České národní listy

Krym očima dějin

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Ve vítězných bojích s Turky získali Rusové v 18. století  Azovské moře a poloostrov Krym. Kateřina II. jej anektovala za souhlasu evropských panovníků (např. Josefa II.) roku 1783.

Krym, čarovný poloostrov na severu Černého moře. Bájný Tauris, spolu se sousední Kolchidou byl cílem  vzrušujících plaveb  starých Řeků, zvláště  Argonautů, plavících se  za „zlatým rounem“. Sídlí tu pohnutá a často krvavá historie po celá uplynulá tisíciletí a staletí. A znovu se k němu historie obrací a otvírá. Od r. 2014 se stala otázka jeho státoprávního statutu vážným tématem mezinárodní politiky. Jak k tomu došlo? Co tomu předcházelo?

Na Krymu od 13. století upevňoval svou moc bojovný tatarsko-mongolský chanát. Bohatl drancováním sousedů, prodejem otroků, krutým vybíráním daní. Časem upadl do feudální závislosti na Osmanských Turcích. Po jejich porážce (1774) byl připojen k vítěznému Rusku. Od anexe Krymu Kateřinou II. r. 1783 až do pádu carismu r.1917 uplynuly 134 roky.

Avšak i po Velké říjnové revoluci r.1917 zůstal Krym součástí Ruska. Nejdříve se stal autonomní  republikou, pak oblastí Ruské socialistické federativní sovětské republiky, součástí SSSR. R. 1954 jej Nikita Chruščov, hlava tehdejší sovětské vlády, přičlenil k území Ukrajinské SSR. Stalo se to na počest 300letého výročí  spojení Ukrajiny  s Ruskem. (R. 1654 se Ukrajina, vedená hetmanem Bohdanem Chmelnickým, připojila k Rusku.) Šlo ovšem o administrativní opatření uvnitř stávajícího státního celku. Na mezinárodním postavení se nic neměnilo, opět to bylo v rámci SSSR. Problém nastal, až když se Sovětský svaz rozpadl. Stalo se, že 8. prosince 1991 se ve vládní rezidenci v Bělověžském pralese sešli čelní představitelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska, aby projednali ekonomické problémy impéria. Tehdy se rozhodli, že rozpustí Sovětský svaz, země, jež spravují osamostatní a utvoří Společenství nezávislých států. Tím se ovšem Krym, od gesta Nikity Chruščova z r.1954 součást ukrajinského území, octl mimo ruské hranice. Ač součástí Ruska do revoluce  byl 134 roky, po revoluci 74 roky, celkem tedy 208 let. Sídlo významné Černomořské ruské námořní flotily, velká většina obyvatel ruské národnosti. Nepostradatelný region.

 Ukrajina se vlivem separatistických rozkladných tendencí po „Majdanu“ roku 2014 octla v  mezinárodně komplikovaném postavení. Důvody historické a strategické vedly pak  ruskou vládu Vladimíra Putina, i na základě souhlasného  referenda  obyvatel k  znovupřipojení Krymu k Rusku. Tento akt se na mnoha vlivných místech mezinárodní politiky setkal s bouřlivým nesouhlasem. Vyvolal i výstražné sankce. Hlasatelé rusofobní politiky se ozývají i u nás. Nedávno např. paní Džamila Stehlíková se vyjadřovala velmi nesmiřitelně. A podobně  nesmiřitelné stanovisko zastávali i páni Sobotka a Zaorálek a  řadou všichni  další politici, evropské Unijní cti dbalí. Jen

 M. Zeman  si dovolil anexi Krymu označit prostě jako „hotovou věc“-„fait accompli“. Nedávno byla na návštěvě Krymu  skupina českých politiků –  opačného zaměření podle EU.

Víme, že cestu k porozumění a míru mezi národy je  třeba hledat jinak než vyhlašováním sankcí nebo  harašením radary a  raketami. Vzájemné návštěvy a jednání jsou  cestou  nadějnější.