Jdi na obsah Jdi na menu
 


Loutkovodiči a loutky

25. 6. 2020

Loutkovodiči a  loutky

 

Jistě nejsem sama, kterou události posledních dnů nenechávají lhostejnou. Mnozí se rozčilují na facebooku. Jsou takoví, kteří si  zanadávají u televize  s dovětkem, že pravda začíná tam, kde končí její signál. Jen výjimky  potvrzují pravidlo. Přibývá těch, kteří televizi přestávají sledovat vůbec. Jsou zneklidněni tím, že nejen koronavirus a následná ekonomická krize  nás ohrožuje, ale také krize hodnot a morálky, která rozděluje společnost. A oprávněně si pokládají otázku kam, s kým a pro čí zájem směřuje naše zahraniční politika? Podle reakcí, které sleduji na sociálních sítích vím, že právě nyní si mnoho lidí všech věkových kategorií ujasňuje kdo je kdo, koho zájmy hájí a  jakých prostředků k tomu používá. Mýlí se ti politici, aktivisté, redaktoři, moderátoři, kteří si myslí spolu s Goebbelsem, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Mýlí se, že si lidé  neuvědomují, že jednostranným výběrem politických komentátorů je snaha lidi  manipulovat.. Mýlí se i v tom, že lidem, kterým byla slibována svoboda tisku, názorů a přesvědčení  přijmou nyní jen oficiální propagandu a nebudou si vyhledávat informace z jiných zdrojů. Lidé začínají vnímat, že se naše země začíná odchylovat od Charty OSN a umožňuje jednotlivcům i skupinám, aby svými kroky podporovali vytváření napětí ve společnosti a nenávist k některým státům a národům. Ne, to není mírová politika, kterou  naše země vždy v minulosti vyznávala.

Právě v roce 75.výročí ukončení II. sv. války,  nejkrvavější války v dějinách, se vyrojilo mnoho hrdinů“, kteří, ačkoliv neprošli ani vojenskou službou, pasují se do role expertů a všeználků na válku, její příčiny a důsledky. A mají prý právo vše napravit. Vždyť vlastně pakt Ribentrop Molotov byl spouštěčem války. Koněv Prahu neosvobodil. Osvobodili ji Pražané a vlasovci. A kdo osvobodil Plzeň? Neměl by tam být především pomník hrdinným Plzeňanům? Na nespočet našich hrdinů zapomínáme. Nechci vyjmenovávat všechny nesmysly, které už na toto téma v našich sdělovacích prostředcích padlo. Ano, mám na mysli především hrdiny dnešních dnů, mimo jiné i pány Hřiba, Novotného a Koláře, kteří se už nemohli dívat na naši zahraniční politiku a tak začali jednat sami. Kdo jim dal právo? Kdo k tomu mlčí? Kdo je podporuje? Připadají mně jako loutky vedeny  loutkovodiči. Aspoň z jejich projevů je zřejmé, že jejich hlavní zájem je provokovat Rusko a Čínu a bez znalostí  vytahovat historické jednotlivosti bez souvislostí. Papouškují co jim někdo podsouvá? Pakt Ribentrop-Molotov byl poslední v sérii smluv a ústupků  nacistickému Německu, jejichž zásluhou se začaly porušovat výsledky první světové války. Bylo obsazeno Porýní, Rakousko, padlo Československo.  Pakt Ribentrop -Molotov byl poslední možností osamoceného Sovětského svazu  po letitém neúspěšném volání po společné protinacistické a protifašistické koalici s Francií a Velkou Británií, kdy série jednání  probíhala až do srpna 1939. Byl poslední možností pro oddálení války, kterou Sovětský svaz nechystal, ani na ni nebyl připraven. Nebyl to Sovětský svaz,  který podepsal potupnou Mnichovskou dohodu, ale byl to on, který ji od počátku kritizoval a odmítal. Byl to jedině Sovětský svaz, který chtěl dostát smlouvě mezi Francií, ČSR a SSSR z roku 1935 a přijít naší zemi na pomoc při okupaci v  březnu 1939. A bylo to Polsko, které mělo s Německem spojeneckou smlouvu už od r.1934, které tomu bránilo. O Curzonové linii se také od těchto pánů nic nedovíte, ani o situaci za touto linií, kde žilo převážně běloruské a ukrajinské obyvatelstvo, které bylo vystaveno silnému polskému tlaku na odnárodnění. Nakonec i naše Slezsko má s Polskem svoje zkušenosti. A tak bychom mohli vršit fakta za fakty.  Historie je široké pole, které nelze zužovat na pár vytrhávaných jednotlivostí. Proto tyto pány nelze považovat za historiky, kterým především patří role zdokumentovat bez zjednodušování celou širokou problematiku války,  ale jen za propagandisty některých politických kruhů a jim podbízejícím se některým historikům,  kterým dodnes vadí výsledky II. sv. války, kdy Sovětský svaz sehrál  i za cenu obrovských obětí nejpodstatnější podíl na porážce nacismu.  Neuvědomují si, že odstraněním sochy Koněva, následně provokativním přejmenováním ulice před ruským velvyslanectvím, stejně jako vytvořením pomníku vlasovcům v Řeporyjích nic na faktech, příčinách a  důsledcích války nezmění. Jsou totiž uložena v dokumentech dané doby a i další generace budou mít příležitost si je vyhledávat a studovat. Všeho do času, jak říká naše staré české přísloví. I další generace se jednou dozví, jak bylo nakládáno s památníky našich národních hrdinů, kteří položili život za naši svobodu a čím byly nahrazovány.

Už v devadesátých letech začaly postupně  mizet památníky a pamětní desky těch, o kterých by mladá generace neměla nic vědět.  V Brně  byla odstraněna socha Julia Fučíka a pamětní deska Marušky Kudeříkové a další.  Podobné soupisy mají i další města. Náhradou za  to byla v Brně instalována pamětní deska odsunutým brněnským Němcům, kteří se neprovinili ničím jiným, než že většinově podporovali německý rasistický nacionalismus a s povýšeností sobě vlastní si mnozí  kupovali vstupenky na krvavá představení poprav Čechů v Kounicových kolejích. Byly instalovány  pamětní desky v Pohořelicích s historiky vyvrácenými a lživými  údaji o počtu mrtvých při jejich odsunu z Brna do Pohořelic. Stejně jako v Brně se dělo a děje v Praze a jiných městech a obcích. Pomníčky osvoboditelům se bouraly, mnohdy se nahrazovaly obecnějším nápisem určeným všem padlým v bojích II.sv. války, tedy skrytě i německým vetřelcům. Sochy dělnických vůdců v jejich boji za lepší životní podmínky také musely zmizet.

V Praze byla v současné době nouzového stavu odstraněna socha maršála Koněva s dovětkem, že neměl roušku. Vaši následnou omluvu, pane Koláři, nepřijímáme, protože není upřímná. Jen jste  neuváženě projevil svoje pravé postoje a odhalil pozadí těch sil, kteří s vámi tyto názory sdílí. Vaše městská část má zřejmě výjimečnou část  obyvatelstva. Mnohé odhalila i paní Eugenie Číhalová, potomek bělogvardějského carského důstojníka, v rozhovoru, který je k zhlédnutí na sociálních sítích. Podléháte snad těm, kteří svoji nenávist ke své otčině, kterou mnozí  i pro některé svoje zločiny z doby občanské války v Rusku museli opustit strachem před spravedlností?  Odstraněním sochy maršála Koněva jste neurazil představitele dnešního  Ruska, ale  potomky těch sovětských národů a  rodin, jejichž příslušníci obětovali za záchranu své země a celé Evropy to nejcennější, vlastní život.  A pro ně je Koněv a další vojevůdci, stejně jako pro mnoho Pražanů, Čechů, Moravanů a Slezanů, symbolem vítězství Rudé armády a osvobozením našeho hlavního města.  Právě před blížícím se jeho vojskem byly německé jednotky ochotny jednat, aby se včas dostaly do amerického zajetí. Kalkul vlasovců také moc neocení třeba lidé znající jejich běsnění v Zákřově a jinde. Proto instalování památníku v Řeporyjích zásluhou jejich starosty musí mnoho občanů pobouřit. A aby toho nebylo málo, musí být právě tak pobouřeni i tím, že ve stejné době je stavěn  na Staroměstském náměstí Mariánský sloup, symbol ponížení našeho národa. Kdo tedy rozděluje náš národ? Kdo tahá za nitky? Nejsou to ani pan Hřib, Novotný ani Kolář. To se domnívají jen ve své sebestřednosti, nenávisti a nevědomosti. Někteří vojenští analytici, bývalí diplomaté i politici už vyjádřili podiv nad jejich strachem z pomsty Ruska a vyjádřili mnoho argumentů proč rozehrávaná hra kolem kufříku s ricinem je jen snahou stále vyvolávat v lidech strach z Ruska. Jsou příliš bezvýznamní, aby Rusku stáli za nějakou neuváženost. A to právě v době 75.výročí jejich vítězství nad nacismem. Odezva Ruska na jejich činy je jen hájením historické pravdy v zájmu obětí, které sovětské národy daly na oltář budoucího života lidí v míru. Jejich památka byla pošlapána. Strach pana Koláře, Hřiba a Novotného však já osobně  sdílím. V zájmu vyvolání války s Ruskem, v zájmu ovlivňování veřejného mínění a vytváření nenávisti k Rusku, které si dovoluje mít na svém území velké bohatství nerostných surovin, mohou být využity různé prostředky. Cui bono? V čí prospěch?  

                            

                                                                                               Anna Štofanová, Brno

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář