Krize ve Středomoří …NATO proti NATO?

11. 8. 2020 Janinna  

Turecko zahájilo seismické průzkumy pro další vrtání v exkluzivní ekonomické zóně Řecka.

Vrtání se provádí pod kontrolou válečných lodí a oficiálně Turci tvrdí, že si upevnili svou jurisdikci v této oblasti. Z pohledu Řecka jde pouze o násilné zabavení jeho území. 
Lodě a ponorky řecké flotily se přestěhovaly na vrtné místo. Samotná flotila je v plné pohotovosti. 

Řekové čekají na povel vpřed od ministra obrany země, aby začali vyhánět Turky z řeckých vod. Co se stane, když Turci odmítnou, je zajímavá otázka. Řecké ministerstvo zahraničí uvedlo, že země nebude ustupovat tureckému vydírání a bude hájit svou národní suverenitu.

Ve 21:00 Řecko vydalo ultimátum – turecké válečné lodě musí opustit řecké vody, jinak budou přijata rozhodná opatření k jejich vyloučení. Turecko odpovídá, že bude reagovat, pokud Řekové zaútočí na turecké lodě. V ozbrojeném konfliktu neexistuje nulové riziko. 

***

Zakořenění turecké vojenské přítomnosti v Libyi bude spojeno nejen s provozem přístavů a ​​letišť v Tripolisu a Misratě, ale i se základnou vzdušných sil Al-Watya. Probíhají přípravy na vytvoření námořní základny ve městě Al-Homs na východ od hlavního města severoafrického státu. …

V budoucnu bude taková základna schopna zaručit větší účinnost akcí tureckých válečných lodí u pobřeží Libye, které operují v zálivu Sirte. Ve vodách severoafrického státu jsou v současné době tři turecké fregaty a alespoň jedna motorová ponorka. To je dost pro udržení místní nadřazenosti v Sirteském zálivu, protože Haftar nemá plnohodnotnou flotilu a pouze staré protiletadlové střely zakoupené od SSSR plukovníkem Kaddáfím v 70. letech mohou pro turecké lodě představovat hrozbu.

Obecně Ankara nadále prokazuje, že do Libye přichází již dlouhou dobu a hodlá upevnit plody úspěšných operací z jara 2020 v blízkosti Tripolisu na všech možných úrovních, a to i v souvislosti s dlouhodobou vojenskou přítomností, vytvořením základny plnohodnotného vzdušného a námořního letectva. 

Jeho přítomnost posouvá rovnováhu sil ve východním Středomoří ve prospěch Turecka a zvyšuje jeho schopnosti v boji za výhodné vymezení mořských hranic a příležitostí k těžbě na moři. 

To přimělo Egypt v červnu k přímé hrozbě intervence v Libyi, pokud se Erdogan pokusí násilně překonat linii Sirt-al-Jufra. Egypt si byl dobře vědom, že to, co se děje s leteckou základnou Al-Watya, stejně jako plány Turků v Al-Homs, by se mohlo odehrát mnohem blíže k jeho hranicím, kdyby se Haftar vzdal Sirte a začal ustupovat směrem k Ajabiya a Benghazi. 

Kromě toho  Erdoganovy dohody s Přechodnou národní radou Libye, jakož i dohoda o vymezení námořních hranic ve východním Středomoří mezi Egyptem a Řeckem, způsobují vážný právní konflikt, protože oba „páry“ si skutečně nárokují mořská území, která oponenti považují za svůj majetek, což vytváří základ pro dlouhodobý územní konflikt, který doplní již existující problém turecké expanze v Libyi. 

V této souvislosti lze vývoj námořní základny Ankary na území severoafrického státu vnímat nejen s ohledem na operace na pobřeží Tripolitanie a Kyrenaiky, ale také jako pevnost pro boj o tureckou vizi produkce na moři a hranic jižně od Kypru a na Krétě. 

Posílí také přítomnost Erdoganova námořnictva v libyjských vodách, kterými prochází zásoby ropy.

Jak ukázaly incidenty mezi tureckými, francouzskými a řeckými válečnými loděmi, Ankara v zájmu ochrany svých zájmů neváhá vyhrožovat použitím síly i vůči spojencům NATO a své závazky vůči členům aliance dává na druhé místo – za provedení národních vojensko-politických a ekonomických zájmů. 

Toto se samozřejmě setká s opozicí, takže hrozby vedení Elyzejského paláce proti Turecku a společné cvičení Káhiry a Atén nejsou náhodné. Ve skutečnosti jeden z členů severoatlantického bloku provádí společná cvičení se zemí, která je na pokraji války s jiným členem NATO, a ve skutečnosti neskrývá proti turecké pozadí těchto akcí. 

Vojenská základna Turků v Al-Homs se může stát nejen dalším dráždivým místem pro odpůrce Erdoganovy politiky v Libyi, ale také další motivátor v otázce rostoucí podpory pro Haftara. 

Jak již poznamenal Al-Sisi, egyptská bezpečnostní zóna se rozprostírá až na Sirte a potřebuje někoho, kdo ji bude střežit a držet. Haftar a jeho vojsko se stanou tou silou.

V tomto ohledu lze konstatovat, že expanze v Libyi dále posílí pouze mezinárodní charakter místního konfliktu, kde role externích aktérů bude nadále dominovat nad PNC a LNA, které jsou většinou závislé na vnějších zdrojích politické a diplomatické legitimity, jakož i dodávek zbraní, střeliva a jiného vojenského materiálu.

Mezinárodní struktury selhaly a je nepravděpodobné, že by v blízké budoucnosti dokázaly převzít kontrolu nad situací. Systém zbrojního embarga v Libyi vůbec nefunguje. Námořní mise NATO se vlastně zhroutila kvůli hádce mezi Francií a Řeckem s Tureckem. 

Do země stále proudí vojenské vybavení a jednotliví hráči se již na nic neohlížejí při nasazení plnohodnotných základen a moderních zbraní, čímž se připravují na dlouhou válku o vliv v regionu. 

To vše se odehrává na troskách kdysi suverénního státu, který sledoval subjektivní zahraniční a obrannou politiku a ovládal své území. O devět let později je osud Libye v rukou třetích sil a hořká ironie situace spočívá v tom, že svržení a atentát na „tyrana Kaddáfího“ kvůli „svobodě a demokracii“ vedlo k tomu, že na území „osvobozené země“ zuří pokračující krize a k vzniku plnohodnotných vojenských základen zahraničních aktérů.

Pokec24.cz