České národní listy

Memorandum hlavního štábu Československé armády

Československé armádní velení si uvědomovalo slabiny vedoucích politiků, jejich vázanost na rozhodnutí západních spojenců a obavy z předpokládané převahy německé branné moci. Snažilo se této situaci čelit, upozorňovalo na významná aktiva na československé straně.

Výrazným dokumentem těchto snah bylo memorandum hlavního štábu Československé armády, které jeho náčelník, armádní generál Krejčí, rozeslal 9. září všem vedoucím politikům republiky. Byly v něm zváženy možnosti a síla protivníka, hodnoceny vlastní přípravy a obranná síla.

První věty memoranda upozorňovaly politiky na nut-ost pevného zásadního postoje - nepřipouštět ani zdání slabosti při politických jednáních. Vysoce byla hodnocena morální příprava a kázeň armády, které neměly být narušeny pocitem, „že není dostatečně pevné ruky při řízení státního kormidla“. Na armádu to působí dojmem, že všechno toto nekonečné vyjednávání a pokořování vyplývá z přeceňování možnosti našeho severního souseda a z nedocenění vlastních mocenských možností. Tyto okolnosti se snaží autoři uvést v dalším textu na reálnější míru výčtem obranných aktiv.

Je třeba si plně uvědomit, že máme opevněné pohraničí a opevnění dobře vyzbrojené. Kde to dosud není, tam jsou provedena jiná účinná opatření. Toto opevnění je velmi hodnotné a odolné. Máme dostatek zbraní, většinou těch nejmodernějších, a dostatek střeliva pro ně. Armáda vykonala všechny přípravy pro rychlé uvedení branných sil národa do pohotovosti. Před našimi opevněními můžeme zastavit na určitou dobu jakékoliv nepřátelské síly. Nepřítel musí přijít s mohutným dělostřelectvem, což vyžaduje mnoho času. Tím umožňuje našim spojencům učinit všechna vhodná opatření, jež uznají za vhodné provést v zájmu vlastní bezpečnosti.

Závěrem se v memorandu uvažovalo, že radikálními protiakcemi lze předejít různým nepříznivým okolnostem, které zatím stojí proti republice, nebo je zlikvidovat. Například se uváděla nutnost zabránit dalšímu pašování zbraní, určených pro výzbroj henleinovských bojůvek pro případ jejich povstání, do republiky.

Memorandum bylo podloženo fakty a znalostí vojenských příprav Československa.

Skutečné a nezakryté nebezpečí německé agrese se vytvořilo teprve po nástupu Hitlera k moci od poloviny třicátých let, kdy nacisté otevřeně a jednostranně zrušili všechna omezení, která do té doby bránila Německu budovat útočnou moderní armádu. Na obranu proti této hrozbě nemělo Československo do roku 1938 mnoho času. Nespornou výhodou byl rozvinutý zbrojní průmysl , který dokázal zásobovat nejen vlastní armádu, ale i vojska spřátelených států. Výzbroj armády byla celkem moderní a výkonná.

Velkou strategickou nevýhodou byl tvar republiky, před jejímiž mimořádně dlouhými a roztaženými hranicemi stáli v roce 1938 všude, až na kratičký úsek hranic s Rumunskem, nepřátelé a protivníci. Také hranice s Rakouskem se změnila po anšlusu z března v další nástupní prostor hitlerovského wehrmachtu. Rovněž je nutno zdůraznit terén nevhodný pro období válek strojového období.

Stavba opevnění pokračovala rychlejším tempem. V září 1938 nebylo vše hotovo dle operačních plánů, přesto však vyrostl na československých hranicích val, který v německém armádním velení budil nemalý respekt. Část textu memorandum věnovalo hodnocení německé armády. „Pokud jde o armádu německou, je její nynější velikost jen zdánlivá. Všechny zprávy, šířené o její mohutnosti, výzbroji, odhodlanosti bojovat s celým světem, nutno přijímat se značnou rezervou. Žádná armáda na světě nemůže v tak krátké době, kterou mělo nynější Německo k dispozici, vydupat ze země dokonalé kádry, získat všestranně připravené důstojníky a dostatečný počet dobře vycvičených záložníků.

Také dokonalá výzbroj v potřebném množství se nezíská přes noc. O její nedokonalosti máme důkazy ze španělského bojiště a z činnosti německé armády během anšlusu Rakouska. Tímto konstatováním nechceme nijak nedoceňovat německou armádu. Fakt je, že hodnota každé armády spočívá v její morálce. Zatím lze konstatovat, že morálka německého vojáka je uměle vybičována kultem o nadčlověčenství a je zpita nekrvavým vítězstvím při obsazení Porýní a Rakouska. První neúspěch tohoto vojáka před naším opevněním, na které se požene slepě vzhledem k nedostatečnému výcviku, a celá morálka německého vojáka a tím uměle nafouknutá síla německé armády se zhroutí…“

Upřímným vlastenectvím zněly poslední věty memoranda: „Nadešla osudná doba našeho národa, která vyžaduje osudových rozhodnutí. Cíl Německa je Černé moře. Pro náš národ nebude slitování. Nebude-li se bránit, bude bídáckým a všemu lidství se příčícím způsobem vyhlazen. Když zemřít, tak čestně.“ (R. Kvaček, Československý rok 1938, s. 93.)