České národní listy

Levice se množí dělením

   V jásotu nad tím, že sociální demokracii definitivně opustil Jaroslav Foldyna, se snadno přehlédne, že se od ní ve stejné době odklánějí také Idealisté, kteří k ní až dosud měli velmi blízko a tvořili snad nejnadějnější část jejích případných pokračovatelů. Půjdou do voleb raději sami v rámci hnutí Budoucnost. Do tohoto hnutí směřují také mladí z levé části strany Zelených.

   Něco podobného se přihodilo komunistům. V řadách těch, kdo zakládají stranu Levice, se sešla nemalá část jejich dorostu. Pravice si může mnout ruce. Dvoukolejnost levice, její rozdělení na marxistickou a nemarxistickou je zaručeno na další generaci a spolu s tím je také pojištěna už tak značná impotentnost levice tváří v tvář diktátu ekonomické globalizace.

   Přitom je toho dost, co by mohlo mladé, levicově orientované lidi v dnešní době propojit. Jsou rozčarováni z toho, že ani stále delší studium jim nezajistí místo ve společnosti, jsou citliví vůči osudu sociálně neúspěšných, necítí se dobře ve světě, ve kterém jsou vybízeni k ostré konkurenci každého s každým. 

   Spojuje je ovšem také obtížnost nalézt aspoň trochu uspokojivé řešení. Reálný socialismus pro ně vesměs znamená něco odpudivého, v možnost nějaké jeho transformace nevěří a nepřejí si ji. Nejsou schopni oslovit lidi práce, dělníky, zaměstnance a starší generaci. Jejich postoje považují za neosvícené, příliš konzervativní a předsudečné. Nejsou schopni oslovit ovšem ani své stejně vzdělané vrstevníky, kteří přijali s větším či menším nadšením logiku tvrdé konkurence oslazené mírným konzumem v mezích finančních možností. 

   V příštích volbách tak podle všeho získáme svobodu rozhodovat se hned mezi čtyřmi levicovými proudy. Rozdělení levice na spíše komunistickou a rozhodně nekomunistickou bude dublováno a reprodukováno i pro mladší generaci. Upřímně řečeno, ani se nedivím Jaroslavu Foldynovi, že ho to přestalo bavit.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou