Konečný cíl - dovedeni německého národa ke světovládě.
Konečný cíl - dovedeni německého národa ke světovládě.
Hitlerovo "dílo" je prosyceno rudimentární nenávistí nejen k Židům a Rómům, ale stejně ke Slovanům, zvl. v prvé řadě vůči českému národu. Již jako zkrachovalý gymnazista, odmítnutý adept architektury a neuznaný umělec, nepříliš osvícený pozorovatel vídeňského prostředí, hrozil se moci Židů a jejich postaveni v habsburské monarchií, strach mu naháněla řemeslnická, služebná česká Vídeň, stejně tak jako židobolševici (Meln Kampf, překl. St. Michalčík, Pohořelice, sv. 2). Jeho bytostná nenávist k našemu národu nám připomíná fundovanější, ale neméně genocidně laděné spisky F. Schuselky ze 40. let 19. stol.
K nastoleni Hitlerovy "diktatury národní koncentrace" (Hans Momsen) došlo ve spojení se starými konzervativními, nacionalistickými, militaristickými a aristokratickými elitami, s jejich pomoci se uskutečnila zlověstné Machtübergabe - Machtübernahme. Spojeni vůdcovského systému s tradicemi pruského militarismu představovalo koncentrovanou politickou, hospodářskou a ideologickou moc, moc totalitní. Rozum zůstává stát, když nacistickým elitám se podřídiIy všechny struktury společnosti, včetně samých kapitalistů. Šovinismus, rasismus, genocida a vysidlováni etnických skupin a ras - všechny tyto jevy nebyly jen otázkou ideologie, ale zdůvodněním a cílem vedeni totalitní války. Banditismus, charakterizující „noc dlouhých nožů" 30.6.1934 se záhy stal fenoménem nacistické zahraniční politiky (zavraždění dr. Engelberta Dollfusse, prof. Ch. Ducy v Bukurešti, jugoslávského krále Alexandra I. a velkého humanisty a pacifisty, Inspirátora východního Locarna a kolektivní bezpečnosti Louise Bathoua, zavedeni všeobecné branné povinnosti, obsazeni demilitarizovaného levého břehu Rýna aj.), všemi těmito akty se manifestovala hluboká krize, před níž již v r. 1932 varoval dr. Beneš a která vedla k Mnichovu, 14. a 15. březnu 1939 a nakonec k druhé světové válce. Všechny tyto skutečnosti, všechny stupně, provázející Hitlerovu cestu ke světovému kataklyzmatu se mohly dít jen za blahosklonného apeassantského souhlasu v prvé řadě Anglie, která převzala vedoucí roli v politice západních demokracii. Uzavření GentIemen's Agreement Pact mezi Anglii a Německem bylo nacistickým triumfem; stalo se tak za zády Francie a co je ještě varovnější - za zády Společnosti národů. Kolektivní bezpečnost byla "odložena" a Hitler mohl zahájit přípravu agrese, která ve svém "plánu" směrovala též na ČSR! Potvrdil to sám Hitler, když 12.února 1838 přijal rakouské státníky kancléře dr. Schuschnigga a Quide Schmidta. Varuje Rakousko před případnými obrannými kroky na mezinárodním fóru, mluvil o inertnosti Francie k jeho obsazeni Porýní Řekl „... A Francie? No, před dvěma lety, když jsem vpochodoval do Porýní s hrstkou praporů, v té chvíli jsem strašně riskoval. Kdyby se Francie byla tehdy pohnula, byli bychom nuceni ustoupit. Ale pro Francii už je pozdě!" (Winston Churchill, Druhá světová válka I, Praha 1992, s.238).
Nebylo pochyb o tom, kam Hitler napře svůj velmocenský tlak. Dal to nepokrytě najevo 18. května 1936 Konstantln von Neurathovi, tehdy ministru zahraničí a později prvnímu protektorovi Čech a Moravy, americkému velvyslanci v Moskvě Williamu Bullitovi, když prohlásil: "Jakmile budou na západních německých hranicích vybudována opevnění proti Francii a Belgií, země ve střední Evropě si uvědomí, že Francie nemůže proniknout na německé území, všechny tyto státy začnou vnímat svou zahraniční politiku v jiném světle a pak se vytvoří nová konstelace." A současně neopominul dodat, že "rakouská mládež se obrací víc a více k nacistům a ovládnuti Rakouska nacisty je nevyhnutelné (tamt. 188). A co následovalo takřka bezprostředně? 11.1.1936 HitIer podepisuje rakousko-německou smlouvu, která má zajistit bezpečnost a svrchovanost Rakouské spolkové republice a souběžně dává příkaz generálnímu štábu "zabývat se přípravou anšlusu".
Fenomén fašismu a nacismu, agrese a války, nebezpečí útlaku a podmaňování národů vyvolal polarizaci teoretických, politických a ideologických pracovníků a představitelů na celém světě. Slil obavy o osudy evropské civilizace, ba o samu budoucnost lidstva. Zde se musí poznamenat, že profesor filozofie na FF MU Josef Ludvík Fischer již v roce 1926 pronesl veřejnou přednášku na téma - Boj o ovládnuti Evropy, v níž jako nebezpečí pro její osud označil fašismus. V roce 1932 vydat takřka prorocky koncipovanou úvahu Třetí říše - Úvod do současného politického stavu (Brno, 1932). Varovně vyzníval jeho soud, že se ze všeobecné krize Výmarské republiky nabízí totalitní řešení. (Jaroslav Kudrna, K FIscherově analýze prefašistických a fašistických ideologii. In: Hledáni řádu skutečnosti, Sborník k 100. výročí narozeni J. L. Fischera, Brno 1994, s.161-164.)
17. listopad 1939 v Brně.
Co mu předcházelo a následovalo
Prof. PhDr. František Hejl, CSc., výňatek z díla
