Jdi na obsah Jdi na menu
 


Likvidace Československa fašistickým Německem XXXVIII, 1938 – 1939

4. 11. 2019

 

 

7. Některé aspekty germanizace ve vztahu k České republice

Těmito otázkami se v řadě článků zveřejněných v Haló novinách výstižně zaobíral Jaroslav Matějka; z nich uvádím „A zvonil zrady zvon“. (HaNo 25. 9. 1998) a článek Josefa Groušla, objasňující současný proces germanizace. (Naše pravda, 28/2011.)

Z Matějkova článku A zvonil zrady zvon vybírám to nejpodstatnější. Po objasnění zrady vnitřních zrádců Berana, Syrového, Háchy či Preisse a mnichovanů Chamber-leina a Daladiera uvádí: „Tato země uprostřed Evropy se stávala a dodnes stává obětí mocenských her těch silnějších. Ti v ní nacházejí vždy dost ochotných a servilních, kteří jsou hotovi těm zájmům sloužit.

V dobách Mnichova to byli ti, za které vyjádřil jejich zájmy nejlépe jeden z agrárnických vůdců. V Parlamentě vstal, zamával prkenicí a prohlásil: „Když přijde Hitler, tak mi ta prkenice zůstane, když přijdou bolševici, tak mně ji seberou.“ Proto byli a jsou za bezpečnost svých měšců ochotní prodat rodnou zemi jako Pilát Krista v krédu. To platilo a platí pro všechny časy.

Čím se vlastně liší dnešní „mnichované“ od Berana a Háchy, kteří prodali svobodu a samostatnost za mísu čočovice? Tehdy se ti mnichované vymlouvali na hrozbu německých kanónů. Tentokrát stačí na prolomení pohraničních opevnění balíky marek a dolarů. Výsledek má být stejný, nový protektorát pod panstvím dědiců třetí říše. Fabriky a banky už mají. Prodejní pisálkové připomínající kolaboranty Krychtálka a Ryse už ve většině novin prodaných německým kapitalistům musí zpívat píseň toho, koho chleba jedí.

 

Bývalá pátá kolona sudeťáků, vydatně a nezakrytě podpořená německými vládními kruhy, má dnes u nás početné spojence. Dokonce napříč politického spektra.

Troufalost těch, co před válkou republiku rozvraceli, připravovali její likvidaci a pak české lidi utlačovali a vraždili, roste úměrně s tím, jak jim nové kolaborantské panstvo ustupuje. Ať už na Hradě, nebo v podzámčí.

Nositelé národní zrady a zaprodanosti i reakce vůbec se vždy rekrutovali právě z řad bohatých privilegovaných a kdo si dá práci, vysleduje tuto genetickou linii i v několika generacích takových rodin. Včetně těch nejvyšších.

Leč paměť národa je nezničitelná. A proto nikdy nepřestane opovrhovat  všemi těmi, kteří zrazovali od počátku dějin tohoto státu až k Hitlerovi. Snaha současné mocenské garnitury obracet dějiny naruby a očistit kolaboranty a zrádce typu Háchy, Berana, syrového a prodejné filmové hvězdy vyjde naprázdno. Jinak bychom se mohli dočkat toho, že se pokusí udělat z R. Bienerta a Emanuela Moravce české vlastence, kteří se obětovali pro svůj drahý národ.

No a také věrné plačky mnichovana Jana Bati Gőringovi a hitlerovské wehrmacht nezůstanou zapomenuty. I když potomka tohoto zrádného a kolaborantského rodu zcela nedávno vítaly spřízněné davy chlebem a solí. To, že Tomáš Baťa, potomek toho, který prvního prezidenta přímo nenáviděl, dostal před časem řád s jeho jménem, asi způsobilo, že se prezident Osvoboditel v lánském hrobě obracel. Ostatně proč ne, když dědeček toho, co mu ten řád udělil, významný protektorátní činitel, pocházel také ze Zlína.

Zrádní mocnáři této země měli vždy snahu ospravedlnit své zločinné počínání starostí o blaho lidu našeho státu, jeho radostnější budoucnost. Tak prezident Emil Hácha svěřoval osudy českého národa do ochranných rukou Vůdce třetí říše. Těch tři sta šedesát tisíc mrtvých obětí okupace si však již nikdy  tuto péči českého reakčního panstva nemohlo ověřit.

Stejně tak věrní dědici háchovštiny se rozhodli již dávno svěřit osudy této země do rukou té trapné figury, která neumí ovládat ani svého chtíče, Billa Clintona, a hlavně jeho nařvaného kolegy, dědice Konrada Adenauera i jeho předchůdce v německé politice, Helmuta Kohla.

Není divu, že německý kancléř má takový zájem opět uplatnit v československém prostoru germánský vliv. Věren Bismarckově tradici má zřejmě i nad postelí viset slavný výrok „železného kancléře“, že Praha je pistole namířená na Berlín a kdo má Čechy, má klíč k celé střední Evropě.

Marx v úvodních větách k Osmnáctému brumairu parafrázoval Hegela, že historie se sice opakuje, ale jednou jako tragédie a podruhé jako fraška. Ano. Historie, jak se zdá, se opakuje. Hlavně zásluhou Hradčan. Ale ne jako pouhá fraška. Spíš jako krutá a nebezpečná tragikomedie.

Tato země je dnes na pokraji hospodářského rozvratu. Její obranyschopnost je ochromena. Její národní zájmy rozprodány. Na mapách hysterických srazů sudetoněmeckých landsmanšaftů, připomínajících nacistické srazy před světovou válkou, se znovu objevují místo Chebu Eger a Liberce Reichenberg.

Také potomci heimatfrontlerů, ordnerů a werwolfů se začínají rojit po pohraničních luzích a hájích, v nichž je čeká otevřená náruč poslušných lokajů poraženeckých přívrženců Hradu i jejich „vlasteneckých“ institucí.

Je ještě čas to všechno zastavit, abychom nedopadli jako po Mnichovu. Františku Halasi, znovu zvoní zrady zvon!“

Tolik Jaroslav Matějka.

 

Josef Groušl ve stati Některé aspekty germanizace ve vztahu k České republice na otázku Co je to germanizace? odpovídá.

„Pod tímto pojmem rozumíme takové působení Německa na Českou republiku, které přímo nebo zprostředkovaně ve svých důsledcích poškozuje zájmy a postavení ČR. Chápáno historicky i aktuálně.

Od roku 1989 po současnost se využívá restaurace kapitalismu v ČR.

První etapa germanizace zaznamenala průnik německého kapitálu k nám. Stalo se tak pomocí kapitulantské politiky české politické pravice. Ta s Mezinárodním měnovým fondem podepsala v roce 1990 nový Mnichov. Následovalo rozbití československé průmyslové, zemědělské a vědeckotechnologické základny. Také dřívější systém vojenské obrany v rámci Varšavské smlouvy byl zlikvidován.  Z takové destrukce se dělala pochybná a falešná politická i ideologická sláva.

Podívejme se na některá fakta ze současnosti. 80 % HDP České republiky leží v dalších zemích EU. Jedna třetina exportu ČR směřuje do SRN, hlavně pak do Bavorska. Závislost ČR na exportu činí 83 %. U Slovenska to je 85 %. SRN obsadila po rozbití Československa jeho hlavní dlouhodobě přínosné mezinárodní trhy. Zejména v oblasti velkých investičních celků. Z Československa, dříve zdatného exportéra, se stal poničený subdodavatel. I vývoz vzduchotechnických zařízení musí schvalovat EU a NATO, aby ČR nemohla „poškozovat“ zájmy Západu. Ceny a zisk se pak převádějí mimo ČR.

Druhá etapa germanizace byla zaměřena na tak zvanou pomoc SRN při zatahování ČR do amerického vojenského bloku NATO a do EU.

Třetí etapa se od roku 2005 orientuje na germanizaci myšlení. Zvláště ve směru k mladé a střední generaci v České republice. Germanizační politika ve směru k ČR vyjadřuje relativně nové strategické a taktické záměry německého velkokapitálu. Předním cílem Německa je získání vedoucích pozic v EU. Za pomoci Francie a dalších zemí široké struktury NATO a EU umožňují Německu dovedně zakrývat vlastní mocenské směrování. Česká republika byla v germanizační východní politice sjednoceného Německa vybrána jako nejslabší, ale pro Německo nejvýhodnější článek. Uvnitř ČR vybudovala politická pravice proněmeckou platformu. V čele stojí ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Již dříve přistoupil na německou zahraniční politiku o tzv. vyhánění Němců z ČSR po druhé světové válce. Vlády ČSR přehlížejí a tolerují nepřijatelnou činnostně německé revanšistické kanceláře v Praze. Český premiér Petr Nečas tajně jednal v Bavorsku na sklonku roku 2010. Výsledkem byla návštěva bavorského premiéra Seehofera v Praze v prosinci 2010. Přijel s ním i nepřítel České republiky a českého národa Berndt Posselt, čelný pohlavár německých revanšistů. Nečasova vláda tím fakticky legalizovala spolky odsunutých Němců jako svého partnera. S tím nelze souhlasit. Je zřejmé, že různé politické a jiné tlaky z Bavorska vůči ČR se budou napříště řízeným tlakem stupňovat. Vláda ČR má svého partnera v mezinárodních vztazích ve vládě Spolkové republiky Německo. Přibrala si k tomu ještě Bavorsko. Důsledky pro Českou republiku budou negativní, problematické, složité, nevypočitatelné. O to ale německé straně jde. Uvnitř ČR se posiluje prorevanšistická kolona. Ministr zahraničí Schwarzenberg buduje urychleně právě v Bavorsku silnou infrastrukturu diplomatických a jiných kontaktů, zařízení ap. V řadě takových míst či zařízení se kumulují akce ve prospěch revanšismu, útoků na Postupim, proti odsunu Němců a proti československým ústavním dekretům z roku 1945. Útočí se na usnesení Parlamentu ČR z roku 2002, které potvrzuje neměnnost a nedotknutelnost uvedených dekretů ČSR.

Posselt se netají tím, že otázku tzv. vyhánění chtějí spolky odsunutých Němců, jejich politické vedení, zmezinárodnit na půdě OSN. Otázkám vyhánění obecně hodlají dát mezinárodní dimenzi a potom z takové báze soustřeďovat útoky jen na odsun Němců z Československa, Polska apod. Příští tažení proti České republice jako nástupnickému státu Československa bude vycházet z Berlína a z Mnichova.

Nesmíme zapomínat, musíme uvažovat v širších, konkrétně historických souvislostech a podmíněnostech. Proněmecká kolona uvnitř ČR je v SRN mimořádně chválena a oceňována. Karel Schwarzenberg a před ním i Cyril Svoboda obdrželi od vlády SRN vysoké německé vyznamenání Řád za zásluhy o Německo. To je velice výmluvné. U Schwarzenberga jsou z německé strany připomínány zásluhy v nepřátelském rozvratném působení proti ČSSR v době před rokem 1989.

Značná pozornost v germanizační politice vůči ČR je věnována televizi, filmu, tisku a vydavatelské činnosti. Jde z hlediska obsahu o dezinterpretaci hlavních příčin, průběhu a výsledku druhé světové války. Je to omlouvání německého fašismu a jeho zločinů. Účelově je v mnoha případech vykládán poválečný vývoj v německé otázce. Neofašismus je v NSR nejen trpěn a tolerován, ale je také na postupu do ČR, Polska a dalších zemí. Tzv. dokument Davida Vondráčka Zabíjení po česku byl v SRN oceněn finanční částkou 100 000 €. Stejnou finanční částku obdržel  i režisér Juraj Herz za film Habermannův mlýn. Politicko-psychologická kampaň kolem Dobronína za účasti televize a kriminálních orgánů, za tzv. pomoci z Německa je názorným příkladem detailizování některých aspektů z doby odsunu Němců. Jejich absolutizace bez objasnění skutečných příčin a souvislostí, bez faktů, má působit na myšlení mladé a střední generace v ČR. Takové kampaně mají odvádět pozornost občanů v ČR od masových zločinů německých fašistických „nadlidí“ z let druhé světové války, spáchaných na českém a slovenském národu. Mladá generace je klamána a má podle germanizačních záměrů přijmout názor, že zločiny nepáchalo jen fašistické Německo a Němci.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář