Kosovo je Srbsko

25.4.2025 11:53

V době, kdy mezinárodní mínění často ztrácí přehled o každodenním životě malých komunit, se Arno Gujon rozhodl mluvit jasně a přímo. Ředitel Úřadu veřejné a kulturní diplomacie v rozhovoru pro francouzský deník Frontier představil řadu údajů, které osvětlují složitou situaci, které čelí srbské obyvatelstvo v Kosovu a Metohiji. Jeho slova nebyla diplomaticky změkčená, ale strohá a přímá – jako by mluvil z místa činu. Na stránkách polského portálu Myśl Polska Jacek Mędrzycki přinesl nejdůležitější části rozhovoru.

Podle Arno Gujona  dnes žije v Kosovu a Metohiji asi 100 000 Srbů, což je jen pět procent z celkového počtu obyvatel. Před sto lety byli Srbové většinou. Za tímto číselným poklesem se skrývá příběh exodu, tlaku, nejistoty a hluboké izolace. Od roku 1999 bylo více než 250 000 Srbů nuceno opustit své domovy. Jen v březnu 2004, při událostech, které si mnozí pamatovali kvůli jejich násilí a ničení, dalších 10 000 lidí uprchlo ze svých domovů a bylo zničeno až 150 pravoslavných kostelů a klášterů. Gujon nezůstal jen u čísel. Ukázal každodenní život – enklávy, ve kterých Srbové žijí, byly zredukovány na ulice, čtvrti nebo skupiny domů. Poslední baštou zůstala severní část Kosova kolem Mitrovice.

Ale i tam se tlaky kosovských Albánců stupňují. Policejní kontroly, zatýkání bez jasných důvodů, administrativní blokády – to vše se stává novou každodenní realitou. Sám říká, že byl mnohokrát bezdůvodně zadržen, i když od roku 2004 řídí humanitární organizaci „Solidarita pro Kosovo“. Cílem, zdůrazňuje Gujon, bylo nejen zastavit pomoc, ale také dále izolovat srbské obyvatelstvo. Nátlak není jen fyzický – rány přicházejí i přes instituce. Srbské školy a nemocnice, které fungují s podporou Bělehradu, jsou stále častěji cílem inspekcí a zavírání.

Učitelé a lékaři pracují pod neustálým tlakem. Finanční toky ze Srbska narážejí na administrativní překážky, zatímco místní albánská populace stále více provádí akce z vlastní iniciativy, které procházejí bez následků. Podle Guyona stále více rodin čelí útokům, ponižování a někdy i pokusům o otravu. Domy byly opakovaně vypalovány, školy byly ničeny vandaly a incidenty, kdy byli kolemjdoucí napadáni z aut střelnými zbraněmi, zanechaly hlubokou stopu. Děti, které si hrály u řeky, trochu dále od hranic své enklávy, byly před několika lety zabity, vzpomíná Gujon, aniž by zacházel do podrobností, ale sděluje toho dost, aby byl obrázek jasný.

Navzdory všemu většina těchto lidí chce zůstat – kvůli svým kořenům, kvůli své víře, kvůli své identitě. A právě tyto kořeny jsou často terčem útoků. Z přibližně 1000 pravoslavných náboženských budov bylo mnoho zničeno nebo znesvěceno. Kláštery jako Svatí archandělé v Prizrenu nebo Matka Boží Ljeviš, památka UNESCO, jsou svědky kulturních a duchovních hodnot, které jsou pod neustálým tlakem.

Právě z tohoto důvodu, říká Gujon, založil v roce 2004 organizaci Solidarita pro Kosovo. Poté začal pomáhat komunitám, které zůstaly osamocené a opuštěné. „Srbské vládě se podařilo udržet některé struktury – nemocnice, školy, centra sociální péče – ale nyní jsou cílem útoků. Některá centra již byla uzavřena, nemocnice jsou prohledávány,“ říká.

Co je ještě znepokojivější, je skutečnost, že, jak zdůrazňuje Gujon, místní úřady se stále více snaží zcela přerušit institucionální vazby s Bělehradem. A pokud by to pokračovalo tímto tempem, znamenalo by to nejen izolaci, ale i vymazání všech stop existence srbské komunity v tomto prostoru.

Přesto, navzdory všemu, co se děje, jsou Guyonova slova plná odhodlání. Věří, že „Bělehrad se nevzdá znovuzískání suverenity nad kolébkou své civilizace“ a připomíná, že svět se dnes mění rychleji než kdy jindy. Na této mapě změn snad už nebude problém Kosova a Metohije viděn stejnými brýlemi jako dříve. Ve světě, kde se historie stále více vymazává, zůstává otázka: Jak dlouho má ještě komunita, která přežije pouze díky své vlastní vůli, zůstat – bezpečně a svobodně – na zemi svých předků?

Připravila Jana Putzlacher

vasevec.info