Litomyšlský sjezd
Litomyšlský sjezd
1. Zahájení sjezdu
Sjezd se konal ve dnech 8.-9. září r. 1894. Delegáti sjezdu byli prostí, drobní lidé, skuteční mužové práce. Doslov Protokolu prvního sjezdu katolického dělnictva českoslovanského konstatoval: „V našem sjezdu zasedlo sto prostičkých dělníků, řemeslníků a maloživnostníků, čtyři redaktoři našich listů; jeden řeholník nejnižší kategorie a pět kaplanů, vesměs samí chuďasové, kteří pociťují tíži nynějšího nespravedlivého společenského nepořádku ze zkušenosti vlastní. Byl to opravdový dělnický parlament, který toho si byl vědom, co jest jeho úkolem, a který za těch několik hodin, co byl pohromadě, svědomitě a ze všech sil pro dělnictvo pracoval.“ (Protokol prvního sjezdu, sestavil dr. R. Horský a TJ. Jiroušek, Praha 1895, str. 140)
Na sjezdu k vystoupení se přihlásilo 39 řečníků, z nichž dr. R. Horský, T.J. Jiroušek, redaktor Ripp, redaktor Petr a V. Myslivec se podíleli největším počtem referátů a diskusních vystoupení. Mezi nejstarší účastníky sjezdu patřil pražský stříbrník Václav Žižka, který referoval o jedné z nejdůležitějších otázek tehdejší doby – o mzdě, Sjezd se konal v exhortní místnosti budovy reálné školy. Mezi delegáty sjezdu, z nichž někteří přišli do Litomyšle pěšky, poněvadž neměli peníze na cestu, vládla skutečně bratrská nálada.
Jménem svolavatelského výboru zahájil sjezd T.J. Jiroušek následujícími větami: „Mužové práce! Bratři dělníci! Jménem pořadatelského výboru dovoluji si vás co nejsrdečněji uvítati a pozdravuji vás našim křesťansko-sociálním pozdravem: Zdař Bůh!
Bratři drazí! Vítám vás, kteří odložili jste kladiva u kovadlin, kteří nechali jste dohučeti měch a vyhasnouti výheň, kteří odložili jste pilníky u svěráků a zastavili přeložením soustruhy, kteří odložili jste člunky a zastavili stavy, kteří odložili jste žíce a kámen na staveništi, kteří odložili jste pluhy na poli, kteří opustili jste dílny řemeslníků; vítám vás zvláště vy zástupcové hornictva…“
Ve svém projevu T.J. Jiroušek dále pokračoval: „My sešli jsme se, abychom dali naší straně program, abychom prohlásili poctivé a spravedlivé požadavky dělníků a řemeslníků, abychom dali straně naší návod k organizaci a taktice, jíž bylo by nám možno dosáhnout cíle … My sešli jsme se, abychom rozvinuli před zraky národa a před celou veřejností zdravý sociální dělnický program.“
Program jednání byl rozvržen do několika následujících tématických celků. Sociálnímu složení delegátů víceméně odpovídal obsah projevů na sjezdu přednesených i samotné závěry sjezdu.
2. Kterak smýšlí křesťanský dělník o národnosti
Nebylo náhodou, nýbrž pochopitelným a nutným důsledkem již dlouho trvajícího zápasu českého lidu za národní rovnoprávnost, že sjezd na počátku svého jednání se zabýval otázkou vztahu křesťanského dělníka k národu. Referát na toto téma přednesl delegát Skalla z Brna, který zdůraznil: „Nás, katolické dělníky, internacionála k sobě nikdy nestáhne a její zásady, podle kterých nechce znáti ani vlasti, ani národnosti, nikdy nebudou zásadami našimi … v srdcích našich plápolá opravdová láska k vlasti …Tu svobodu vývoje, kterou si přejeme, aby náš národ měl, přejeme i národům jiným, vždycky ale budeme na stráži a hotovi k obraně a k zápasu, kdykoli by národa našemu dála se křivda v jeho právech.“
V rámci diskuze k tomuto tématu vystoupilo několik delegátů. Dr. R. Horský zdůraznil: „A tu již napřed prohlašujeme, že za internacionálou, vlasti a národnosti neznající, nikdy nepůjdeme. Straně internacionální jest vlast v našem slova smyslu … reakcionářským, vzdělanosti nepřátelským pojmem …
Přátelé! Takovéto odnárodňující snahy nesouhlasí se ctí českoslovanského dělnictva, nesouhlasí s vlasteneckou jeho minulostí. Otevřeme knihu dějin českých z nedávných let. Starší z nás to dobře pamatují, jak se hrálo o bytí a nebytí našeho národa a jak národ náš vydán byl od dob josefínských germanizaci na pospas. Já sám ještě jako dítě jsem děsné účinky germanizace ve školách zakoušel i mohu tedy z vlastní zkušenosti vypravovati, jak se nám rvala česká řeč z našich úst a láska k vlasti z našich srdcí. A to bylo již v dobách probuzení našeho národa. Jakž teprve tomu bylo v dobách jeho úplného ujařmení … Puchmajer, naříkaje nad četnými řadami odrodilců, smutně zapěl v dobách oněch: ´odrodnými obstoupena syny, vlasť se řítí v smutné rozvaliny.´ Řeč česká, neznámá více v palácích a vypovězena z poněmčených domů měšťanských, nalezla bezpečného útočiště v chaloupkách lidu dělnického, v statcích malorolnictva a na farách českých, a právě z těchto míst vyšli buditelové našeho národa, kteří jej vzkřísili k novému životu …
Přátelé! I dnes se opět hraje o bytí a nebytí našeho národa, jenže ta hra jest tajnější, za to ale tím nebezpečnější. Vlny germanizační jako děsný příboj bijí do naší národnosti a zaplavily již mnohou českou obec, mnohou českou dědinu. I dnes je toho svrchovaně třeba, aby na obranu práv naší vlasti a našeho jazyka sešikovaly se řady upřímných vlastenců … Toho bohdá nebude, aby katolický dělník český z boje za svou vlast a za svůj národ utíkal!“
Delegát Vančuřík z Uherského Brodu mluvil o malém národním uvědomění dělnické mládeže. Vyzval přítomné, aby „své mladší soudruhy v dělnictvu slovem i příkladem učili milovati svou vlast i svůj národ.“
Po diskuzi na uvedené téma delegáti jednohlasně přijali rezoluci, v níž zdůraznili: „Katolické dělnictvo českoslovanské .. prodchnuto jsouc pravou láskou k vlasti, chce jakožto část svého národa k duševnímu a hmotnému povznesení jeho ze všech sil přispívati a práv své vlasti i svého jazyka hájiti.
Zamítajíc internacionalismus takový, který nechce znáti ani vlasti, ani národnosti, prohlašuje se katolické dělnictvo českoslovanské pro úplnou rovnoprávnost všech národů, která by zaručovala každému národu svobodný vývoj, vylučovala každé utlačování národa jednoho národem druhým a byla základem opravdového sbratření veškerého lidstva.“
Závěrem
Křesťanští sociálové svým programem i další činností odpověděli na naléhavou výzvu doby k řešení nejzákladnějších otázek, stojících již tehdy před lidstvem, zejména otázky sociální, národní a demokratické. Svou prací potvrdili příslušnost křesťanskosociální strany k našemu národu a jeho lidovým proudům.
V roce 1895 vyšel v Praze „Protokol prvního sjezdu katolického dělnictva českoslovanského“. Z jeho doslovu citujeme: „Nuže jdi, knížko milá, v šírou naší českoslovanskou vlast; u našinců jistě milého nalezneš přijetí, jinde pak zaklepej a buď hlasatelem vítězného socialismu křesťanského.“
Redakce: J. Skalský Připravil: dr. O. Tuleškov Praha, únor 2008
Z díla: "Formování, vznik a rozvoj křesťanskosociálních stran v zemích Koruny české"
