Masarykova smrt a pohřeb
Masarykova smrt a pohřeb
Na začátku září 1937 vážně onemocněl a ačkoli bylo oznámeno, že se jeho stav zlepšil, Masarykovi se přitěžovalo. V pondělí 13. září nakonec vzdali lékaři, v čele s osobním lékařem Adolfem Maixnerem, v pozdních nočních hodinách další boj o jeho život. Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937 ve 3 hodiny 29 minut středoevropského času za přítomnosti své nejbližší rodiny a Edvarda Beneše a jeho manželky Hany Benešové.[49]
Masaryk byl nabalzamován a byla provedena pitva. V pitevním protokolu byla nakonec jako příčina smrti uvedena "hnisavá bronchopneumonie pravého dolního laloku plicního a oboustranná hypostáze plicní". 15. září byl vystaven na zámku v Lánech a ač tato informace nebyla uveřejněna, rychle se mezi lidmi šířila a během 24 hodin se na jeho tělo stihlo přijít podívat až 60 000 lidí. Večer 17. září byla rakev uzavřena a ostatky převezeny na Pražský hrad. Odtud byl vypraven oficiální státní pohřeb.[49]
Popsal jej dosti podrobně i Karel Čapek v úvaze „Cesta devíti hodin“ a dny smutku před pohřbem vyjádřil dobře Jaroslav Seifert impozantní básní „Osm dní“ známou jako „To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě“. Pietní chvíle fotograficky velmi podrobně dokumentoval zejména Ladislav Sitenský. Pohřební řeč vedl František Urbánek, kazatel Jednoty českobratrské, který byl přítelem Masaryka a jeho rodiny.[50]
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Garrigue_Masaryk
