Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lichtensteinové v zemích Českých

28. 2. 2023

Lichtensteinové v zemích Českých

Prof. PhDr. Stanislava  Kučerová, CSc.

 

Pan Posselt se  nedávno    zmínil se  i o tom, jak  je  významná  historie Lichtensteinského  rodu  ve střední Evropě (včetně českých zemí). Lituji, že to hodnocení  pan Posselt nekonkretizoval, nepřiblížil. Učiníme to za něho.

Historicky  nejvýznamnější představitel rodu,  rakouský  šlechtic  Karel Lichtenstein, byl  totiž  po nešťastné bitvě  na Bílé hoře (8. 11. 1620), po  nezdařeném boji  českých stavů  proti bezohlednému útlaku  ze strany habsburského katolického panovníka Ferdinanda II. pověřen násilnou správou šlechtického majetku v Čechách. Na Moravě získal od vítězného panovníka tuto funkci kardinál František  Dietrichstein. Vítězný Ferdinand II. se rebelům a celému českému království krutě pomstil. A oba správcové  jako představitelé vítězné moci  mu v tom pomáhali. Slavnostně  se zúčastnili nelidsky kruté popravy vůdců povstání na Staroměstském náměstí 21. června 1621. K tomu získali příležitost neobyčejně se obohatit. Organizovali loupežné konfiskace majetku domácí šlechty, zabavená panství si  sami ponechávali nebo jimi obdarovávali hejna cizinců a  válečných dobrodruhů. Rozsah konfiskací byl nevídaný. Dvě třetiny domácí půdy padlo do cizích rukou. Sám Lichtenstein získal mnohé statky, např. Lednice a Valtice na jižní Moravě, Krnovsko a Opavsko na severu. Rozsah takto  získaných panství  byl  mnohonásobně větší než  vlastní území  rodného Lichtensteinska. Náboženská svoboda byla zrušena, kdo nepřestoupil na katolickou víru, musel odejít ze země. Vypovězeni byli kněží, učitelé, vzdělaná vrstva národa. Odejít musel i J. A. Komenský. Němčina se stala  úředním jazykem, Dalimilova kronika byla veřejně  katem  spálena. Nastal konec samostatnosti české a  na dlouho, až do slavného obrození i  konec národa českého. Za 2.světové války patřil rod k  antičeskoslovenské  německé menšině, která přispěla k zničení demokratického  státu. Po válce  byla  Lichtensteinská  panství podle Postupimských a Pařížských dohod postátněna.  Pan  Posselt  by měl  ve svých projevech lépe znát historii.

Kníže Hans Adam… se hlásí ke svým kořenům v našich „sudetech“

 

„Naši laureáti mají „sudetoněmecké, rakouské, německojazyčné kořeny. A on měl českojazyčné kořeny. Náš letošní laureát je hlavou rodiny, která stále nese titul vévody z Opavy a Krnova. Je hlavou státu, a sice - kníže Hans Adam, který se hlásí ke svým kořenům v našich „sudetech“. „Sudetsko-slezská“ města Opava a Krnov náleží beze změny k jeho jménu. Za to si zasloužíte vaše Výsosti, Karlovu cenu. Tím nám uchováváte velký kus domova. Existuje mnoho takových částí vlasti. Zvláště pro lidi, jako vy a jako já, a jiné, později narozené.

 

Uvedu vám příklad: Toto výstaviště  a Norimberk jsou rozděleny diecézemi. Náhodou vím, že výstaviště patří do biskupství Eichstätt. Vnitřní.město do biskupství Bamberg. Ale toto výstavní centrum patří, jak jsem řekl, pod biskupa Hankeho z Eichstattu, také později narozeného „sudetského“ Němce. Co udělal jako první, když byl ustanoven biskupem v  Eichstattu? Přidal opavského orla do biskupského erbu. Jsou to všechno znaky, se kterými jsme společným staletým základem svázáni. Ale neznepokojujte se Vaše Výsosti, nebudete oceněn jen kvůli staletím. Protože jste dědicem opravdu velkého příběhu. Ale jste také velmi moderním, progresivním politickým činitelem.

 

Chci zde znovu zdůraznit: Lichtenštejnsko, s velkou tradici, bylo jednou zemí se „sudetským Slezskem“ a Moravou, řízenou až do vyhnání na konci války, vaším otcem. Je to před delší dobou, doufám však, že to není neuctivě mimo pozornost. Váš otec byl první princ, který opravdu udělal z Lichtenštejnska fungující stát v současném smyslu. Ale byl v srdci stále hluboce zakořeněn v naší sudetskoslezsko-českomoravské domovině, až do své smrti. Požádal svého syna (a jeho syn má velkou, inteligentní, nezávislou, typicky „sudetskou“ smím-li to tak říci, energii), aby se svými ekonomickými znalostmi a prostřednictvím politické vědy postavil zemi na zcela nových základech.“

Z projevu B. Posselta na 67. sjezdu tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který se konal v květnu 2016 v Norimberku