České národní listy

Již v listopadu 1937 se Henlein vyznal v dopise adresovaném Hitlerovi že jeho cílem je začlenění celých českých zemí do Německé říše I1

Jaro roku 1938 znamenalo vyhrocení rozporů mezi Sudetoněmeckou stranou (SdP) reprezentovanou Konradem Henleinem a československou vládou. SdP si nárokovala právo být jedinou stranou zastupující německé obyvatelstvo ve státě. (Již v listopadu 1937 se Henlein vyznal v dopise adresovaném Hitlerovi, že jeho cílem je začlenění celých českých zemí do Německé říše, tedy rozbití Československa. Od března podle Hitlerových směrnic SdP kladla stále další nesplnitelné požadavky týkající se postavení Němců v ČSR. I dalšími aktivitami se henleinovci vědomě podíleli na Hitlerově negativistické politice vůči republice.
Její radikalismus se projevil i v činnosti tzv. ordnerských formací, které dosáhly v květnu 1938 oficiálního uznání v podobě Dobrovolné ochranné služby (Freiwilliger Schutzdienst, FS). Tato organizace, povolená státem k ochraně a udržování pořádku na stranických shromážděních, stála za prvními srážkami v pohraničí. Ordneři, jejichž výcvik probíhal podle vzoru SA a SS, byli také bohatě zásobováni německými zbraněmi.
Konfrontační politika henleinovců se manifestovala nejen v průvodech a demonstracích henleinovců za doprovodu pištců a bubeníků, ale i v tisku a v obyčejných hospodských rvačkách. Začínaly se objevovat individuální incidenty namířené proti Čechům, židům, německým antifašistům, např. bití školáků, rvačky, hádky, vyhrůžky pověšením, rozbíjení oken, či přepady.
S rostoucími akcemi henleinovců tak pohraničí představovalo vřící kotel, ze kterého zatoužili mnozí uniknout.
V německém příhraničí mimoto vzrůstala antisemitská nálada a izolace židovského obyvatelstva. Centry antisemitských výtržností se staly Cheb, Falknov (Sokolov), Frývaldov (Jeseník), Opava, Krumlov, Čistá. Varnsdorf a Chomutov se dokonce chlubily tím, že byly „očištěny“ od židů.

Židovští obchodníci, živnostníci, či pracovníci ve svobodných povoláních byli bojkotováni. Před obchody stáli henleinovci, kteří zaznamenávali případné nakupující. I Němci, kteří s bojkotem nesouhlasili, podléhali strachu a těmto obchodům, ale i jednotlivcům se vyhýbali. Ti z Němců, kteří odmítali takovéto chování, byli spolu se židy denunciováni. Nemuselo se jednat jen o bojkot tzv. „kamenných obchodů“, ale narušovány byly jakékoliv obchodní vztahy. Např. v Úštěku nesměli němečtí pěstitelé chmele prodávat židovským firmám chmel. V henleinovském časopise – Der Kamerad – vznikla rubrika – Wir teilen mit-,ve které byli plným jménem uváděni Němci a židé, kteří spolu udržovali jakékoliv styky. Bojkot tak mohl být prováděn rychle a důsledně. Ubývala klientela a židovský kapitál se odsouval z pohraničí. Policejní zpráva na základě tohoto ale i dalších symptomů předpokládala, že tímto způsobem budou židovské podniky a obchody zničeny. „Židé budou donuceni území obývané obyvatelstvem německé národnosti opustiti.“
SdP sice zesilovala bojkot židovských podnikatelů zejména v zemědělských oblastech, ale také dělnických konzumů a firmy Baťa, která byla účelově označována za převážně židovský podnik. „Příslušníci strany SdP jsou nabádáni, aby u takovýchto obchodníků žádných nákupů nečinili, a jsou v tomto směru pozorováni.“ Mnozí členové dělnických konzumů proto pod tlakem vystupovali z členství. Během dubna se z těchto prodejen v obci Binsdorf (Bynovec) na Děčínsku odhlásilo 19 osob.
Firmě Baťa byly její reklamní tabule po obcích strhávány a ničeny. Jenom na Žatecku ztratily podnikové pobočky 20 % zákazníků. Na vzniklou situaci reagovali čeští občané nákupem převážně u "vlastních" podnikatelů. Konfrontační politika henleinovců měla i svoji verbální podobu. V žateckých kavárnách byly úmyslně provokativním způsobem zpívány henleinovské písně a voláno „židé a Češi ven“. Na Chomutovsku vyvíjela SdP nátlak na majitele bytů, aby vypověděli české nájemníky. Rovněž několik Němců, kteří nebyli členy SdP, či se v ní odmítli organizovat, bylo v červnu 1938 propuštěno ze zaměstnání. V Bruntále henleinovci přepadli dělnický dům, po obdobné zkušenosti musel být střežen sekretariát KSČ v Šumperku.

V pohraničních oblastech byl také rozšiřován antisemitský časopis Der Stürmer, který podporoval protižidovské aktivity SdP a DTV a skrze vulgární příběhy pěstoval v čtenářích pocit, že židé jsou neštěstím německého národa, ale i důvodem všech pohrom a válečné porážky c roce 1918..
Antisemitismus se projevoval také násilnostmi proti synagogám a obchodům, ale také výhružnými dopisy. Relace židovské náboženské obce v Praze uvádí, že tyto projevy byly systematicky organizovány obdobně jako v Německu.
Komplikovaly se i poměry německých antifašistů – soc. demokratů, komunistů a členů DDFP (také některých katolíků), kteří bránili svobodu a demokracii v prostředí, kde nacistické myšlenky zasáhly drtivou většinu německého obyvatelstva, pro které byli tito antifašisté Volksfeinde (nepřátelé národa), Tschechenknechte (pacholci Čechů) a Judenfreunde (přátelé židů).

Už v druhé polovině třicátých let se konflikty mezi rozdílně smýšlejícími skupinami německého obyvatelstva přenesly z roviny politického soupeření i do dalších oblastí života společnosti, do tisku, do spolkové činnosti a mládežnických organizací. Odpovědí na tento tlak ze strany SdP se staly různé manifestace a projevy, při nichž členové německých antifašistických stran zdůrazňovali společný český i německý odpor k nacismu.

I německá sociálně demokratická strana (DSAP) si vytvořila na začátku třicátých let brannou organizaci Rote Wehr (později označovanou jako Republikanische Wehr), jejímž původním účelem bylo chránit schůze a akce vlastní strany. Na rozdíl od FS vystupovali příslušníci RW v době ohrožení republiky vůči protistátním aktivitám henleinovců, jejich nočním tajným srazům či rozbíjeli jejich veřejné schůze. Společně s Arbeiter-Wehr, polovojenskou organizací KSČ v pohraničí, byla RW připravena po boku armády a Stráže obrany státu bránit republiku. Její příslušníci, z nichž někteří přímo vstoupili do jednotek Stráže obrany státu (SOS), vykonali 3. července 1938 přísahu věrnosti Československé republice a na řadě míst zabezpečovali týl československé armády. V době ohrožení republiky vstupovali do řad RW také komunisté, a to přes zákaz vedení DSAP. Rozložení sil v německém táboře se projevilo při obecních volbách, při nichž SdP obdržela téměř devadesát procent hlasů, DSAP získala necelých 10 %, přesto si v některých venkovských obcích uchovala většinu v zastupitelstvu.
V jarních měsících v důsledku popsané situace v pohraničí začalo docházet k první migrační vlně obyvatelstva, kterou tvořili zejména židé. Večerní České Slovo psalo v této souvislosti v článku „Němci ztrácejí nervy. Po průmyslu odcházejí i zámožné rodiny“ neurčitě o majetných osobách německé národnosti: „Příkladu některých průmyslových podniků, které přeložily svá sídla z krajů, znepokojovaných henleinovskou agitací, následují i někteří jednotlivci. Jde vesměs o zámožné lidi německé národnosti. Jejich domy jsou na prodej. Češi své domovy neopouštějí. Z Karlových Varů se odstěhovalo v poslední době na 70 rodin, mezi nimi i židovské rodiny, které se hodlají vystěhovat z Evropy vůbec. Stěhují se advokáti a lékaři.“
Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939, Jan Benda, I1