Liberální kurs a národní bezpečnost Ruska nejdou dohromady jako génius a zločin

Alexandr Chaldrej • 19. listopadu 2019  

Proč není článek Nikolaje Patruševa po chuti „syslibům“*)?

V „Rossijskoj gazetě“ (RG) vyšel bez jakékoli reklamní kampaně velmi zajímavý materiál tajemníka Bezpečnostní rady Ruska (SBR) Nikolaje Patruševa.

Prizmatem problémů bezpečnosti nahlédl hlavní tendence světového vývoje a úkoly, které v souvislosti s tím vyvstaly před ruskou politikou. Byly vytýčeny tři hlavní směry, ve kterých probíhá jak globální konkurence Ruska a Číny proti USA, tak i vlastní vnitřní rozvoj:

1. směr vojensko-politický
2. směr ekonomický
3. eměr informačně-komunikační

Šéf SBR dovede myslet systematicky a zevrubně, a proto je v jeho článku vše strukturované a seskupené v souladu s klasickými pravidly systémové analýzy. Je tam vyložen odkaz na Strategickou prognózu RF, kde jsou vyčleněny čtyři scénáře vývoje situace:

1. Neúspěch pokusu USA při pokusu o udržení své dominance

2. Formování několika silových center

3. Úspěch této politiky, formování dvou silových center

4. Absence vzniku jakýchkoli center a místo toho rozlézání vlivu do regionů (tzv. regionalizace)

Zdůrazňuje, že taková klasifikace je jen relativní a nástroj analýzy, ale ve skutečnosti jsou všechny smíseny a probíhají současně, a jen ta či ona tendence se na jistou dobu stává dominantní. Život je mnohem složitější než abstraktní schémata, a v čisté podobě žádné scénáře nejsou. Vojenské, ekonomické a informační nástroje jsou částmi celku, a proto jsou od sebe odděleny jen ve výzkumu, zatímco v reálné politice mezi nimi neexistuje hranice.

Všechny tyto směry Západ využívá jak k podkopání suverenity velkých a malých států, tak i k upevnění své dominance za každou cenu. Sám od sebe se vtírá závěr o nezbytnosti použití odpovídajících prostředků k odražení hrozby národní bezpečnosti Ruska. Existují ale v dnešním Rusku prostředky k takové reakci?

Nejadekvátněji vypadá situace ve vojensko-průmyslovém sektoru. Právě tady je zformován potenciál, schopný spolehlivě zablokovat a odvrátit všechny pokusy vojensky násilného nátlaku na Rusko. Ovšem, ekonomická a informačně-komunikační sféra na pozadí přijatých vojensko-politických strategií zřetelně propadají.

Naprosté fiasko, s hlediska problémů bezpečnosti, lze pozorovat v ekonomickém sektoru. Liberální kádry a liberální metody dovedly ruské hospodářství do katastrofálního stavu, a jen opatření zahraničně-ekonomického působení státu na trhy a společnost nějak koriguje tyto neúspěchy vznikající v řečišti klasických liberálních přístupů.

Vznikla křiklavá disonance mezi cíli a metodami jejich dosažení, mezi hrozbami a prostředky reakce, mezi situací a mírou adekvátnosti bloku hospodářského řízení.

Pokud by vojenskou sféru řídili liberálové stejně jako vedou ekonomikou, změnilo by se Rusko už dávno ve velkou Ukrajinu – s rozpadem území, ovládnutím odvětví Američany. Jen díky kolosálnímu tlaku nejvyšší moci a ji podporujícího silového bloku se takové scénáře daří odvrátit.

Nicméně díky zapojení Ruska a systémových liberálů do mezinárodního obchodu na straně Západu zůstávají jejich pozice v Rusku pevné, byť do jisté míry oslabené.

Přechod k různým variantám urychleného rozvoje nazvaným „mobilizačními scénáři“, v informačně-komunikačním prostředí patřícím liberálům („Vědomosti“, „RBK“, Novaja gazeta“, ale i agentur „Novosti“ nebo „TASS“) je zkompromitované a pochybné. A tak absence pevné pozice mobilizátorů v informačně-komunikačním sektorů nedovoluje realizovat mobilizační scénáře, protože se pro ně nedaří vytvořit atmosféru informační podpory.

Takže ze tří výše jmenovaných klíčových sektorů souboje mezi Ruskem a Západem, ve dvou z nich panují na Západ orientovaní „syslibové“.

Vystoupení Patruševa okamžitě vyvolalo chladnou a nepříznivou reakci v liberálních masmédiích. Níže uvádím některé komentáře k tomuto materiálu na jednom známém TV kanálu, jenž patříc klanu systémových liberálů žárlivě sledujících veškeré úsilí oponentů v předvečer „transferu-2024“**):

„Patrušev ve svém programovém článku v RG očernil mobilizační scénář jako základ zvýšení materiálního blahobytu Rusů a stabilního sociálně-ekonomického rozvoje země. Je otázkou, komu je tento text Nikolaje Platonoviče určen – zda pro zahraniční nebo ruské auditorium“.

„Pokud na vnitřní, pak takové poselství lze považovat za pesimistický scénář rozvoje, přičemž na dlouhé období až do roku 2035, o kterém autor hovoří v souvislosti s jím citovanou Strategickou prognózou“.

„Mobilizační plán pro hospodářství, všech směrů politiky a společenského života – to je cesta utahování opasků, ale ne zvýšení příjmů, rozkvětu start-upů v byznysu a aktivizace podnikatelských iniciativ širokých mas. V rozpočtové sféře to znamená návrat k heslu ‘od každého podle schopností – každému podle práce’ ve světle nových reálií pokračující opozice vůči vnějším hrozbám“.

„Patrušev vykreslil model, který, soudě podle výkladu a argumentů považuje za vynucený, ale ve vzniklé situaci jedině možný. To je nominace na zvláštní variantu transferu, a nejspíš na jeho odmítnutí s minimálně přípustnými technickými detaily rotace“.

Pozornost poutá pokus udělat z mobilizačního scénáře jakéhosi strašáka, synonymum neslučitelnosti mobilizace s ekonomickými nástroji a normální prací byznysu. A navíc i s pokusem o spojení mobilizace s utahováním opasků a propadem životní úrovně. Nijak přitom nekomentují, že toho všeho bylo v plné míře dosaženo právě teď, v období řádění liberálů a vytváření dojmu jakési sakrálnosti jejich místa u moci a vládnutí.

Navíc nás děsí tím, že v případě mobilizačního scénáře k žádné rotaci moci nedojde a ta bude fixována. Ve skutečnosti mobilizační scénář předpokládá střídání moci, která se ovšem dotkne právě liberálů. Proto jsou tak vylekaní a lživí.

Bez uvedení hospodářství a informací do adekvátního stavu řešit problémy bezpečnosti Ruska nelze. Jediným nedostatkem mobilizačního scénáře není jeho obsah, ale absence příslušné informačně-vysvětlovací přípravy. Jiné nedostatky mobilizační scénář nemá. Ale ta masmédia v Rusku, která jsou ochotna tento scénář podpořit, potlačují a „nepouštějí“.

Máme-li Patruševovo vystoupení shrnout, pak je závěr jednoznačný: Liberální kurs a národní bezpečnost Ruska jdou dohromady asi jako génius a zločin. A čím dříve proběhnou nevyhnutelné korekce v ekonomických a informačních sektorech, tím spolehlivěji bude zajištěna bezpečnost země.

Pokud je uvedený článek v RG prvním krokem tímto směrem, tak je to krok správný, dávno nazrálý a nezbytný. Čím hlasitější je liberální vytí z tohoto důvodu, tím víc jde o potvrzení, že se konečně dělá něco, co je dávno nezbytné. Je nutná jen politická vůle a důslednost.

*) “Syslibové“ – abreviatura systémových liberálů, ovládajících finanční a ekonomická ministerstva ruské vlády**) „Transfer-2024“ – očekávaná změna ve funkci prezidenta RF

Zdroj: Zavtra.ru

Překlad: st.hroch 191117

Outsidermedia.cz