České národní listy

PO SAMETOVÉ REVOLUCI

Rokem 1989 se v rámci obnovených demokratických svobod vytvořily předpoklady k oživeni tradic první republiky. Návaznost na toto historické období byla také proklamována a zaštítěna osobností T. G. Masaryka. Byla vydána některá vynikající memoárová díla vyšlá v době normalizace v zahraničí, v prvé řadě paměti Prokopa Drtiny a Václava Černého, jako skripta vyšly dvakrát dějiny první republiky na Karlově univerzitě.+

Avšak prostor, který se otevřel pro seznámení širší veřejnosti s dějinami první republiky a s její demokratickou tradicí zůstal nenaplněn. V soudobé publicistice se kolem tohoto období moderních českých dějin rozhostilo nejen rozpačité mlčení, ale v nové podobě se objevila i řada jeho starých deformací.

Dvacet normalizačních let, spojených s tvrdou politickou persekucí a rigidní komunistickou desinterpretací dějin, prohloubilo zásadním způsobem ideovou diskontinuitu s demokratickou minulostí první republiky. Právě v tomto normalizačním období byla hluboce rozrušena i základní Masarykova ideová koncepce navazující na demokratické tradice českých dějin Jan Hus, Komenský, Havlíček, Palacký, doplněná Benešem o mírovou politiku Jiřího z Poděbrad.

A právě tato diskontinuita umožnila, že se v nové svobodě po roce 1989 mohl prosadit i zcela odlišný pohled na československé a české dějiny. V nejucelenější podobě je vyjádřen v obsáhlé publikaci vzešlé z disentu, z okruhu Charty 77 a věnované českým dějinám nové doby.* Kniha vyšla pod pseudonymem Podiven, do něhož se spojili tři autoři - právník a politolog Petr Pithart, psychiatr a psychoanalytik Petr Příhoda a historik Milan Otáhal. Byla vydána ve značném nákladu a je reprezentativní publikací nového ideového pojetí českých dějin. Nazírá je z univerzalistického zorného úhlu katolické církve. Vyzdvihuje do popředí období baroka, nenalézá porozumění pro národní obrození, zpochybňuje vznik samostatného československého státu a odmítá jeho demokratickou reprezentaci v čele s Masarykem a Benešem.

Práce chce být jakýmsi svědomím národa. Při tom však nejde o systematický historický výklad podložený studiem pramenného materiálu, ale především o hodnotící soudy, k nimž autoři dospívají svými úvahami. Sami také uvádějí: "Rozpomínáme se na to, jací jsme" (s. 6). Téměř polovina ze 700 stran tohoto "rozpomínání" je pak věnována problematice první republiky.

Protože práce představuje vyhraněný, rozsáhlý a ideově ucelený pohled na dějiny první republiky a hodnotí i celé meziválečné období, pokládám za nezbytné upozornit obsáhleji jak na základní koncepci práce tak i na stanoviska autorů k dílčím problémům.

Základní příčinu dramatického vývoje 20. století spatřují autoři v úpadku a sekularizaci křesťanského náboženství (307). V jeho důsledku ztratil moderní člověk „vědomí smysluplného řádu veškerenstva a místa, které je v  něm vykázáno člověku" (309).

----------

+ Prokop DRTINA, Československo můj osud, I, II, Praha, Melantrich 1991, 1992. Václav ČERNÝ, Paměti, 1-3, Brno, Atlantis, Praha 1992-1994. Věra OLIVOVÁ, Československé d~íny 1914-1939, I, II, Praha, Karolinum 1991 a 1993. (Rozšířené a přepracované vydání vyšlo knižně jako Dějíny první republíky, Praha, Karolinum 2000).

* PODIVEN, Češi v dějinách nové doby. Pokus o zrcadlo. Praha 1991