Kosovo - vysvětlení událostí, jak je asi neznáte
Kosovo - vysvětlení událostí, jak je asi neznáte
11. 01. 2009 17:27:54
Text představuje poznámky k jednostranného uznání samostatnosti Kosova na pozadí trvající násilné činnosti a zločinů vládnoucí garnitury Albánců proti menšinám (hlavně proti Romům, Srbům a Černohorcům, Gorancům aj.) na Kosovu a Metohiji, za pomoci mezinárodního násilí a protiprávního postupu USA, organizace NATO a části prodejné Evropské unie (Britanie, Francie, Německo, Itálie, Holandsko aj.), částečně bezmocné OSN. Poučení z dnešní situace v Kosovu a Metohiji konstatuje, že se dnes zločin a darebáctví vyplácí.
Text uvádí obraz nového Mnichova, zobrazuje etnickou čistku a pokus o definitivní vypuzení srbského národa z oblasti, ve které vznikal a prosperoval jeho stát a kterou Srbsko osvobodilo po více než 500 letech turecké poroby za Balkánské války 1912-13. Je smutné, že před zrakem celého světa proběhla v devadesátých létech XX.století zkáza prosperujícího státu Jugoslávie a nyní i degradace Srbska, vměšováním a mocnými zásahy ze zahraničí, které všemožně ze svých sobeckých zájmů podporovalo propagandou, finančně i zbraněmi vnitřní nepřátele státu, vše v rámci údajné západní demokracie. Srbsko bojovalo za obrovských ztrát ve dvou světových válkách na straně Spojenců (USA, Britanie, Francie). Jejich tehdejší nepřátelé a spojenci nacizmu a fašizmu byly Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) a jeho ustašovci, včetně části bosensko-hercegovských muslimů se svou 13.bosenskou SS divizí Handžár a pak "Veliká Albánie" se svou kosovsko-albánskou 21.SS divizí Skenderbeg. Dnešní Chorvatsko, muslimsko-chorvatská federace v Bosně a Hercegovině a "Republika Kosovo" se svou teroristickou organizací UÇK jsou oblíbenci Západu, zatím co proti Srbsku používal a používá gangsterské postupy.
(1) Na Kosovu a Metohiji (Kosmet) nikdy neprobíhala genocida Albánců od Srbů, protože genocida je vyvražďování celé určité komunity, rasové nebo kulturní skupiny, a to se tam nedělo. Elie Wiesel, židovský nositel Nobelovy ceny míru, nikdy nebyl obhájcem nebo zvláštním přítelem Srbů, a napsal (AFP-úvodník v Newsweeku, 5.dubna 1999): -"Srbské jednání v Kosovu nepředstavuje "genocidu", vzdor hroznému zacházení s kosovskými Albánci. Genocida je úmysl a přání zničit jeden národ. A o to se tady nejedná."
Katedrála sv. Jiří v Prizreni před zničením.
2.) Na Kosovu a Metohiji nikdy neprobíhala etnická čistka Albánců. Stačí se podívat na několik historických údajů. V roce 1844 vyšla v Praze zpráva J.Müllera, osobního lékaře pećského paši "Albánie, Rumelie a rakousko-černohorská hranice"(Albanien, Rumelien und die österreichisch-montenegrinische Gränze), ve které uvádí, že v městech Peći, Djakovici a Prizrenu žilo 57% Srbů a 43% Albánců (31 650 a 23 650 duší) a dnes tam nežije už ani jeden Srb. V 1899 vychází ve Vídni "Podrobný popis sandžaku (turecká správní jednotka) Plevlje a vilajetu Kosovo" (vilajet, dříve ejalet, sestával z několika sandžaků) (Detailbeschreibung des Sandzaks Plevlje und des Vilajets Kosovo), ve které je uvedeno 44% Srbů (pravoslavní, muslimové, katolíci) a 48% Albánců (muslimové, katolíci), celkem 166 700 a 182 650 duší. V roce 1931 (sčítání lidu v Království Jugoslávie) žilo na Kosovu a Metohiji 35% Srbů a 60% Albánců, v roce 1961 v Titově Jugoslávii při sčítání lidu 28% Srbů a 67% Albánců. Dnes (2007)tam žije sotva 10% Srbů a přes 85% Albánců. Města Peć, Prizren, Gnjilane dříve s desetitisícemi Srbů, jsou dnes bez Srbů. Tak kdo koho "etnicky čistí"?
3.) Hlavní nápor poislámštěných Albánců do oblasti Kosova a Metohije byl v XVIII. století, v době po velkém stěhování Srbů i nevelkého počtů albánských křesťanů v roce 1690, po ústupu císařských vojsk, pak za rakousko-tureckých válek v XVIII.století, kdy Srbové vždy po rakouské výzvě povstali proti Turkům a rakouská vojska se po neúspěchu stáhla a přenechala je turecké zvůli. O albánsko-srbských vztazích píše T.G.Masaryk (Slovanské otázky, 1928): -"Vztahy Srbů a Albánců jsou velmi nepřátelské, protože turecký tlak na Srby se uskutečňoval přes Albánce..Od XVIII.století se přestěhovalo (uprchlo, bylo vyhnáno) kolem 500 000 Srbů ze Starého Srbska (tj.z Kosova a Metohije) a Makedonie do Srbska. Takový byl neúprosný tlak Albánců proti Srbům. Albánci oloupili Srby, odebrali jim jejich půdu. Takovým způsobem bylo Staré Srbsko ALBANIZOVÁNO." Do výše uvedených 500 000 Srbů nutno započítat i 150 000 Srbů, kteří uprchli před terorem (byli vyhnáni) ze Starého Srbska po Ruskem prohrané Krymské válce (1853-56), po vítězných válkách srbsko-černohorsko-ruských proti Turecku (1876-78), během řecko-turecké války koncem XIX.století.
Hořící katedrála Sv. Jiří. Tato fotografie byla publikována v německém vojenském časopisu a ukazuje hořící střechu vypalovaného vedlejšího církevního domu - oheň se nikdo nepokouší hasit. Pravoslavní kněží nazvali běsnění extrémistů proti Srbům druhou "Křišťálovou nocí".
4.) Utrpení pravoslavných Slovanů (Srbů i Černohorců), jejich terorizování místními Albánci, uvádí diplomatická korespondence vyslance Srbského království v Cařihradě S.Novakoviće a ministra zahraničí Turecka Tevfik-paši "Korespondence o albánských násilích ve Starém Srbsku (hlavně Kosovo a Metohije)" (Beograd, 1899). Publikace líčí bezprávní stav Srbů (jako "raji"),podrobně uvádí zločiny proti nim páchané místními Albánci během necelého roku 1898, a to 28 vražd, 39 přepadů a loupeží, dvacet znásilnění a odvlečení žen a dívek, oloupení a znesvěcení čtyř kostelů, surové bití. Jsou uvedena jména obětí, vrahů i násilníků, místo, kde se zločin odehrál. Výčet představuje jen asi pětinu zločinů, pro strach obětí z pomsty, pokud zločin nahlásí. Nikdo z násilníků nebyl potrestán, nebyl stíhán. Korespondence uvádí i "hodné" Albánce, kteří Srby neterorizovalii, tyto dokonce i chránili.
Utrpení bezprávní "ráji" na Kosovu a Metohiji líčí i v Anglii vydávaný bestseller (1867, 1877,1887) dvou statečných Angličanek G.Muir MacKenzie a A.Pauliny Irby "Cestování po slovanských provinciích evropského Turecka" (Travels in Slavonic Provinces of Turkey-in-Europe). Takže i cizinky viděly, že tuto oblast většinově obývali Slované (Srbové)..
5.)Původní albánsko-srbské vstahy byly celkem dobré, tak např. albánský národní hrdina boje proti Turkům Skenderbeg Kastriot (polovina XV.století) pocházel z rodiny, která měla blízké rodinné svazky se srbskou šlechtou, byla v ní i srbská krev. Jeho bratr Rapoš byl pohřben v proslaveném srbském klášteře Hilandar na Svaté Hoře Athos v Řecku. Jeho otec štědře pomáhal dary Hilandar. Do těchto vztahů nepříznivě zasáhl masivní přechod Albánců do Islámu, po dobytí země Turky (XV.století), kterým se postupně podařilo "koupit" albánské předáky a dát jim tituly agů, begů i pašů, a přes tyto masivně ovlivnili jejich poddané, takže začaly stále více utiskovat pravoslavné Srby a představovali proti nim nástroj Turků.
6.) Mezi Albánci byla řada přátel Srbů, jejich menší část (pravoslavní, katolíci) se účastnila i bojů s Turky na straně Srbů, v osmdesátých letech XVII.století. Albánec Konda-barjaktar (pravoslavný člen plemena Tosků) se svými přáteli pomáhal Srbům při osvobozování Bělehradu v 1806, významný albánský předák Esad-paša Toptani (statečný obránce Skadru 1913) byl v přátelském poměru se srbským premiérem N.Pašićem, významně pomáhal Srbům za První světové války. Jeho milice se účastnily dokonce při průlomu Soluňské fronty v září 1918. Řada Albánců přišla o život koncem XX.století pro své prosrbské postoje, zavraždili je, nejednou krutě, teroristé organizace UÇK. Tak na Kosmetu v březnu 1999, během Konference v Rambouillet, UÇK zavraždila devět prosrbských Albánců.
Vnitřek katedrály po kosovské "Křišťálové noci".
7.) Za Království Jugoslávie se status Albánců v oblasti Kosova a Metohije výrazně nezlepšil, objevilo se tam něco průmyslu, pracoval důl Trepča (v anglickém vlastnictví), zavládl tam větší pořádek, částečně i bezpečnost. Těsně před válkou (1939) autor projížděl Kosmetem autem s rodiči. Za Druhé světové války bylo z této oblasti Albánci vyhnáno (i oloupeno) na 100 000 Srbů a Černohorců, kolem 10 000 povražděno. S uprchlíky z Kosmetu měl šestnáctiletý autor za války možnost mluvit o jejich strádání. Byla zlikvidována i tamní malá židovská obec. Terorizování a vraždění se významně účastnila z kosovských Albánců sestavená 21. SS divize Skenderbeg, albánské fašistické milice, kosovský pluk (redziment Kosova), paravojenské skupiny. Původně "patřil" Kosmet i Albánie Italům, po jejich kapitulaci 1943 přešel do sféry Německé říše, která (na základě italském) vytvořila tzv. Velikou Albánii (Kosmet, Albánie, část Makedonie, část Černé Hory, část Řecka /?/). Koncem války proběhlo v Kosmetu proti Titově Jugoslávii krvavé povstání ballistů, podporované albánskými feudály (begy, agy), statkáři, některými intelektuály a nacionalisty, ostatky SS divize Skenderbeg, různých milicí a těmi, kteří se dopustili zločinů za války. "Balli kombëtar" znamená "Národní fronta", ballisti byli její přivrženci. Titovy úřady povstání tvrdě potlačily..Pak Tito postupoval s Albánci dost ohleduplně, protože se v té době, se Stalinovým souhlasem, plánovala federace Albánie, Bulharska, Jugoslávie, za Titova vedení. Tito nevyhnal z Kosmetu všechny Albánce, kteří se zmocnili majetků vyhnaných a povražděných Srbů, nechal tam přijít řádově dalších 100 000 Albánců z Albánie. Po konci války nedovolil značné části z Kosmetu vyhnaných Srbů návrat do jejich domovů..
8.) Kosovští Albánci neříkají Kosovo a Metohija, ale pouze Kosovo. Metoh je řecké slovo, které znamená církevní majetek a toto připomíná skutečnost, že v té oblasti od pradávna byl majetek srbské pravoslavné církve, že to byla srbská oblast, nerozlučně spjata se srbským národem a jeho pravoslavím, s jeho prvním státem, kde bylo vystavěno během tisíce let mnoho kostelů, chrámů, klášterů a jiných sakrálních objektů, kde došlo k pokřtění značné části srbského národa. V Kosmetu existuje dodnes přes 1 300 památek a toponyma, svědčící že je původně srbská oblast. Nicméně kosovští Albánci vyloupili, vypálili až úplně zničili za posledních 10 let 150 významných sakrálních staveb, včetně starobylých klášterů a chrámů, některé z nich z XIII-XIV.století. Pohlednou Sinan-pašovu mešitu v Prizrenu postavil kolem 1615 Sofi Sinan-paša z albánské Ljumy z materiálu, z jím pobořeného kláštera Svatých Archandělů, postaveného carem Dušanem koncem poloviny XIV.století. Jeho obnovenou část zničila albánská chátra, za zbabělé nečinnosti přítomných německých oddílů KFOR, během kosovské "křišťálové noci" 17-18.března 2004.
Etničtí Albánci ničili všechny křesťanské svatyně v Prizreni, a při tom 3800 německých vojáků KFOR stálo, dívalo se a dělalo si fotografie. Tato AP fotografie ukazuje kosovského Albánce močícího ve vchodu do prizrenské katedrály sv. Jiří. Biskup Artemij dostal písemnou záruku, že němečtí vojáci budou tuto katedrálu ochraňovat. (Červený podpis pachatele je vidět piliřích - UCK - tzv. kosovská osvobozenecká armáda, guerilloví ozbrojenci, jejichž velitel se tři roky nato stal kosovským prezidentem.)
9.)Teroristická organizace UÇK (Kosovská osvobozenecká armáda, KLA - Kosovo Liberation Army) vznikla v druhé polovině 1990tých let XX.století. Začala rozsáhlými, z části vynucovanými sbírkami, až pravidelnými platbami, mezi albánskými Gastarbeitery (dělníci, pracující v zahraničí), od bohaté albánské diaspory (např. v USA), od velmi bohaté albánské narkomafie (Švýcarsko, Německo, USA aj.), aby si zajistila bezpečnou "základnu" pro obchod s drogami, který už existoval v rámci albánsko-italské narkomafie v Jižní Albánii. Země, kde se sbírky konaly, nic proti tomu nepodnikaly, i když věděly, že je to v rámci přípravy teroristické činnosti a dalšího rozbíjení zbytků Jugoslávie. Byla známa čísla kont i banky (Německo, Švýcarsko aj.), kde se ukládaly peníze pro UÇK (i u nás !). Co by asi podnikla Britanie, kdyby se v některé sousední zemi volně sbírali peníze pro teroristy IRA a tam je i cvičili? A co by podnikly USA, kdyby se např. v Itálii volně sbíraly peníze pro teroristickou činnost Al Kajdy proti USA, případně tam nechali cvičit teroristy Al Kajdy? Příprava pro ničení a zabíjení na Kosmetu bez překážek pro UÇK probíhala ve vzorné demokracii Německu, kde sídlila i "vláda Kosovské republiky v exilu". V Německu žilo na 200 000 Albánců, později prý až 400 000. Jedna z největších agentur německé zpravodajské služby (BND) byla v Tiraně, BND vybírala a školila velitelské kádry UÇK. Západ pošlapal závěry z Helsinek (1975) o nevměšování do vnitřních záležitostí jiných států. Potvrdily to jeho neuvěřitelně nepřátelské zásahy do vnitřních záležitostí Jugoslávie během protiprávního uznání samostatnosti Chorvatska, Slovinska a Bosny a Hercegoviny roce 1992, když k tomu přinutil, za pomoci Vatikánu, prodejné Evropské společenství v Maastrichtu (17.12.1991) německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher. Lze ho nazvat zločinec proti míru, protože velmi "pomohl rozdmýchat" občansko-etnicko-náboženskou válku v zemi. Pak následovala léta mezinárodně nezákonných až zločineckých postupů proti Jugoslávie (FRJ).
10.) V událostech na Kosovu a Metohiji se Západ dopustil neuvěřitelných podvodů a lží. Podobně jako Chorvati a bosensko-hercegovští Muslimové, tak si i kosovští Albánci najali PR agentury, aby vylepšili svůj image a očernili srbský národ. I zde působila washingtonská PR agentura Ruder & Finn Public Global Affairs, jejíž ředitel James Harff měl o její práci rozhovor s francouzským TV redaktorem Jacquesem Merlino ( "Není dobré říkat pravdy o Jugoslávi,i",Paris, 1993), kde Harff cynicky vysvětlil:-" "My jsme profesionálové, my jsme dostali úkol a my jsme ho splnili.. My nejsme placen abychom kázali modlitby (pravdu)." V USA řada politiků, senátorů (Bob Dole, Joseph Biden, Tom Lantos, atd) i žurnalistů, část asi finančně motivována, tvořila proalbánské lobby. Na začátku teroristické kampaně UÇK (1998) americký představitel pro Balkán Robert Gelbard j označil tuto organizaci za teroristickou (23.února 1998, tisková konference v Bělehradě, v hotelu Hyatt Regency):-"Jsme hluboce znepokojeni a silně odsuzujeme nepřijatelné násilí.prováděné teroristickými skupinami na Kosovu, obzvláště od Kosovské osvobozenecké armády, UÇK (=KLA-Kosovo Liberation Army). Je to bez pochyby teroristická skupina. Nepřijmu žádné ospravedlnění." Ale mluvčí Pentagonu uskutečnil obrat o 180° (29.června 1998):-"Ministr zahraničí (tj.M.Albrightová) určuje speciálním legálním postupem, kdy se nějaká organizace stává ́teroristickou organizací ́. Toto určení nebylo provedeno v případě KLA".
Aby mohl "legálně" zasáhnout proti zbytkům Jugoslávie, Západ si vytvořil, za pomoci U[RD1] ÇK, aféru kolem Račaku (15.ledna 1999), i když francouzští novináři C.Chatelot a R. Girard ukázali na zásadní dezinformace v této souvislosti. Ale americký diplomata W.Walker, nechvalně známý z El Salvadoru, rozhodl jako šéf pozorovatelů OBSE jinak.
Největší podvody, lži o událostech v Kosmetu proběhly za zločinecké NATO agrese proti zbytkům Jugoslávie (24.březen-10.červen 1999), neschválené Radou bezpečnosti OSN. Členové Clintonovy administrace USA i jiní státníci, media Západu uváděli fantastické výmysly o STATISICÍCH od armády a srbské policie údajně povražděných Albánců. Tak např.D.Scheffer "putující velvyslanec (ambasador at large) State Departmentu pro válečné zločiny" uváděl polovinou května 1999, uprostřed stupňujícího se bombardování Srbska, že je asi 100-225 000 mužů (Albánců) ve věku 14-59 let nezvěstných a asi mrtvých (feared dead). Ministr obrany USA W.Cohen (CBS 16.května) mluvil o 100 000. Ani Clinton nebyl troškař - na tiskové konferenci 25.června v Bílém domě řekl, že na Kosovu leží desetitisíce mrtvých, povražděných Albánců. V projevech, v novinách, na TV byla hlavní hesla genocida, až dokonce holocaust. Šokem pro tyto dezinformátory a lháře byla zpráva M.Farleyové 11.listopadu 1999 (Los Angeles Times) "2108 mrtvol dosud vykopáno v Kosovu". A Cockburn se sarkasticky ptá 29.října (Los Angeles Times) "Kde jsou doklady o genocidě Albánců ?" Dokonce i v konzervativním The Wall Street Journal byl článek D.Pearla (později zavražděn v Pákistánu) a R.Blocka "Válka v Kosovu byla krutá, rozhořčená a divoká; Genocida to nebyla" s podtitulkem "Povídačky o masových ukrutnostech vznikaly a přecházelo se přes ně s nedostatečnými důkazy - Nebyly žádné mrtvoly v šachtách dolu"(31.prosince 1999). Další ránu falešným hráčům Západu s počty mrtvých dali španělští soudní odborníci: místo očekávaných 2 000 pitev v okrese Istok našli jen 187 těl k pitvě (i to je hrozný počet). Z toho byl článek "Zločiny války-Ano; Genocida-Ne"(El Pais, 23.září 1999). Zločineckou NATO agresi proti zmenšené Jugoslávii správně uvádí článek Harolda Pintera, budoucího nositele Nobelovy ceny za literaturu "Harold Pinter o banditech a vrazích" (rakouský Standard, 20.května 1999). -"Tato válka je akci banditů bez jakéhokoli uvažování o možných následcích." I OSN si zahrála jako falešný hráč, když uváděla počty mrtvých v době NATO agrese, prý hlavně od Srbů povražděných Albánců. Nejdříve to bylo strašných 44 000, pak už 22 000, pak 11 000, až to na štěstí kleslo na výše uvedená čísla. Toto komentovali se sarkasmem i španělští soudní lékaři ve své uvedené správě v El Pais.
K dezinformaci veřejnosti pomohly i filmy. Jako příklad lze uvést náš film "Kolík číslo 12, Kosovo 1999", autorů J.Noháčové a J.Urbana, který vysílala ČT 6.dubna 2000. Dr.Jan Pelikán kriticky popsal film (Právo, 8.dubna 2000):"Hrůzy války viděné jen z jednoho zákopu.Autoři operovali jen s nedostatečně dokázanými fakty.Prvním úkolem badatele je posoudit věrohodnost dokumentů a svědectví."
Během zabíjení a ničení NATO bombami vyzněla směšně slova nekritického prezidenta Havla o "humanitárních raketách.", kterými zabíjelo NATO Albánce i Nealbánce.
Když přijdou Albánci navštívit pravoslavnou svatyni... Znesvěcení a zboření křesťanského pravoslavného chrámu kosovskými Albánci (18.3.2004).
11.) Jako KRÁLOVSKOU LEŽ možno nazvat lež, šířenou albánskými "očitými svědky", užitou západními medii i organizací NATO v době když letectvo NATO zabíjelo v Srbsku. "Očití svědkové" viděli, jak Srbové vyhazují 700 povražděných Albánců do šachet dolu Trepča. Byli i západní novináři, kteří tam "cítili nasládlý zápach" hnijících mrtvol. A pak zase přišel nečekaný šok pro lháře. Mluvčí komise Tribunálu z Haagu (ICTY) Kelly Moorová 12.října 1999 prohlásila, že ani mrtvoly ani zbytky po nich v šachtách nebyly nalezeny. Ukázalo to "věrohodnost albánských očitých svědků" a části západních novinářů.
12.) Po příměří v Kumanovu (červen 1999) a odchodu vojska a policie FRJ z Kosmetu, nastaly skutečné etnické čistky, terorizování a vraždy Nealbánců (Srbů, Romů, malé kolonie Chorvatů, kosovských "Bosňanů",aj.) i prosrbských Albánců. Uprchlo, bylo vyhnáno 250 000 Srbů, v ghettech jich zůstalo 100 000. Bylo vyloupeno,vypáleno a zničeno přes 100 chrámů, klášterů, na 40 000 domů, spáleny 2 milióny srbských knih. Existuje o tom záplava článků. Neúspěch ochránců míru, KFOR na Kosmetu ukazuje řada příkladů, např. 23.července 1999 bylo během žní zavražděno 14 Srbů u vesnice Gracko, zločin spáchali zřejmě Albánci z vedlejší vesnice. Nikdo nebyl obžalován. 24.července zavražděno 15 Srbů odvlečených do vesnice Ugljare. Nikdo nebyl obžalován atd.
Oficiální údaje FRJ uvádějí, že od 12.června 1999 do konce února 2000 bylo provedeno 4 354 teroristických útoků na Kosmetu, proti Srbům a Černohorcům 4 121, proti Albáncům 96, proti ostatním Nealbáncům 137. Bylo:
Zabitých Zraněných Unesených, nezvěstných
Srbů a Černohorců 811 751 821
Albánců 71 20 37
Ostatních 28 31 27
Z unesených a nezvěstných bylo zabito 76, utekli 4, neznámý osud mělo 716, propuštěno 25.
Katedrála byla vypálena a vše, co bylo uvnitř, zcela zničeno. Spáleny byly pravoslavné svátosti: ostatky světců, divotvorné ikony, umělecká díla a historické památky...
13.) Zbytky Srbů a Romů živoří v ghéttech Kosmetu bez zdravotnické péče, bez možnosti zaměstnání a školní docházky, nákupů. Opustit ghetto lze jen za doprovodu vojáků KFOR, ale ani toto nezajistí bezpečnost, na tyto konvoje se střílí, hází Molotovovy koktejly. Zcela směšně zní slova západních demagogů o klidném multietnickém životě, o dosažení jakýchsi standardů. Velikým škůdcem všech Nealbánců byl první vysoký představitel pro Kosovo Francouz, lékař, Bernard Kouchner, který seč mohl znesnadňoval život Nealbáncům, obzvláště Srbům. Ostatní vysocí představitelé také v tomto ohledu za moc nestáli. Jeden z Kouchnerových "velikých hříchů" bylo schválení vzniku prý jen "lehce" ozbrojeného TMK (Kosovského ochranného sboru), do kterého přešli bez problému teroristé údajně "rozpuštěné" UÇK. Nealbánci nesmí mít žádné zbraně. Takže se odzbrojení UÇK vlastně nekonalo. Proto se také téměř nikdo z uprchlých Srbů nevrátil - snad jen 3-4 000. Podle rezoluce RB 1244 má UNMIK zajistit uprchlíkům bezpečný návrat do jejich domovů, ale tyto Albánci preventivně zničili nebo sami obsadili. Zase přišly tisíce Albánců z Albánie a z celé Evropy (zločinečtí vyvrhelové - Verbrecherabschaum, jak říká P.Flieder, Neue Kronen Zeitung, 10. a 17.říjen 1998). Ale z toho "obyčejného lidu" je přes 50% bez práce! UNMIK založil (2006) "Kosovskou agenturu" pro navrácení majetku, zatím nebylo vráceno nikomu nic. Na Kosmetu bylo uzurpováno přes 20 000 srbských bytů, navráceno bylo dosud snad jen 3-400 bytů. Jedno zcela protiprávní rozhodnutí vysokého představitele je však katastrofální: pokud je odcizený majetek (domy, pozemky, lesy, orná půda) spravován 10 let jinou osobou, přestává být majetkem původního vlastníka. Jinými slovy hrdlořez, který se zmocnil majetku vyhnaného Roma nebo Srba se jistě postará o to, aby se původní majitel nevrátil. A to se mu jistě podaří, pokud UNMIK tolik nadržuje hrdlořezům a nezajistí bezpečný návrat uprchlíkům. A pokud Evropská unie nepochopí, že nelze jen tak zrušit rezoluci 1244 Rady bezpečnosti a udělat z OSN šaška, protože v té rezoluci je Kosovo součást Srbska. Zdali to pochopí i hlavní motor zla, USA. A co bude s vlastnictvím půdy, která z 58% na Kosmetu patří (patřila) Srbům ? A co bude s církevním majetkem? !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
14.) V událostech při rozbíjení Jugoslávie, během občansko-etnicko-náboženské války, nikdo nebyl zcela bez viny. Je ale při tom nutné si uvědomit, "kdo to začal". Srbové to nebyli, protože celistvá Jugoslávie představovala jediného garanta bezpečnosti pro 25% Srbů, žijících mimo Srbsko v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, na Kosovu a Metohiji. Při uvedené válce bylo spácháno mnoho zločinů proti lidskosti, i když už sama válka je zločin. Aby mohl trestat jen ty, které si bude přát, vytvořil Západ nelegální ad hoc Tribunál pro válečné zločiny v Jugoslávii v Haagu, ICTY (International Criminal Tribunal for Yugoslavia). Nelegální je proto, že si ho vytvořila Rada bezpečnosti, která k tomu neměla mandát. Legálně by ho zřejmě mohlo utvořit Generální shromáždění OSN. Činnosti ICTY měly být placeny z prostředků OSN, prakticky je ale financován od USA, Saudské Arábie, finančníka Sorose, apod., takže přestal být nezávislý a stal se nástrojem politiky USA, Západu. A jeho výdaje stále stoupají, tč. Už hodně přesahují 200 miliónů US dolarů ročně. Od ICTY jsou odsuzování prakticky pouze srbští velitelé a bojovníci, velitelé podle "velitelské zodpovědnosti".Existují následkem toho do nebe volající rozsudky, např. velitele 28.muslimské divize Nasira Oriće, z údajně "demilitarizované" Srebrenici, zodpovědného za zničení kolem 100 srbských vesnic východní Bosny (některé autor sám viděl) a povraždění hodně přes 1 000 jejich obyvatel. Byl odsouzen (2004), za hlavní prokurátorky Carly del Ponte, na DVA roky. Ne pro své zločiny, líčené i západními médii, kterými se vychloubal, ale ve smyslu toho, že "nezabránil porušování lidských práv". Ještě štěstí, že už koncem 2007 odešla věčně zachmuřená, krajně protisrbsky nespravedlivá, na pohled nepříjemná, Carla del Ponte.
Velitel UÇK, generál Agim Çeku, důstojník armády Titovy Jugoslávie, který zběhl v 1991 k chorvatské armádě, se účastnil masakru Srbů (povýšen prý za to na generála) v tzv. Medacké kapse (9.září 1993), spolupracoval při masakrech a vyhnání přes 200 000 Srbů z Krajiny v srpnu 1995. Obžalován za válečné zločiny, dnes je významným státníkem Kosova, byl donedávna předsedou vlády. Dalším obžalovaným za zločiny je albánský generál Adem Rahimi, také bývalý plukovník jugoslávské armády, přeběhlý v 1991 k Chorvatům. O masakru v Medacké kapse píše vysoký představitel OSN C.Thornberry (Foreign Policy, Fall 1996), rozhořčený nečinností ICTY, kterému předal podrobnou zprávu o zločinu chorvatských jednotek, včetně holandských žoldáků, kde "působil" i Agim Çeku, a nic se nestalo. Nynější premiér (konec 2007) vlády Kosova Hashem Thaci, obžalovaný už ve Švýcarsku za obchod s drogami, teroristickou činnost, byl znám i tím, že likvidoval jako politický vedoucí UÇK ve vlastních řadách své protivníky. Ramush Haradinaj, významný velitel UÇK byl zatčen a uvězněn v Haagu, za vraždy Srbů, Romů, prosrbských Albánců, ale pak propuštěn, aby si "mohl připravit obhajobu" (a zbavit se svědků svých zločinů).
Krajně trapně zapůsobila (před del Ponteovou) hlavní prokurátorka ICTY Louise Arbourová, když uprostřed ničení a zabíjení letectvem NATO agresora v květnu 1999 nezažalovala NATO za zločiny, ale zažalovala prezidenta Miloševiće "za zločiny na Kosovu", jak je uváděly USA. Když byla v 1997 v Sarajevu, kde právě vycházely v časopise DANI (7.listopadu) zprávy o masových vraždách přes 1 000 Srbů v jámě KAZANI (psal o nich i International Herald Tribune 8-9.listopadu 1997), paní prokurátorka mlčela a nevyužila publikovaný seznam vrahů muslimským (!) časopisem DANI.
Kosovští Albánci: Smrt Srbům!
Albánská dívka si něco odnáší z trosek prizrenské pravoslavné katedrály sv. Jiří právě zničené kosovskými Albánci (2004).
15.) Pravé peklo zažili ve svých ghettech zbývající Srbové a Romové během kosovské "křišťálové noci" 17-18.března 2004. Albánská chátra, dobře organizovaná do velikých tlup, místy prý až 1 000 lidí silných, zaútočila na zubožené obyvatele ghett na několika místech Kosmetu, když se utopili v Ibru dva (tři ?) albánští chlapci. Tentokrát ta chátra masově nezabíjela, bylo ale přece 19 mrtvých a 900 zraněných následkem masového surového bití. Albánská chátra přepadala rodiny v domech, vyháněla je ven, dům vyrabovala a pak dům vypálila nebo jinak zničila, takže se z domovů vypuzení Srbové a Romové už nemají kam vrátit. Bylo vypáleno a jinak zničeno přes 40 kostelů, klášterů. Snad nejhůře dopadly poslední zbytky Srbů v kdysi "císařském Prizrenu" XIV.století, kde je měly chránit německé jednotky KFOR. ZBABĚLOST NĚMCŮ byla neuvěřitelná. Zatím co albánská chátra drancovala a ničila, němečtí příslušníci KFOR stáhli svá obrněná vozidla na bezpečnou vzdálenost, fotografovali hořící starobylý klášter ze XIV. století. Velitel těch zbabělců generál Hölger Kammerhoff dostal před útokem pokyn od chátry, aby se jeho jednotky stáhly, že se jim neskřiví ani vlas na hlavě, jinak že to odskáčou.A tak se stáhly.
Do příchodu KFOR v červnu 1999 žilo v Prizrenu 10 000 Srbů, koncem 1999 už jen 102. Po "křišťálové noci" 2004 už žádný Srb v Prizrenu nežije. Takže 100% etnická čistka Srbů z Prizrenu se uskutečnila pod dozorem OSN. Ve dnech 17. a 18.března bylo v Prizrenu vypáleno až zcela zničeno: chrám Bohorodičky Ljevišské (z XII.století, památka UNESCO), kostely Sv.Nikoly (XIV.st.), Sv.Neděle (XIV.st.), Sv.Pantelejmona (XIV.st.), Sv.Kuzmy a Damijana (XIV.st.), Sv.Mučedníka Georgie (XIX.st.), nově budovaný, Turky pobořený klášter Sv.Archandělů (XIV.st.). Byla zcela zničena a vypálena Bohoslovecká škola Cyrila a Metoděje a sídlo raško-prizrenského vladyky. Nikdy nebylo takové soustavné drancování a ničení ani za Turecka.
Stejně ZBABĚLE JAKO NĚMCI SE ZACHOVALI I FRANCOUZI, jejichž jednotka měla chránit klášter Dević (XV.st.) nedaleko města Srbica. Albánská chátra klášter vyloupila, vypálila a zcela zničila a také znesvětila hrob Sv.Joanikije Devićského. Francouzi nehli prstem i když byly ničeny srbské domy vesnice Svinjare. STATEČNĚ SE ZACHOVALI ŠVÉDOVÉ, ČEŠI, SLOVÁCI, IROVÉ A FINOVÉ (velel jim švédský plukovník Hans Hekanson) při úspěšné obraně kláštera Gračanica (XIV.st., památka UNESCO) a osady Čaglavica, měli ale 35 zraněných. Vojáci byli vyznamenáni medailí za statečnost (podrobnosti z článku M.Zaremby v Dagens Nyheter, cit.dle BI, čís.127, prosinec 2007).
Zle byli postiženi Srbové z Peći, u které se nachází komplex chrámů pravoslavné patrijatšije (sídlo patriarcha) z XIII.století. Ubytovací prostory (tzv. konak) vypálila albánská chátra už v r. 1981. Před okupací od KFOR žilo v Peći do června 1999 kolem 20 000 Srbů, pak koncem roku 1999 jen kolem 1 000. Po "křišťálové noci" už tam nežije ani jeden Srb.
17.března 2004 albánská chátra napadla město a vypálila všechny srbské domy, jejich obyvatelé byli evakuováni na italskou základnu KFOR ve vesnici Zagrmlje. Došlo k ostrým střetům mezi policii UNMIK a chátrou, zahynul jeden Albánec z bývalé UÇK. Byly proto masové demonstrace Albánců, při kterých byla vypálena řada pravoslavných kostelů, pravoslavná fara, zničen pravoslavný hřbitov v Bílém poli. Kolem Peći bylo vypáleno 50 vesnic a vypáleno nebo zbouráno 2526 srbských nebo romských domů, v Peći samotné bylo po vyhození Nealbánců obsazeno 2555 rodiných domů.
Zatím co jsou soustavně ničeny pravoslavné svatyně, díky intenzivní pomoci Saudské Arábie a jiných islámských států, bylo postaveno na Kosmetu přes 100 nových mešit.
JE MOŽNO SVĚŘIT VLÁDU NAD KOSOVEM A METOHIJI VLÁDĚ, VEDENÉ OSOBAMI OBŽALOVANÝMI ZA VÁLEČNÉ ZLOČINY, KDYŽ ANI 17 000 VOJÁKŮ KFOR A 4 000 POLICISTŮ UNMIK NEMOHLA ZABRÁNIT V ROCE 2004 VLÁDĚ CHÁTRY, VRAŽDÁM, RABOVÁNÍ, VYPALOVÁNÍ, NIČENÍ VČETNĚ CHRÁMŮ A KLÁŠTERŮ A VYHÁNĚNÍ NEALBÁNCŮ Z JEJICH DOMOVŮ, KDYŽ NEALBÁNCI NEMOHOU BEZ DOPROVODU KFOR OPUSTIT GHETTA, KDE JSOU BEZ ZAMĚSTNÁNÍ, BEZ ZDRAVOTNICKÉ PÉČE, BEZ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY, BEZ MOŽNOSTI NÁKUPŮ?
Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc.
Doleček
Narodil se v Praze, 1.června 1925. V roce 1926 se rodiče přestěhovali do Jugoslávie, Bělehradu, kde otec zastupoval československý koncern ČKD, a to až do roku 1949. Otec byl Čech, matka byla Srbka z Bosny.
V Bělehradě absolvoval obecnou školu, reálné gymnázium a první dva semestry Lékařské fakulty. Od roku 1946 do roku 1950 studoval na Karlově univerzitě v Praze. Promoval v r. 1950, po dvouleté vojenské prezenční službě nastoupil na interně KÚNZ v Ostravě, kde dodnes pracuje na interní klinice Fakultní nemocnice. Kandidátem věd je od roku 1960, docentem od 1965, doktorem věd od 1970, profesorem od 1993.
Během konfliktu v Jugoslávii napsal brožůrku "Jihoslovanští bratří Srbové, Chorvati a Muslimové" (1992) a pak knihu "ŽALUJI" (kritické poznámky k mýtům o Evropské unii, NATO a USA, v souvislosti s událostmi v Jugoslávii, o podvodech na Kosovu), která vyšla ve třech vydáních v češtině (1998, 1999, 2000), ve stejných létech v angličtině ("I ACCUSE") a v srbštině (1998, 2001).
.............. "Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem." ... Platón, 320 př.n.l. ................
Citát dne: Lidé, kteří jsou opravdu velmi divní se mohou dostat do významných pozic a mohou mít i značný vliv na dějiny.
G. W. Bush
Autor: Michal Werdan | neděle 11.1.2009 17:27 | karma článku: 31.73 | přečteno: 3930x
