České národní listy

c) Přípravy Německa k likvidaci zbytku Československa

Přes řadu varovných zpráv o připravovaném německém úderu proti Československu Beran a Chvalkovský je odmítali jako výmysly.

Od začátku března 1939 bylo v Německu v pohybu vše, co bylo určeno k likvidaci československého státu k přímému podmanění českých zemí. Známa byla místa soustředění německých jednotek. Hitler původně počítal s tím, že údajně neklidné Československo, které propaganda znovu představí jako středoevropský vřed společně s Maďarskem a Polskem, zadusí. Představa o údajné pacifikační akci měla být naplněna s pomocí vnitřního rozvratu státu, nebo aspoň pokusu o něj, které měly být náležitě propagandisticky zveličeny. V tom hodně vykonali l’uďáčtí separatisté na Slovensku. Hitler koncem ledna 1939 rozhodl je plně podpořit a využít. O l’uďácké politiky se začali zajímat nacističtí emisaři a agenti. Situaci měli ulehčenou tím, že l’uďáčtí radikálové hledali spojení s německými institucemi a osobami. Kontakty vedly nejen do Berlína, ale ještě víc do Vídně, kde působila protičeskoslovenská vysílačka. Vedoucí nacisté dostali na starost potřebné zpracování hlinkovských politiků; někteří hlinkovci však žádné zpracování nepotřebovali.

Platilo to zejména o Vojtěchu Tukovi, který vždy působil v cizích službách. Ve dvacátých letech napomáhal jako maďarský agent vnitřnímu rozvratu Československa a byl za to soudně stíhán. Po Mnichovu se do politiky vrátil a fašistická ideologie jej přivedla ke spolu-práci s nacisty. Setkal se také s Gőringem, který slíbil podporu osamostatnění Slovenska, které Tuka propagoval. V říjnu 1938 podporu odtržení vyslovil i Ferdinand Ďurčanský, který byl zapojen na nacistické zpravodajské a politické instituce.

Nacistům se plán odtržení Slovenska hodil. Tukovi poslali návrh Ochranné smlouvy, představující vlastně připoutání Slovenska k Německu, chtěli však, aby roz-vratná akce byla opravdu úspěšná. Proto ji měli v konečné podobě provést  vedoucí l’uďáčtí politici Sidor nebo farář Tiso.

Celá léta pracovala nacistická instituce pro zahraniční Němce proti Československu. Měnila názvy i šéfy, ale rozhodující linii držela nepřerušeně. Bylo to naplňování ideje velikého Německa. Pro Berlín objevila Henleina, zaštítila ho politicky a podpořila finančně. Svou rozkladnou činnost ještě vystupňovala, když se jejího vedení zmocnili muži z Hitlerových SS. Právě oni nebyli spokojeni jen dílčím zmrzačením Československa a toužili po úplném zničení tohoto státu, který nenáviděli.

Na počátku března 1939 aktivizovala berlínská ústředna své agenty v českých zemích. Na starost je dostal Rudolf Meckel. Objel Brno, Jihlavu a Olomouc, kde byly plánovány nepokoje místních henleinovců. Meckel přivezl i dostatek peněz – Německo za takovou práci dobře platilo. Přípravy se však neutajily. „Deutschvőlkische mannschaft má nařízenu pohotovost,“ dovědělo se 12. března odpoledne policejní ředitelství v Brně. „Vysílá motocyklové spojky do okolních míst obývaných Němci. Má rozkaz z Vídně vyvolat incidenty a ničeho se nebát. Ranění mají být ihned odvezeni do Německa.“ Brněnským Němcům se výtržnosti příliš nepovedly. Češi na ně nereagovali. Do města se proto snažily dostat bojůvky z venkova. „Modřická skupina Němců se pokusila násilím proniknout kordon v Komá-rově, který jim bránil v dalším postupu na Brno,“ hlásil 14. března z Brna městský úřad ministerstvu vnitra. Útočníkům se nepodařilo kordon prolomit, a tak se obrátili a táhli směrem na Nové Černovice.

V Jihlavě začaly nepokoje 13. března útokem na kiosk jednoho antifašisty. S nacistickou vlajkou v čele pak napadli demonstranti radnici. Policie ji před nimi ubránila a již v poledne informoval vídeňský rozhlas svět o jejím nelidském postupu. V okolí Jihlavy útočili ordneři na úřady a školy. Vyháněli z nich učitele a žáky, strhávali české nápisy, vytloukali okna. Zběsile se chovali ve Stonařově, rodišti rakouského místodržitele Seyss-Inquarta. Zatím co tento vůdce rakouských nacistů podněcoval hlinkovce k rozbití Československa, jeho stonavští druhové se snažili zcela ovládnout obec.

Atentáty vzrušily v březnových dnech i Bratislavu. Časovaná bomba zničila komín továrny Erdal a zabila tři lidi, jiná vybuchla v osobním autu v Kostelní ulici. Těžká zranění způsobila bomba explodující v Coburgových závodech. Několik kilogramů ekrazitu (vyrobeného v Dűsseldorfu) se našlo v Dusíkově ulici, než stačily vykonat ničivé dílo. Tyto teroristické akce měli na svědomí agenti nacistické bezpečnostní služby. Ve vídeňském anatomickém ústavu si dokonce objednali několik mrtvol, které chtěli dopravit do bratislavských ulic jako oběti protiněmeckého teroru. Mělo to sloužit jako záminka německé vojenské akce.

V Praze se zatím rozvědka gestapa zabydlela v hotelu Ambasador. Jednotlivé policejní úřadovny v Německu se již připravovaly na „práci“ v určených českých městech. Do Čech byli vysláni agenti Heydrichovy bezpečnostní služby i vojenského Abwehru, který se podílel na vypracování vojenské části ultimáta určeného čs. vládě. V pohraničí vznikly skupiny z příslušníků  německé Pracovní fronty, jež dostaly za úkol mapovat terén, obhlížet závody, silnice a tratě. Nic nemělo překážet rychlému postupu německých jednotek.