České národní listy

Matzal po poradě s Drabkem zasílají písemné prohlášení gestapu, že vzhledem k postojům českého obyvatelstva není žádoucí, aby se JUDr. Hon do Vyškova vrátil

S cílem zabezpečit, aby se Vyškov stal centrem německého osídlení včetně německého jazykového ostrůvku rozhodl, že všechna významná výročí, slavnosti a shromáždění týkající se ostrůvku budou uskutečňovány na vyškovském náměstí. Sám takové akce při různých příležitostech ve Vyškově organizoval.

Těsně k Vyškovu přiléhaly samostatné obce Brňany, Křečkovice, Nosálovice a Dědice, které měly své samosprávy a které tak nemohl ovlivňovat „ v říšském duchu“. Proto s nimi zahájil jednání, aby se sloučily s městem jako jeho předměstské části. S tím však obce nesouhlasily a tak bylo sloučení nařízeno z moci úřední.

Po nástupu Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a vyhlášení stanného práva, kdy jsou jako prvními odsouzenými k trestu smrti a popravenými ihned 28. září dva komunisté z Vyškovska Rudolf Pospíšil a Alois Trnečka a je zákaz vycházení, shromažďování, uzavření hostinců, biografů, divadel a veřejné dopravy se nálada vyškovských občanů pohybovala na bodu mrazu.

Krátce nato, 8. října začíná akce SOKOL – zatčení sokolských funkcionářů. Ve Vyškově komando gestapa z Brna zatýká sedm činitelů, mezi nimi bývalého starostu města dr. Jana Hona, s kterým měl Matzal spory o sokolský majetek. Všichni byli odvezeni do Kounicových kolejí a pak do koncentračního tábora Osvětim, kde byli postupně umučeni.

Když pak výnosem Heydricha ze dne 12. října byla Česká obec sokolská rozpuštěna a její majetek zabaven, přišla Matzalova chvíle. Zabírá sokolské kino a to se pod novým jménem Viktoria stává německým biografem, kde jsou promítány především německé filmy a také tzv. partajfilmy- určené pouze pro členy NSADAP.

Počátkem listopadu zasílá gestapo do Vyškova požadavek na vyjádření vládního komisaře k případu JUDr. Hona, zejména zda má být propuštěn, nebo dále až do konce války vězněn. Matzal po poradě s Drabkem zasílají písemné prohlášení, že vzhledem k postojům českého obyvatelstva není žádoucí, aby se JUDr. Hon do Vyškova vrátil. Tím je jeho osud zpečetěn. Na jeho průvodních papírech se objevuje značka RU (Rückkehr unerwünscht - návrat nežádoucí) a již 17. listopadu je mezi prvními odeslán do koncentračního tábora Osvětim, kde 8. dubna 1942 umírá. Při procesu po válce se Matzal hájil tím, že také vedoucí Vlajky Táborek se vyjádřil k Honovi, že se nemá vrátit.

O charakteru Matzala svědčí i skutečnost, že manželce umučeného bývalého starosty dr. Hona přikázal jako nájemnici do jejich bytu Němku se třemi dětmi, která se tam chovala jako ve vlastním, ničila inventář a znepříjemňovala Honové život. Stejně se postavil i k propuštění bratra starosty Hona Karla, který byl poprvé zatčen v roce 1942 na přímý popud Matzala a pak propuštěn. V roce 1943 na podzim byl zatčen znovu na udání pro nedovolené držení zbraní. Protože se Matzal k němu vyjádřil, že je politický nespolehlivý, byl převezen do koncentračního tábora v Plattingu .kde se sice dočkal osvobození, ale následkem útrap zemřel 13. května 1945.

Přistupuje i k vnějšímu poněmčování Vyškova přejmenováním názvu ulic jmény význačných nacistů a válečných hrdinů. Mimo jiné byla jedna ulice nazvána Planette Gasse (Planetova ulice). Planeta byl totiž vyškovský rodák, který pak žil v Rakousku. Zde se v roce 1934 jako příslušník nacistické skupiny zúčastnil při neúspěšném pokusu o státní převrat a při přepadu sídla rakouského spolkového kancléře E. Dollfuse jej zastřelil. Byl pak popraven. A nyní vyškovská ulice nesla jméno tohoto sprostého vraha.

I když Heydrich 20. ledna zrušil výjimečný stav vyhlášený 28. září 1941 po jeho příchodu do Prahy, teror, zatýkání a popravy pokračuji dál, již skrytě. Matzal v jeho duchu postupuje i ve Vyškově. Svědčí o tom příhoda z 15. března 1942. Na tento den připadalo třetí výročí zřízení Protektorátu, který se měl podle nařízení ministra Moravce oslavovat. Ve stejný den vyškovští Němci s Němci z ostrůvku oslavovali Heldengedenktag (Den hrdinů). Táhli v průvodu s prapory městem a když se vraceli na náměstí, lidé právě vycházeli z kostela .

Aby nemuseli zdravit nacistické vlajky a symboly, utíkali zpět do Kostelní ulice. Některým SA-mani, kteří průvod doprovázeli, sráželi čepice a klobouky z hlav. Matzal, který stál u radnice a celé vystoupení pozoroval, se strašně rozčílil. Označil jednání českých občanů za nepřístojné a protistátní. Celý případ pak ihned hlásil oberlandrátovi v Brně i gestapu a žádal o přísný zákrok.

Zakrátko, 21. března přijelo do Vyškova zatýkací komando gestapa a podle seznamu, připraveného Matzalem a Drabkem zatklo 19 občanů, které pak odvezli do Brna a umístili ve vězení gestapa v Kounicových kolejích . Zpráva se brzy roznesla po celém okrese a vzbudila velké obavy zejména u rodin zatčených občanů. Po šestinedělním věznění a vyslýchání pak byli propuštěni.

K posílení německého vlivu přibírá Matzal do všech institucí další Němce. Tak na radnici byl přijat k 1. dubna 1942 Karl Janoschek, nacista, který se brzy stal Matzalovým důvěrníkem. Byl ustanoven vedoucím „Kulturamtu“ (Úřadu pro kulturu) a z titulu této funkce pak pořádal různé pronacistické akce, na kterých byla pro všechny příslušníky městského úřadu povinná účast. Kdo se nedostavil, byl potrestán. Přitom financování této instituce bylo prováděno z peněz určených rozpočtem na české kulturní účely.

Z radnice byl propuštěn učitel Habel a na jeho místo přijat Němec Kottner, nepříjemný nadutý člověk, který při každé příležitosti vyhrožoval gestapem. Takové lidi Matzal kolem sebe potřeboval. Ale na úřednická místa na radnici Němce nepřijímal. Zpočátku zde bylo zaměstnáno několik německých úřednic, které se však nenechaly od Matzala stále šikanovat a stěžovaly si na něj.

Líčily Matzala jako člověka nafoukaného a povýšeného a poukazovaly na jeho protěžování některých lidí, zneužívání služebního automobilu k soukromým cestám, pozdní příchody k služebním aktům, které byl povinen provádět, jako svatby a jiné.

Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny 4, ing. Josef Mikš