České národní listy

Marie Terezie

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Jediná žena na českém trůně. Stala se panovnicí  rakouské monarchie podle „Pragmatické sankce“, kterou její otec, habsburský vladař Karel II., kodifikoval dědické právo i pro  ženské potomky. Přes toto  kodifikované právo pustili se panovníci okolních zemí po jeho smrti do válčení  o rakouské dědictví s jeho dcerou. Marie Terezie udržela sice svůj trůn, ale  pruskému králi Fridrichu II. musela přenechat většinu  území Slezska ( zůstalo jí jen Opavsko, Krnovsko a Těšínsko) a  celé Kladsko. Český stát  tím byl silně zmenšen a část slovanského obyvatelstva  jako součást Pruska přišla o svou původní vlast.  Po  dělení Polska získala Marie Terezie  Halič, později též  Bukovinu. Ale to nebyla území  historického Českého království. Ztrátu, kterou České království  utrpělo  jako součást rakouské monarchie,  tu ztrátu Češi Marii Terezii nikdy neodpustili.

Úspěšnější byla Marie Terezie  v  reformování monarchie. Zahájila u nás osvícenský absolutismus (1740 - 1790), který dovršil její syn Josef II. Vládní ideologie se opírala  o přirozenoprávní nauku té doby, panovník měl mít neomezenou moc a svou činnost měl směřovat k všeobecnému blahu. Rozumné řízení za Marie Terezie se  mělo vyznačovat záměrnou centralizací. Vláda sídlila ve Vídni. A tak po korunovaci 1743  v Praze byla česká koruna odvezena do Vídně. R. 1749 byl ve Vídni zřízen nejvyšší soudní dvůr pro země koruny české a pro země rakouské. Česká dvorní  

kancelář byla sloučena s rakouskou. R. 1751 byli namísto krajských šlechtických hejtmanů dosazeni státní úředníci. Moc stavů byla omezena. Na všech úřadech byla zavedena němčina. Němčina také byla jazykem nově zavedené školské soustavy.

Marie Terezie prohlásila školství za politikum, za věc státního zájmu. Již r. 1752 byly střední školy podřízeny státnímu dozoru, na universitách byla latina jako vyučovací jazyk  zčásti omezena ve prospěch němčiny. R. 1759 byla zřízena dvorská studijní komise, aby jednotně spravovala veškeré rakouské školství. K urychlení reorganizace školství byl r. 1773 zrušen jezuitský řád.

Od r. 1774 vstoupil v platnost Školní řád (Schulordnung), který vypracoval zaháňský opat  Jan Ignát Felbiger. Je to počátek naší novodobé školské soustavy. Školství se stalo součástí státní organizace, byla zavedena povinná školní docházka (od 6 do 12 let), osnovy zahrnovaly předměty pro praktický život, bylo upraveno učitelské vzdělání.  Jen ve školách triviálních, na venkově a pro městskou chudinu, se učilo mateřským jazykem. V krajích byly zřízeny školy hlavní, kde se již přešlo na výuku v jazyce německém. V zemských městech se otevřely školy normální s rozšířenou osnovou a s  výukou jen  v jazyce německém. Při nich byly také zřizovány preparandy jako přípravky  pro  učitele.

Máme-li hodnotit vládu Marie Terezie, nelze zapomenout na citelné a nenapravitelné ztráty  území a obyvatel zemí Českého království. Ve vnitřní politice  se projevují  prvky osvícenství a snahy centralizační a germanizační. Ty germanizační jsou dalším trvalým stínem na jejím přínosu do dějin našeho národa.