České národní listy

Mladí majitelé statků, včera vyhnaní, se musí ihned vystěhovat s rodinou z obce - buď do Reichu, Protektorátu neb na jiný okres v Sudetenlandě

28. června časně zrána znova rozruch po obci. Němci vozili nábytek ­mnohdy červotočivé harampádí - z nádraží do dvora. Dráb obcházeje za­brané se ironicky ptal "Was ist neues?" a u rychty vyčkával povozy. Ještě dopoledne si z lidí utahoval, že prý Tyroláci přijeli na práci do dvora. Ale v poledne přišel oznámit Axmanům č. 90, Wiedermanům 89 a Sonntágům na bývalém mlýně, že se musí zítřejšího dne, 29. června, vystěhovat. Že toto předvídali, stěhovali již předtím za noci okolo humen k známým do­sud nezabraným, co se dalo odvézt - nábytek, šatstvo, dřevo, uhlí atd. Též se u nich ubytovali. To vše ale nestačilo.

30. června přijela ze Šumperka komise složená z členů gestapa (tajná státní policie), pracovního úřadu, osidlovací společnosti a správce Nitsche z Loučky a nařídila: Mladí majitelé statků, včera vyhnaní, se musí ihned vystěhovat s rodinou z obce - buď do Reichu, Protektorátu neb na jiný okres v Sudetenlandě. Ve vlastním okrese zůstat nesmí. Výměnkáři mohou jít s nimi, nebo se přestěhují do tehdejšího chudobince (hrobárna - u dvo­ra). Čeleď zůstane na místě, často to byli členové rodiny.

Nedá se vylíčit nastalé zděšení u těchto a ostatních obyvatel obce. To bylo ve středu v 16 hodin a příští den již měli postižení hlásit na "arbeit­samtu" (pracovním úřadě) ve Šternberku, kam se rozhodli vystěhovat. Co teď? Mladí rolníci se týž den štvali na kolech hledat umístění. Axman do Rudy, kde mu bratranec slíbil zaměstnání, J. Wiederman do Žerotína a Sonntág do Moravičan.

Příští den, když přišli na "arbeitsamt", byli překvapeni jednak tím, že tam již seděl správce Nitsche (zvaný běs), od něhož nebylo lze čekati nic dobrého (ač tehdy byl úplně bez řeči), a zase naopak, jak jednal správce úřadu Dr. Kleiner. Tento snad ze soucitu i z obav z budoucna odsoudil uči­něné násilné jednání (vždyť ještě nevědí, zda válku vyhrají), povolil Axmanovi a Sonntágovi vystěhování tam, kde si je sehnali. Axman zůstal později v Šumvaldě a J. Wiedermanovi zaopatřil zaměstnání a byt ve Šternberku (na vlastním okrese).

Než co se nestalo! Starosta Německé Rudy dal Axmanovi vědět, že si nepřeje Čecha v obci. Ten jel příští den znovu do Šternberka. Správce Dr. Kleiner jej ujišťoval, že starosta musí svolit, ale nakonec uznal, že by mohl škodit jemu i příbuznému, a zaopatřil mu zaměstnání i byt (na pile) též ve Šternberku.

   Smutná byla tehdy oslava cyrilometodějská v neděli 4. července (svátek 5. 7. byl zrušen). Při naplněném kostele při zpěvu "...dědictví otců zacho­vej nám Pane" nebylo oka suchého. Taková byla nálada v obci přede žněmi 1943.

Tyroláci dle jejich vyprávění byli na tom tak jako naši, kteří jim byli nu­ceni udělat místo. Od roku 1918 byli připojeni k Itálii a jako Němci proná­sledováni zase Italy. Nedávnou smlouvou Hitlera s Mussolinim dostali možnost optovat pro Německo. Němci jich zase upotřebili k poněmčeni českých obcí v Sudetech. Někteří věřili, že po válce odjedou zase do svých Tyrol, že to bude zase bývalé Rakousko. Říkali, že oni byli v téže situaci, jako jsou nyní naši zabraní a že vědí, jaké to bylo, když sami byli pronásle­dováni Italy. Pozdější čas ale ukázal, že někteří zapomněli.

V červenci bylo zemědělcům odebráno 13 koní do války, mimo první dávku v září 1939, kdy vzali 40 koní s ohledy na plemennou knihu. Teď již ohled nebrali. U odvodu brali bezohledně jak Čechům, tak Němcům. I ko­byla od hříběte byla dobrá.

V srpnu byl zabaven statek D. Šenka 72, hostinec a obchod J. Krestýna 142 a rodinný domek J. Šenka 250 pro příslušnost majitelů k Protektorátu.

27. srpna 1943 pokračováno s osidlovací akcí. Pro změnu napřed zabrány 4 grunty v Troubelicích. V sobotu 28. srpna brzy zrána přijely do obce tři komise. První zahájila zabírání na horním konci u M. Kouřila 190, dru­há uprostřed u F. Pospíšila a třetí u F. Konečného 106. Nastalo všeobecné mínění, že bude zabrána celá vesnice. V komisi byli zastoupeni: Brachtl, správce dvora, Schenk, vůdce sedláků z Horní Sukolomi, Nitsche, vrchní správce z Dlouhé Loučky, okresní vůdce sedláků Kühnel z Brníčka, tři pí­sařky a šest jiných.

Jak prohnaně si vedli!