Mezi morem a cholerou
Když německá kancléřka Angela Merkelová iniciovala dohodu s Tureckem, mnozí ji oslavovali jako velkou političku. Ona sama tehdy prohlašovala, že proud migrantů nezastavil plot na Balkáně, nýbrž právě její iniciativa.
Smlouva, kterou Evropská unie s Tureckem uzavřela v březnu 2016, byla stejně pokrytecká jako nebezpečná. Turecko se v ní zavázalo, že bude vykonávat za Evropskou unii špinavou práci, tedy donutí migranty, kteří chtějí do Evropy, aby zůstali na jeho území. Evropská unie se za to zavázala platit Turecku výpalné v podobě miliard eur, které bude odevzdávat, pokud budou Turci migrantům v dalším pohybu účinně bránit.
Smlouva byla naplněním ducha evropských hodnot, pokud jsme ochotni za takové hodnoty považovat alibismus, pokrytectví a bezradnost. Přes veškerou svoji důmyslnost měla ovšem svá slabá místa.
Patřilo k nim, že Evropská unie neměla ve skutečnosti kontrolu nad tím, k čemu všemu bude Turecko používat výkupné, jež se Brusel zavazoval platit. Zlé jazyky tvrdí, že z těchto peněz mohly být financovány i předchozí turecké výpady na syrské území.
Další slabinou bylo, že podle odstavce číslo pět zmíněné smlouvy měla být urychleně zrušena vízová povinnost pro turecké občany. Odhady částky, kterou musí zaplatit v Turecku řekněme příslušník Islámského státu, aby obdržel papíry osvědčující jeho turecké občanství, se sice liší, avšak o tom, že to není zase tak velký problém, panuje vcelku shoda.
V posledním odstavci smlouvy se EU zavazovala spolupracovat s Tureckem na zlepšení podmínek v Sýrii na územích v blízkosti turecké hranice s cílem dosáhnout toho, aby v oblasti bylo bezpečněji.
Nakolik geniální političkou je Angela Merkelová a její evropští kolegové, zůstává otevřenou otázkou. Faktem je, že tři a půl roku po uzavření smlouvy vzkazuje Erdogan do Bruselu, že pokud EU nepodpoří poctivé turecké úsilí o to, aby bylo v severní Sýrii bezpečněji, musí se připravit na invazi teroristů. Volba mezi morem a cholerou musí vypadat hodně podobně.
Prof. Keller
Přišlo e-poštou
