Manipulace s dějinami první republiky 2, prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.
Jednoznačným závěrem všech těchto úvah byla pak snaha pisatelů přesvědčit český národ o tom, že je nutno zapomenout na "neblahou" minulost a aktivně spolupracovat s německými okupanty. Neboť, jak zdůrazňoval protektorátní ministr lidové osvěty, "český národ v rámci Německé Říše musí být šťastnější, spokojenější a zámožnější než byl pod vládou doktora Beneše a jeho Židů".*
V souvislosti s odmítáním demokratické tradice první republiky rozdělil Moravec - bývalý podplukovník československé armády, nyní ministr lidové osvěty - český národ do dvou protikladných kategorií. Toho, kdo by se rozhodl k podpoře nacistické agrese do Evropy nazval "energickým a statečným Čechem" . Toho však, kdo zůstal věren tradici minulosti označil s pohrdavým despektem za méněcenného "Čecháčka". Podle něho "Čech myslí v rámci Evropy a dívá se do příštího století. Čecháček myslí jen v rozpětí svého městečka a dívá se jen na lapálie dneška, bez kterých se ještě neobešla žádná revoluce. Čecháček je cele zaměstnán foukáním na český prstíček, který strkal, kde se svírá." **
Moravcovu odpudivou kategorii Čecha a Čecháčka převzali další a dále ji precizovali. Zdůrazňovali, že Čechem je ten, kdo "opravdu velkoryse spolupracuje s národně socialistickým Německem" a tím tvůrčím způsobem přispívá k vybudování nacistické nové Evropy. "Čecháček však věří - zednářům a Židům", tj. bývalým politikům a londýnskému zahraničnímu odboji. ***
Tento československý demokratický odboj vedený Edvardem Benešem byl také pro všechny české kolaborující fašisty terčem stálých útoků. Nazývali ho "mrtvolným jedem", otravujícím "duše našeho lidu paprsky klamných a neuskutečnitelných nadějí v republiku třetí". Žádali, aby "český národ postavil před soud onu skupinu zkrachovalých politiků, kteří se spojili s Churchillem a likvidující Anglií a kteří dnes stojí jako nepříjemnost mezi námi a německým národem". ****
Hlavní útoky pak směřovaly proti osobě Edvarda Beneše. Čeští kolaboranti postupovali i zde v souzvuku s německými nacisty, kteří - samotného Hitlera nevyjímaje - považovali již v minulosti Edvarda Beneše nejen za svého nejvážnějšího oponenta, ale přímo za nepřítele číslo jedna. Právem.
Edvard Beneš věřil, že mír je možný pouze v demokracii, a proto také celý život podporoval německé demokratické sily. Proti německému nacismu však úporně bojoval v mezinárodním měřítku i uvnitř republiky.
Ve Společnosti národů torpedoval v roce 1933 Hitlerovu snahu o vyzbrojení
-------------------
+ Emanuel VAJTAUER, Jak po Mnichovu. Můžeme jít s Německem?, Praha 1939, s. 101 a 142.
LAŽNOVSKÝ, Řiše a my, s. 22, 32,36. TÝŽ, Na rozcestí věků. Praha 1941, s. 86. TÝŽ, Ein Tscheche über das Benesch-Regime, Praha 1941. TÝž, Tři roky v Říši. Protektorát Čechy a Morava. Praha 1942
* MORAVEC, Děje a bludy, s. 96 n.
** MORAVEC, Ve službách nově Evropy, Praha 1940, s. 222 n.
*** LAžNOVSKÝ, Říše a my, s. 60.
****MORAVEC, Ve službách, s. 218. VAJTAUER, Vzpoura Evropy, s.10. B. M. Roelli, Emigranti jsou vinni. Praha 1940.
Německa se souhlasem této instituce. Iniciativně ovlivňoval protiněmeckou politiku Francie. Aktivně přispěl k tomu, že Sovětský svaz opustil svou dosavadní politiku spolupráce s Německem a angažoval se v protiněmeckém bloku opřeném o Společnost národů. Usiloval o vybudování protiněmecké fronty, která by zastavila nacistickou expanzi. A svou úpornou obranou Československa nejen že celý rok
1938 vzdoroval německému tlaku, ale přivodil řadu neúspěchů samotnému Hitlerovi.
Ve vnitřní politice se z iniciativy Edvarda Beneše konal již v roce 1932 v Brně proces s nacistickou organizací Volkssport, cvičenou a vyzbrojovanou oddíly SA z Německa. Z jeho iniciativy byla v říjnu 1933 zakázána německá nacistická strana v republice. On to byl, kdo vedl a po své volbě prezidentem dále stupňoval boj proti Henleinově straně. Pod jeho vedením byly zmařeny všechny nacistické pokusy o puč v republice. Ještě v polovině září 1938 byl nucen neúspěšný vůdce sudetoněmecké strany Henlein spolu s K. H. Frankem utéci do Německa.
