Konference v Postupimi 17.7. – 2.8.1945 a transfer Němců z ČSR IV
Konference v Postupimi 17.7. – 2.8.1945
a transfer Němců z ČSR IV
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Odsun Němců nebyl kolektivním trestem, netýkal se všech Němců, je to prokazatelná pravda, i když to štváči proti míru a kolaboranti popírají. Stačí následující důkaz:
Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vypracovalo a poslanecké sněmovně 15.10.2001 poslalo návrh na odškodnění příslušníků německé menšiny.K petici připojili komentář historické povahy opírající se o sudetoněmecké archivní prameny, jak tvrdí. Je dobře si zapamatovat zde uváděná čísla (str. 7 a 8 uvedené petice). Z odsunu bylo vyčleněno (vyjmuto) 32.537 odborníků s 53.103 rodinnými příslušníky, 12.985 osob s prozatímním osvědčením o čs. státním občanstvím, 33.057 Němců ze smíšených manželství, 1.876 německých Židů, 4.351 Němců vyjmutých z odsunu cestou milosti, 18.000 antifašistů a 6.500 s odloženým odsunem. Nebudu nyní uvádět, že české úřady vykazují větší počet antifašistů a osob s přiznaným čs. občanstvím (140.000), zásadní je skutečnost, že transferu nepodléhalo všechno německé obyvatelstvo, tedy to nebyl kolektivní trest. Ještě připomenu, že ve 247 obcích a městech se na rozpoznání nacistů a antifašistů podíleli němečtí antinacisté, kteří se vrátili z koncentračních táborů. Český národ nemůže být viněn z toho, že německých odpůrců Hitlera, Henleina a Franka byl tak malý počet. A opět případná otázka, byl podobný počet Čechů či Židů vyjmut z koncentračních táborů a transportů smrti? Nikdy nebyl.
Aniž bych byl zastáncem zásady o kolektivní vině, přece jen musím respektovat fakta. Německý historik Detlef Brandes ve své práci uvádí, že do Sudetoněmecké strany vstoupilo do června 1938 celkem 1.349.180 příhraničních Němců a sám dodává, že vzhledem k celkovému počtu obyvatel byla Sudetská župa v procentuálním poměru k obyvatelstvu na prvním místě v říši (viz str. 420). K tomu ještě stačí dodat, že pasivní členství se netrpělo, kde jsou tedy Němci, kteří nic nevěděli a nic nedemokratického nedělali, když ve všech organizacích vládl vůdcovský princip? K dispozici jsou ještě další závažná čísla. Za aktivní podíl na rozbití Československa, za boj proti demokracii, nařídil Adolf Hitler udělit příhraničním Němcům 1.162.617 vyznamenání, většinou za tzv. "osvobození Sudet". Za pomoc při likvidaci okleštěného Česko-Slovenska bylo ještě, většinou s označením Pražský hrad, uděleno dalších 154.563 vyznamenání. Aktivity proti ČSR a proti Čechům musel každému vyznamenanému potvrdit stranický orgán Sudetoněmecké strany, později organizace nacistické strany. Žadatelů bylo tolik, že se vyznamenávací akce protáhla až do 31.12.1940. Pro připojení k nacistickému Německu a pro přijetí německého občanství hlasovalo 2.467.936 Němců s volebním právem. Našim kolaborujícím publicistům pravicového a nevlasteneckého zaměření doporučuji, aby si jednou dali práci a z propagandistických pramenů nacistické strany si sečetli počet všech Němců, kteří se hlásili do Sudetoněmecké strany, do nacistické strany, do řad Hitlerovské mládeže, do Svazu německých dívek a do Svazu německých žen, do Německé pracovní fronty, do organizace Silou k radosti, do SA, SS, kam byl vstup dobrovolný a do dalších profesních organizací nacistické strany. Zjistí, že nacistická prosáklost byla v českomoravském zněmčelém pohraničí větší než v jiných regionech Německa. Počet členů nacistického zaměření přesahuje o 87.000 počet obyvatel pohraničí. To znamená, že převážná část nacistickým morem zachvácených osob neváhala a organizovala se v několika nacistických organizacích. Nepočítám pohraniční Němce v německé armádě, tam museli nastoupit, ale ptám se, proč útvary složené ze sudetoněmeckých vojáků dostávaly nejvíce vyznamenání a bylo tu zaznamenáno nejmenší množství zběhů? Největší počet dezertérů byl z Alsaska a z průmyslových okresů v Porýní.
Není přece problém v porozumění s německými antifašisty a demokraty, s nimiž se smiřovat nemusíme, stáli jsme v boji na jedné straně zápasu. Smiřovat se s nacisty, novohenleinovci, s kolaboranty, teroristy a válečnými zločinci ovšem nechceme. Ostatně tento úkol na sebe vzali již nadšeně naši novokolaboranti.
Jaký byl výsledek odsunu?
Spojenecká kontrolní rada 20. listopadu 1945 přijala plán odsunu z Československa, pro odsun bylo určeno 2.500.000 osob. Transfer byl ukončen 24. října 1946. Dodatečný odsun proběhl ještě do poloviny roku 1947, aby došlo ke sjednocení rodin, týkal se 80.000 osob.
Do západních okupačních zón se transfer týkal 1.559.000 osob, do sovětské zóny odsunuto dalších 841.000 osob. Dobrovolně se za lepší kariérou odstěhovalo ještě 88.614 antifašistů. Koncem května 1947 žilo v ČSR ještě 204.000 Němců, odsun se tedy nevztahoval na veškeré německé obyvatelstvo.
Připravil dr. O. Tuleškov
www.ceskenarodnilisty.cz
