České národní listy

Křesťanských svátků máme více

Zasloužili se o to bohabojní poslanci a senátoři, kteří své ateistické kolegy přehlasovali. Kde však jsou tito křesťanští ústavní činitelé? Nějak se nám vytratili. Kdyby jenom to!  Vytrácejí se nám dokonce i celé křesťanské strany s křesťanskými názvy, např. KDU-ČSL, či strany, jež o sobě prohlašují, že jsou stranami křesťanů, aniž by  to v názvu  přímo uváděly. Nejznámější z nich je TOP 09. Sváry jsou však  i mezi výraznými „křesťanskými osobnostmi“. Jejich symbolem může být „Otec“ Halík. ThDr. Piha oproti němu slouží jako příklad křesťana, českého vlastence.

Svátky máme, křesťanů však ubývá. A to je nejsmutnější. I křesťanských symbolů na veřejnosti je méně. Známé hodnotové společenství, Evropská unie, však dále prohlašuje, snad ze zvyku, že je založena i na křesťanských hodnotách. Vedoucí postavení v EU má stále ještě tzv. Lidová strana, sdružující „křesťanské“ strany. Ale v EU je již dobrým zvykem, že se o jednom mluví a druhé dělá nebo, jak také se stává, skutek utek.  Těch věřících v EU je ještě méně než křesťanů. I sám Vatikán hledá sám sebe. Jeho ovečky svého pastýře ne vždy následují.

Zatímco v Evropě, kromě „matičky“ Rusy, náš pohled na křesťanství je snad již převážně pesimistický, v některých dalších kontinentech je tomu jinak. Ke křesťanství se hlásí lidé i tehdy, když na jejich odpovědi závisí jejich život. A proto také umírají. Jejich život jim berou islamističtí extremisté. Z různých koutů světa se proto tomu ozývají mdlé protesty, aniž by následovaly činy ve prospěch tamních křesťanů, ať již afrických, či asijských. A tak vyvražďování křesťanů dále pokračuje.

Pokud dojde však k poškození práv emigrantů, převážně muslimských, pak jejich ochrana, i s  hrozícími sankcemi, je více než odpovídající, často jdoucí i na úkor  práv domácího obyvatelstva.  Migranti jsou před ním upřednostňováni. A opět je EU středobodem těchto procesů. Podívejme se např. na Řecko, jak trpí pod tureckými útoky a přesto si EU jen všímá toho, že tento stát, který tak hrdinně čelí invazi migrantů, že porušuje jejich práva. Turecko vozí džihádisty ze Sýrie i do Libye, vozí tam i zbraně, a přesto hodnotové společenství kromě verbálních protestů se nezmůže na další potřebné kroky. O jednom však víme. EU snad bude Turecku platit dále miliardy euro, a možná i více, za to, že nebude „pouštět“ migranty do Evropy. Turecko zatím dělá ramena, že proud migrantů z Turecka po odeznění coronavirusu opět zesílí. Takže co můžeme čekat?

Krizová situace vládne v západní a střední Evropě. Jde o krizi hodnot, tedy i křesťanství. Neoliberalismus, a celým svých mechanismem, nám ji přinesl a dále ji i po dalším světě šíří. Co ještě může být dále?  Skutečně to závisí i na každém z nás.

Snažme se!

Dr. O. Tuleškov