakým by mohly být případné reparační nároky vůči Německu uplatněny a prosazeny, neexistuje mezinárodní orgán pro řešení sporů, který by se touto záležitostí byl oprávněn zabývat bez souhlasu Německa (Mezinárodní soudní dvůr OSN nemá v tomto případě jurisdikci). Mezispojenecká reparační agencie, která dohlížela na implementaci Pařížské dohody o reparacích, ukončila svou činnost již ke 31. 12. 1962. Ani Československo, ani žádný jiný ze signatářů dohody nezískal reparace v té podobě, v jaké byly r. 1945 v Paříži dohodnuty, mj. i proto, že se nikdy nekonala tehdy ještě předpokládaná mírová konference s Německem. Její konání je vzhledem k času uplynulému od 2. světové války a vzhledem k tomu, že po jejím konání neexistuje mezinárodní poptávka, krajně nepravděpodobné. České republice se přesto podařilo zajistit významné platby, které znamenaly uznání osobních újem způsobených obětem okupace: šlo např. o zadostiučinění v podobě tzv. sociálního projektu pro nejpostiženější oběti nacismu z prostředků Česko-německého fondu budoucnosti r. 1998 a o platby obětem otrocké a nucené práce a ostatním obětem nacismu v r. 2000.

Platí tedy, že jediná možnost, jak by bylo možné usilovat o prosazení reparačních nároků, by byla přímá bilaterální politická jednání s Německem. Při případném vznesení nároků by však bylo možno očekávat, že německá strana by otevřela otázku konfiskovaného německého majetku včetně majetku sudetoněmeckého. Otázku požadavku na vymáhání reparací vůči Německu tak nadále nepovažujeme za relevantní ani aktuální. Poválečné uspořádání Evropy má zásadní hodnotu pro existenci ČR a nemělo by být zpochybňováno. Vytvořilo základ poválečné prosperity a míru v Evropě a evropské integrace. Případné rozhodnutí válečné reparace vymáhat by muselo být politickým rozhodnutím vlády, které by bylo velmi riskantním a nepřátelským počinem s ohledem na jeho nepředvídatelné důsledky a na skutečnost, že by narušilo celkové klima vzájemné důvěry nejen ve vztahu k Německu, ale i v Evropě.

S pozdravem

Mgr. Zuzana Štíchová

ředitelka odboru komunikace a mluvčí MZV

Vážený pan JUDr. Ogňan Tuleškov