Krize nacistického režimu v roce 1944 a Slovenské národní povstání 3, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Krize nacistického režimu v roce 1944 a Slovenské národní povstání 3
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Slovenské národní povstání
Velké protifašistické povstání na Slovensku vzplanulo 29. srpna 1944 a potvrdilo skutečnost, že v toto roce prožíval nacistický systém v německém i evropském měřítku krizovou situaci. Škoda jen, že nebyla využita ke koordinovanému úderu. Stačí připomenout, že právě nezdařená převratová akce v Maďarsku umožnila nástup německých sil proti slovenskému povstání z jižních, maďarských hranic, kde již nebylo dost záloh k zastavení jejich postupu. Fašistické síly, Šípové kříže v Maďarsku, znemožnily úspěšné propojení partyzánského hnutí se státním převratem v Rumunsku, záhy i v Bulharsku se Slovenským národním povstáním. Německé síly na Balkáně by se ocitly ve velmi nežádoucí situaci.
Slovenské povstání bylo organickou součástí národně-osvobozovacího zápasu. Připravila ho Slovenská národní rada spolu s vojenským ústředím, do kterého se zapojili vojáci nesouhlasící s bratislavským fašistickým režimem, vedení podplukovníkem Jánem Golianem.
Hlavní cíl povstání ve strategickém rozměru spočíval v osvobození Slovenska v součinnosti s Rudou armádou a obnovení Československa na nových sociálních a národnostních základech. Tak to formulovala již Vánoční dohoda v roce 1943, vzniklá rovněž z iniciativy slovenských komunistů. A tak si přímo symbolicky můžeme připomenout, že při vzniku československého státu v říjnu 1918 se moc nového státu šířila z Prahy směrem na východ, do Bratislavy, Košic, Prešova, Užhorodu a Mukačeva. Nyní, v roce 1944, se československá vlajka vyvěšovala z východu, od Dukly a ze středního Slovenska na Moravu a do Prahy. Dukla a slovenský zápas otevřely cestu k obnově Československa. Východní Slovensko se v té době stalo týlem německé armády, o to větší byl vojenský význam povstání. Vzniklo v zázemí a v územním obklíčení, nicméně po dva měsíce vázalo německé sily, přerušilo dopravní spoje do Rumunska a na východní frontu, což ulehčilo postup Rudé armády do východního a severního Maďarska. Povstání propuklo v okamžiku, kdy německá armáda se souhlasem vazalského fašistického režimu, okupovala Slovensko a so-větské velení okamžitě zahájilo Karpatsko-dukelskou operaci na pomoc povstání. Účelově zaměřeným dnešním kritikům sovětské pomoci je nutno připomenout skutečnost, že na scéně karpatského oblouku nebyla jen sovětská armáda, ale také ještě kontaktní německé síly. Ty sice již nemohly válku vyhrát, ale v dílčích úsecích fronty ji mohly ještě prodlužovat. Stačí vzpomenout německou ofenzívu v Ardenách. kdy i americká armáda musela dočasně ustoupit a zaplatila to rovněž ztrátami na životech. Základní příčinou těžkých bojů v obtížném terénu bylo selhání dvou východoslovenských divizí, které měly obsadit, ale neobsadily Dukelský průsmyk. Jinak by sovětské divize i československé jednotky prošly mnohem snáze a rychleji.
