České národní listy

Květnové povstání českého lidu pokračuje II

Na zpáteční cestě se Rausch zastavil v Brněnci. Měl tam svého dobrého přítele ještě z dob svého působení v Polska. Jeho jméno by snad zapadlo, nebýt Spielbergova filmu SCHINDLERůV SEZNAM. Ano, právě tady trávil své poslední válečné roky Oskar Schindler, továrník, který svou pozici vybudoval na zkonfiskovaném židovském majetku a na otrocké práci deportovaných židů. Komandér Rausch považoval za naléhavé navštívit ho i za těch nejvypjatějších dnů konce války. Ve své zločinné činnosti si zřejmě rozumněli, avšak co splétali na svou záchranu před porážkou, to už se asi nedozvíme. Ačkoliv Rausch jel zpět do Jihlavy přes Brněnec, v Letovicích za svým podřízeným velitelem 28. ZbV-komanda Herbertem Kukou, nezastavil. S ním už měl likvidační plán dojednán a hlavní protivník partyzánských oddílů Jermak, Třetí rota, Tyrš, Kozina věděl, co jeho nadřízený žádá. Ještě předtím než odjel z Letovic do Svitav a dál do Jihlavy, zanechal za sebou 20 zastřelených příslušníků partyzánského hnutí a další 4 zastřelené muže v německých uniformách, pravděpodobně německé zběhy.

Svou anabázi ukončil Rausch s Koslowskim opět v úřadovně gestapa v Jihlavě, kde je očekával vedoucí pobočky gestapa Rudolf Blume a  Brněnské pobočky Johann Kraus. Nové nasazení v přifrontovém území na sebe nedalo dlouho čekat. Ve Velkém Meziříčí byl od rána 6. května zjevný neklid a jakási nedefinovatelná atmosféra očekáváni něčeho rozhodného. Zprávy o pražském povstání vyvedly občany na náměstí, partyzánské skupiny se stahovaly k městu a připravovaly se na možnost střetnutí s ustupujícími vojsky okupanta. Do starobylé radnice na náměstí přicházejí zástupci ilegálních politických organizací i mluvčí předválečných politických stran a organizací. Hlučící shromáždění hledá způsoby vytvoření vedoucího činitele povstání a revoluce. Shromáždění na radnici jednoznačně uznává, že jedinou autoritou, která je schopná dát povstání směr a cíl je komunista Jindřich Nováček, žijící po celých šest let okupace v ilegalitě.

Poslední vedoucí gestapácké úřadovny v Moravské Ostravě, odkud ho vyhnala Rudá armáda byl dr. Wilhelm Lehmann. Z Moravské Ostravy ustoupil Lehmann přes Olomouc až do Velkého Meziříčí.Před svým ústupem ještě stačil vydat rozkaz k popravení 18 členů odbojové skautské skupiny Vladimíra Čermáka. Druhou část popravy řídil Lehmann na břehu říčky Balinky, kde bylo zastřelo 14 mužů. Hlavní osobnost Velkomeziříčského povstání, Jindřich Nováček byl 7. května kolem 19.00 hodiny oběšen na stožáru městského osvětlení. Katovskou práci provedli dva příslušníci, ukrajinských SS-formací. V tu dobu už P. Schauschütz věděl o bezpodmínečné kapitulaci německých vojsk podepsané toho dne ve 2.41 v Remeši (Rems, Francie). Zločin ve Velkém Meziříčí spadá plně na hlavu komandéra Maxe Rausche a brněnských gestapáků Schauschütze, Soukupa a Lehmana. Wehrmacht jim pomáhal při zabezpečení akce a dopravě.

Plameny národněosvobozeneckého povstání se nezadržitelně šířily západní Moravou. Ohlas pražského povstání podnítil protiněmecké vystoupení také v Třešti a to dokonce už 5. května 1945. Moment překvapení měl úspěch. Revoluční Národní výbor převzal ve městě moc a jeho ozbrojená družstva ihned pozatýkala na 50 prominentních osob okupačního režimu a umístila je do městské věznice. Rozhodný postup povstalců přiměl okupační úřady k opuštění města i se svým ozbrojeným zajištěním. Národní výbor si byl dobře vědom toho, že válka neskončila a protiakce vůči povstání v Třešti není vyloučena. Revoluční správa města proto hned druhý den vyhlásila mobilizaci a začala zajišťovat město systémem barikád.

K trestní výpravě skutečně došlo, stalo se to 7. května 1945. Rozkaz k nájezdu do Třeště nepřišel od nikoho jiného, než od nám už dobře známého Komandéra bezpečnostní policie Maxe Rausche z jeho pobytu v úřadovně gestapa v Jihlavě. Skupina jím určených gestapáků za účasti posil od pořádkové policie a vojska udeřila na město po silnici od Stonařova. Bez vyzvání postřílela družstvo obránců barikády a pronikla do města. Internované Němce a kolaboranty interventi ihned propustili a městem zavládl teror. Posléze bylo 7. května na dvoře vězeňské budovy popraveno 49 místních mužů, dalších 9 padlo v boji. Rausch, "v boha věřící", jak sám po válce uvedl do protokolu, mohl přijmout hlášení o potlačení povstání v Třešti s uspokojením...

V Jihlavě od 6. května usiloval Revoluční NV o převzetí správy města, avšak možnosti ozbrojeného vystoupení byly velice omezené a riskantní pro silnou koncentraci německého zfašizovaného obyvatelstva, značný počet vojenských a policejních jednotek a velice důležitou roli hrálo i to, že město bylo záložním místem pro velitelství policejních útvarů evakuovaných z Brna. K večeru 6. května vystoupil z ilegality RNV. Nejednal sice ještě na radnici, avšak okupační komisař Czerwinka se zřekl správy města, což byl počáteční úspěch. Následující den odpoledne jednal už RNV na radnici. V jeho čele stál V. Hons. Schůze však byla násilně přerušena. Ve stejný čas předjelo před radnici 12 německých obrněných transportérů a ostře nabité zbraně namířily do oken budovy. Do shromážděni národního výboru se dostavil osobně velitel bezpečnostní policie Max Rausch spolu s plukovníky policie a současně veliteli 21. SS-policejního pluku SS-Standartenführerem G. Attenbergerem a SS-Standartenführerem J. Heischmannem. Provázel je místní posádkový velitel podplukovník Mitweg. Rausch kategoricky zakázal činnost národního výboru a vyhlásil ve městě stanné právo. Výbor sice protestoval proti zavedení mimořádného stavu a naopak žádal kapitulaci německých ozbrojených sil, avšak zjevně jednal pod přesilou.

Ráno 8. května pplk. Mitweg oznámil NV odvolání stanného práva a prohlásil, že během několika hodin vojsko i policie město opustí. V rozporu s podmínkami podepsaného příměří ozbrojené síly i se zbraněmi a vozidly odjely, namísto toho, aby zůstaly stát a složily zbraně. Max Rausch ve společnosti policejních důstojníků a příslušníků gestapa ujížděl k Písku, kde předpokládal u západních spojenců benevolentnější posuzování svých zločinů. Brňané na nejpříšernější postavu německé nacistické okupace nezapomněli. Na žádost ČSR byl vydán k potrestání do Brna a tam po odsouzení Mimořádným lidovým soudem byl 1. března 1947 popraven.

Z knihy   prof. PhDr. Vojtěcha Žampach, CSc., Od Hronu k Vltavě