Krize nacistického režimu v roce 1944 a Slovenské národní povstání 5, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Krize nacistického režimu v roce 1944 a Slovenské národní povstání 5
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
I po zatlačení povstání do hor pokračovala sovětská armáda v osvobozováni Slovenska silami 4. a 2. ukrajinského frontu. K 1. lednu 1945 to byla síla sovětských, československých a rumunských vojsk v počtu 651 700 lidí, 9 910 děl, 453 tanků, 1 283 letadel. Na německé straně stálo 550 000 mužů, na 5 000 děl, 330 tanků a 680 letadel a výhoda obrany v horském terénu.
Sovětské informační zdroje uvedly, že koncem srpna 1944 přešlo z tisovské armády 42 000 vojáků v týlovém zařazení na stranu povstání 18 000 vojáků. Mobilizace zvýšila početní stav na 47 000 mužů. Ve své výzbroji měly povstalecké útvary 40 000 pušek, 1 500 lehkých a 200 těžkých kulometů, 200 samopalů, 160 děl a minometů, 12 tanků a 21 letadel. Při vpádu německých jednotek na Slovensko měli Němci asi 30 000 mužů, ale v dalších dnech přišly další posily – tanky, letadla apod. První německá hlášení odeslaná do Berlína počítala s tím, že jejich policejní akce bude do čtyř až pěti dnů úspěšná.
Vojenské velení povstaleckých vojsk se upnulo na obranu strategického trojúhelníku Zvolen – Banská Bystrica – Brezno. V zázemí německé armády, bez frontového dotyku se spojeneckou armádou, bylo nesmírně těžké uspět s defenzivní formou boje. Dokonce i partyzánské jednotky, jejichž největší cena byla působení v týlu nepřítele, se pod tlakem německých sil, ale i z vlastní iniciativy octly v obraně uvnitř uvedeného trojúhelníku. K boji na frontě nebyly však dostatečně připraveny a vybaveny.
Podle neúplných zpráv ztratili okupanti 10 350 padlých, přišli o 60 tanků, 30 obrněných aut. Nic z tvrzení, že by Sovětský svaz odmítl pomoc není pravda, je nutno mít stále na vědomí, že dějiny nejsou výrazem jen jedné síly a strany. Výsledek je ovlivněn všemi, kteří jsou na scéně. Tedy i německou armádou.
Abychom mohli objektivně hodnotit slovenský přínos k protifašistickému zápasu, je vhodné vědět, že v roce 1939 tvořili Slováci 12,8 % příslušníků České a Slovenské legie v Polsku. 1. čs. divize ve Francii měla ve svých řadách 44,5 % slovenských příslušníků, v 1. čs. brigádě v Anglii bylo 14 %, u čs. jednotky na Středním Východě 16,1 %, v 1. brigádě v SSSR 10,2 %. V armádním sboru v SSSR 19,8 %, u 2. čs. paradesantní brigády v SSSR 70 %, u 1. smíšené letecké divize v SSSR dokonce 91 %. 5. 5. 1945 tvořili Slováci v západní armádě přišlé z Velké Británie 18,3 % mužstva. Do německého zajetí upadlo včetně povstaleckých vojáků z roku 1944, celkem 17 100 slovenských vojínů a důstojníků. Československá armáda vytvořená v SSSR a doplňovaná na slovenském území až do května 1945 měla ve svých řadách 74 % Slováků. V čs. zahraničních armádách sloužilo během druhé světové války a ve slovenském povstání 97 270 Slováků, včetně partyzánů. K tomu je nutno přičíst na 3 000 příslušníků ilegálních organizací levicové a demokratické orientace. Slovenský stát přinutil, aby na straně fašistického bloku válčilo 71 073 Slováků a do roku 1944 jich 1 235 padlo, 2 224 zběhlo, 3 190 bylo zraněno a tím vyřazeno z fronty. Statistika za rok 1945 není k dispozici.
V závěrečném hodnocení je vhodné upozornit na základní problematiku slovenského povstání. Proběhlo a bylo součástí velké krize nacistického bloku, ale nepodařilo se sjednotit a usměrnit akce ve Francii (vylodění), povstání ve Varšavě, nezdařilý pokus o převrat v Maďarsku, úspěšný převrat v Rumunsku, Bulharsku a povstání na Slovensku. V tom selhala spolupráce v celoevropském měřítku. Na Slovensku ve stejném čase a ve stejné době probíhal státní převrat, jehož cílem byla obnova re-publiky a povstání zacílené perspektivně na nekapitalistický vývoj nového státu.
Slovenské národní povstání bylo jednou z nejvýznamnějších součástí zápasu za osvobození a obnovení společného státu Čechů a Slováků – Československé republiky.
