České národní listy

 Bitva u Smolenska - konec blitzkriegu

Ve dnech 10. - 12. července, současně se zahájením prudkých bojů na vzdálených přístupech k Leningradu a v Estonsku, se na hlavním západním směru rozpoutala bitva známá jako bitva u Smolenska. Právě zde na smolensko-moskevském směru chtěl nepřítel dosáhnout rozhodujícího úspěchu.

Celé dva měsíce se odehrávaly urputné boje na obrovském území 600 až 650 km širokém a 200 - 250 km hlubokém. Bitva u Smolenska začala pro vojska Západního frontu za mimořádně nevýhodné situace. V prvních sledech armád Západního frontu zaujalo obranu 24 divizí. Na každou z nich připadlo pásmo široké 25 - 30 km, obrana nebyla ženijně vybudována. Úkolem těchto vojsk bylo zabránit nepříteli v postupu na Moskvu. Němci ve dnech 10. až 15. července vrhli do útoku proti Západnímu frontu 29 divizí, z toho 9 tankových a 7 motorizovaných, a dosáhli zde dvojnásobnou převahu v lidech, dělostřelectvu a letectvu a téměř čtyřnásobnou v tancích. Celé uskupení hitlerovců směřující k Moskvě mělo na začátku 62 divizí a dvě brigády (skupina armád Mitte a dva armádní sbory 16. armády).

Na počátku bitvy dosáhli Němci významného úspěchu. Vojska Západního frontu (22., 19., 20., 21. a 16. armáda) až na 21. armádu, která se ocitla v obklíčení, byla nucena ustoupit. Pravokřídelní 22. armádu velitele Jersakova rozťal nepřítel na dvě části a také její divize sváděly boje v obklíčení. 19. armáda I. S. Koněva, která se nestačila soustředit a rozvinout, nedokázala zadržet nápor nepřítele u Vitebska, ustoupila ke Smolensku a tam vedla boje společně s 16. armádou. Divize 3. německé tankové skupiny postoupily o 150 km a obchvátily ze severu 16., 19. a 20. armádu. V téže době se 2. německé tankové skupině podařilo postoupit 200 km, dobyla Oršu, Smolensk, Jelňu a druhá část dobyla Kričev a obklíčila Mogilev.

19., 20. a 16. armády Západního frontu se ocitly v operačním obklíčení v obrovském prostoru západně a severně od Smolenska. 20. armáda generála P. A. Pučkova a část 19. armády byly nuceny ustoupit na severozápad od Smolenska. Vojska 16. armády generála M. F. Lukina bojovala od 15. července o Smolensk. 13. armádu generála Gerasimova rozťal nepřítel na dvě části, jednu z nich obklíčil v prostoru Mogileva, druhou část obklíčil na kričevském směru. Ta se pak v těžkých bojích probila za řeku Sož a tam se zachytila.

Jinak se vyvíjely události na levém křídle Západního frontu. Zde přešla 21. armáda generála F. I. Kuzněcova 13. července do útoku, aby po dobytí Bobrujska pronikla na mogilevsko-smolenském směru do nepřátelského týlu. Divize 63. střeleckého sboru úspěšně překročily Dněpr, obsadily Rogačov a útočily směrem na Bobrujsk. Jižně odtud postoupila 232. divize asi o 80 km a zmocnila se přepravišť na řekách Berezině a Ptíči. Zároveň střelecký sbor 21. armády a jednotky 13. armády zadržely divize 2. německé tankové skupiny na roslavském směru. Německé velení tento úder neočekávalo. Narychlo vyslalo dva armádní sbory, které jen stěží zastavily útok sovětských vojsk. Západní front zaujal svým levým křídlem obranu a dlouhou dobu držel takové postavení, které obchvacovalo skupinu armád Mitte z jihu.

Hlavní stan se pokusil zorganizovat a uskutečnit protiútok na hlavním strategickém směru, aby aktivní činností zmařil úmysl nepřítele. Měly se jej zúčastnit armády Záložního frontu, z nichž bylo vytvořeno několik operačních skupin. Předpokládalo se, že jejich úkol v součinnosti s 20. a 16. armádami, bojujícími v nepřátelském týlu, povede k porážce úderného uskupení německých vojsk severně a jižně Smolenska.

Operační skupiny (třetí skupina, dvě střelecké a jedna tanková divize pod velením generála Rokossovského; čtvrtá skupina rovněž dvě střelecké a jedna tanková divize, velitel generál Kačalov) měly udeřit současně sbíhavými směry na Smolensk. Protože týlové útvary skupiny armád Mitte zůstávaly pozadu, rozhodlo sovětské velení poslat k hlubokým výpadům do týlu mogilevsko-smolenského uskupení nepřítele jezdeckou skupinu (tři divize), soustředěnou v pásmu 21.armády.

V rozpoutaných urputných bojích se ukázalo, že útočící operační skupiny nejsou dost silné. Nepodařilo se plně zorganizovat součinnost mezi nimi ani jejich součinnost s 16. a 20. armádou. Přestože útok nedosáhl svých cílů, ztratila nepřátelská vojska pod údery operačních skupin volnost manévru. Německé divize byly poutány na všech úsecích fronty. Některé zadržovaly nápor obklíčené 16. a 20. armády, jiné odrážely čelní protiúdery operačních skupin a ostatní čelily sovětským vojskům za Dněprem a byly poutány v boji o Mogilev.

V tomto období nemělo německé velení žádné kompaktnější uskupení vojsk pro útok na Moskvu. Aktivní činnost sovětských operačních skupin pomohla 20. a 16. armádě uniknout z obklíčení a přispěla ke stabilizaci situace v pásmu 22. armády i celého frontu.

Skupina armád Mitte utrpěla velké ztráty a její úderná síla byla vážně oslabena. Početní stav německých divizí se koncem července přesto, že byly doplněny, snížil u pěších na 80 %, u motorizovaných a tankových na 50 %. Za tři a půl týdne bitvy u Smolenska ztratilo německé letectvo 169 letadel.

30. července vydalo vrchní velení wehrmachtu směrnici č. 34, která nařizovala skupině armád Mitte, aby přešla hlavními silami do obrany. (Dějiny druhé světové války, sv. IV, NV, 1978, s. 72.) Tím, že donutila německá vojska přejít na hlavním západním strategickém směru do obrany, dosáhla Rudá armáda významného úspěchu. 22. srpna začala závěrečná etapa bitvy o Smolensk. Hlavní stan měl v úmyslu aktivní činností porazit skupinu armád Mitte a zmařit její útok na jih. Úkol porazit 2. německou tankovou skupinu byl svěřen Brjanskému frontu, jemuž byla předána vojska zrušeného Středního frontu. Týž den nařídil hlavní stan vojskům Západního a Záložního frontu pokračovat v útoku započatém 16. srpna. Západní front měl porazit 9. německou armádu a proniknout na čáru Veliž - Děmidovo - Smolensk. 24. a 43. armáda Záložního frontu dostaly za úkol dokončit jelněnskou operaci, dobýt Jelňu a proniknout do prostoru Roslavle.

Toto rozhodnutí sovětského velení bylo dalším pokusem uskutečnit velký útok skupiny frontů na mimořádně důležitém západním směru. Události však ukázaly, že tehdy ještě nebyly podmínky pro převzetí strategické iniciativy. Koncem srpna a začátkem září byly sváděny boje na rozsáhlé frontě od Andreapolu až k Novgorodu Severskému. Na pravém křídle Západního frontu zasadil nepřítel tankový úder 22. armádě, prolomil její obranu a 22. srpna obsadil Toropec. Vojska 30., 19., 16. a 20. armády přešla 1. září do útoku, avšak chyběly jim síly i prostředky ke zlomení nepřátelského odporu. Za devět dní úporných bojů postoupila jen o několik kilometrů. Hlavní stan uložil 10. září velení frontu útok zastavit a přejít na dosažených čarách do obrany.  43. armáda Záložního frontu pod vedením Žukova obnovily útok na jelněnském směru. Při přípravě útoku na Jelňu provedl Žukov během týdne přeskupení zde soustředěných vojsk. K uskutečnění útoku bylo vyčleněno deset divizí. Hlavní úder byl veden 24. armádou, postupující ze severovýchodu. Naproti ní z jihovýchodu postupovaly divize 43. armády. Útok byl zahájen 30. srpna. Po dělostřelecké přípravě vojska úspěšně prorazila obranu protivníka a 4. září, při neustálém odrážení nepřátelských protiútoků, se severní a jižní skupiny k sobě přiblížily. Němcům začalo hrozit obklíčení. Proto zahájil nepřítel rychlý ústup z oblasti Jelni. 5. září se sovětská vojska probila do Jelni a ráno 6. září město osvobodila. Pronásledování protivníka pokračovalo ještě 25 kilometrů, kde bylo zastaveno na vybudovaném obranném pásmu Němců.

V pásmu Brjanského frontu byla ke zmaření útoku 2. tankové skupiny uskutečněna na pokyn hlavního velení letecká operace, jíž se zúčastnilo přes 460 letadel. Operaci organizoval a řídil zástupce velitele vojenského letectva generál Petrov. Útvary leteckého uskupení podnikly od 29. srpna do 4. září přes 4 000 vzletů. Pozemní vojsko však plně nevyužilo výsledků leteckých úderů zasazených útočícímu nepříteli. V předcházejících bojích 3. a 13. armády Brjanského frontu utrpěly těžké ztráty, a nedokázaly proto rozvinout úspěch. 2. tanková skupina nepřítele pokračovala i přes velké ztráty na tancích a lidech v útoku do boku a týlu Jihozápadního frontu.

Bitva u Smolenska, obrovská svým rozsahem i intenzitou, skončila 10. září přechodem Západního, Záložního a Brjanského frontu do obrany. Během dvou měsíců jejího trvání znemožnila sovětská vojska plány německého velení na plynulý postup k Moskvě. Výsledky bitvy u Smolenska byly další významnou etapou ke zhroucení hitlerovského plánu bleskové války. Maršál S. K. Timošenko: „Zbavili jsme útočné schopnosti sedm až osm tankových a motorizovaných divizí a dvě až tři divize pěší, které byly proti nám zasazeny.“

Vl. Karpov v knize Maršál Žukov uvádí: „Němci měli přednosti ve všech směrech. My jsme se učili v chodu války, byl to dlouhý proces.“ (Tamtéž, s. 174.) „Za chyby a nedostatky museli jsme draze platit životy vojáků. Naše ztráty byly vysoké. Kolem 100 000 padlých a raněných a odhadem 300 000 zajatých.“ (A. Axell, Válka a Stalin, NV2009, s. 98.)

Koncem září trvala na sovětsko-německé frontě složitá situace. Německé armády měly výhodné operačně-strategické postavení a přes všechny své ztráty i nadále početní a materiálovou převahu. Wehrmacht spolu s ozbrojenými silami svých spojenců měl 207 divizí. Pěší divize měly v průměru 15 200, tankové 14 400 a motorizované 12 600 mužů. Celkem mělo pozemní vojsko nepřítele proti Sovětskému svazu 4,3 milionu lidí, 2 270 tanků, přes 43 000 děl a minometů a 3 050 letadel.

Sovětská bojující armáda měla k 1. říjnu 213 střeleckých, 30 jezdeckých, 5 tankových a 2 motostřelecké divize. Dále 18 střeleckých, 37 tankových a 7 výsadkových brigád. Průměrný stav střelecké divize byl 7 500, jezdecké a tankové kolem 3 000 lidí. Celkem bylo v bojující armádě 3 245 000 lidí, 2 715 tanků (z toho jen 728 těžkých a středních)a 1 460 letadel. Ze srovnání vyplývá, že nepřítel měl 1,3krát více lidí, 1,9krát více děl a minometů a 2,1krát více letadel než sovětská vojska. Za takových nerovných podmínek musely sovětské ozbrojené síly pokračovat v boji s nepřítelem. (Dějiny druhé světové války, sv. IV. NV 1978, s. 86.)

Z knihy "Velká vlastenecká válka sovětského lidu. Rozhodující úloha Sovětského svazu při porážce fašistického Německa", autor Václav Šůstek