České národní listy

  Konference v Postupimi 17.7. – 2.8.1945

 a transfer Němců z ČSR III

 Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.

Americké stanovisko

I ve Spojených státech byla zřízena komise pro poválečnou politiku a vyslovila "pochopení pro československé znepokojení v souvislosti se sudetskými Němci". Bylo ověřeno, že německé menšiny byly "předvojem nacistické infiltrace". Na americké myšlení zapůsobily informace vlastní rozvědky, která zjistila, že v sudetské župě bylo sestřeleno několik amerických letadel, některé nouzově přistály, a místní Němci letce utýrali k smrti. Dokonce civilní obyvatelstvo přihlíželo mučení bez slov protestu a povzbuzovalo německou mládež (HJ), policisty, polní četníky, gestapáky a členy nacistické strany v jejich řádění. Mimořádně bestiálně bylo zacházeno s letci, kteří znali německý jazyk. Nelze se tedy divit, že i v americkém požadavku zaznělo, že všechny nebezpečné německé elementy musí být třeba i násilím odstraněny a potrestány.

Sovětské stanovisko

Dne 4. září 1943 byla při lidovém komisariátu zahraničních věcí ustavena komise pro otázky smluv a poválečného uspořádání pod Litvinovým předsednictvím. O vojenské aspekty se starala další komise, vedená maršálem Vorošilovem. Mezi sovětskými politiky se vedla rozprava o osudu Němců v ČSR. Jedno z mnoha mínění nás i dnes zaujme. Němci v ČSR by mohli počítat s lepším a perspektivnějším osudem, kdyby se jasně postavili proti nacismu a rasismu a přestali usilovat o hegemonii nad ostatními národy. Prokázat to měli demonstracemi, stávkami, pasivitou ve válce, partyzánskou formou boje a připojením se k povstání, pokud by k němu v Čechách došlo.

Takový důkaz příhraniční Němci nikdy do konce války nepodali. Spíše naopak. Z Velké Británie bylo vysazeno několik výsadkových skupin, většinou německých sociálních demokratů, ale domácí obyvatelstvo všechny výsadky vydalo do rukou gestapa a SS. Několik antifašistů bylo na místě utlučeno zemědělským nářadím na polích pracujících německých žen. Chování Němců v pohraničí nebylo žádnou zárukou, že by se distancovali od nacismu. Nevymanili se z vlivu A. Hitlera ani po jeho sebevraždě, dokonce skládali nové přísahy věrnosti až za hrob.

Prezident E. Beneš 10. ledna 1944 referoval své exilové vládě v Londýně, ale i Američanům, Britům a Francouzům, že J. V. Stalin souhlasí s odsunem Němců z ČSR. Obdobné stanovisko souhlasu vyslovilo i exilové vedení Francie. K tomu jen připomenu, že v divokém útěku museli Němci opustit Norsko, Dánsko, Holandsko a Francouzi je vystěhovali z Alsaska během několika hodin se zavazadlem do 50 kg. váhy. Ani k tomu nepotřebovali postupimské dohody. Události, ke kterým došlo při povstání v Paříži odpovídají tomu, co se stalo i v Praze. Vlnu protiněmeckého radikalismu si vyvolali Němci sami.

Kolektivní vina a kolektivní trest?

Ke komplexnímu pohledu na popisovanou problematiku je vhodné upozornit ještě na jednu skutečnost. Pravicové odbojové organizace, řízené z Londýna, protestovaly u Beneše, když naznačil, že není Němec jako Němec. Neměly pochopení pro vyjmutí antifašistů z odsunu. Dokonce mezi řádky protestních depeší je naznačováno: pokud chce někdo chránit Němce, ať se raději do vlasti nevrací. Dnešní pravicoví pisálkové by měli této otázce věnovat pozornost, je doložitelná z archivních pramenů.

Sudetoněmečtí štváči a čeští novokolaboranti pravicové orientace až do omrzení neustále vykřikují o křivdě, která se stala příhraničním Němcům, že je potkal kolektivní trest za kolektivní vinu. Dokonce to byl, podle nich, největší zločin 20. století. Ne tedy druhá světová válka. Němci podle nich směli vraždit po celé Evropě, jen jim se nesmělo něco stát. Absurdnost falešné obhajoby nejlépe poznáme, když si přeříkáme následující větu: Němci v českých zemích vždy podporovali emancipační akce českého národa, prosazovali jeho právo na svébytný vývoj, na sebeurčení národa, nepodporovali národnostní útisk Čechů, odmítali nacismus a válku a k Čechům se chovali v duchu demokracie a humanity, byli dobrými sousedy. Novohenleinovští agitátoři tedy vůbec nevědí, co je kolektivní trest.

Kolektivním trestem pro Čechy byla vynucená účast v první světové válce, kdy umírali za cizí imperialistické cíle Německa a Rakousko-Uherska. Kolektivním trestem bylo zrušení Badeniho jazykových reforem, kolektivním trestem pro český národ bylo žití v podmínkách nacistické okupace, kdy jsme na sebe museli nechat padat smrtonosné náklady z letadel našich spojenců. Němci žádají právo na vlast, proč ho tedy upírali Čechům, proč Židům vzali nejen vlast, ale i životy?

Němci nikdy v dějinách nevytvořili ve střední Evropě lepší politické, jazykové a kulturní podmínky než Češi, ovšem v rámci reálné možnosti. Právo na vlast přiznávali Němci jen sobě.